Mapovani KKP, svazekII_final

Scénická umění / 3
Zachytit a pojmenovat v této situaci aktuální estetické trendy v širokém spektru performing
arts a navíc v globálním měřítku je velmi složité. Aktuálních projevů a tendencí
je obrovské množství, diverzita žánrů, forem a přístupů je enormní a má obrovskou
dynamiku. Lze však konstatovat, že interdisciplinarita a crossover jsou aktuálními
projevy zasahujícími všechny oblasti živého umění. Moderní technologie, film a internet
se stávají běžnou součástí produkcí a často jsou klíčovou metodou uměleckého konceptu
a výpovědi – uveďme například live cinema, virtuální postavy na scéně, robotičtí
herci, ale také využití nejrůznějšího softwaru pro zachycení a modelaci pohybu, jako
jsou programy motion capture využitelné především v tanci a choreografické tvorbě.
V Česku se touto tematikou zabývá např. Institut intermédií ČVUT. 35
Rozlišitelnou tendencí je rozvoj dokumentárního divadla, inscenací, které se opírají
o reálnou „story“ z historie či současnosti. Scénické projekty se snaží zprostředkovat,
komentovat a sdílet aktuální obsahy. Tím tento segment umění významně posiluje
svoje společenské angažmá a živým způsobem zasahuje do reality. Odraz klíčového
principu „sdílení“, který přinesla distribuce informací na internetu, resp. sociálních
sítích, můžeme spatřovat v rozvoji participativních metod, např. tzv. devised theatre
a v nejrůznějších formách spolupráce s publikem. Tvoří se s laiky různých komunit
a minorit – dětmi, seniory, imigranty (např. Royston Maldoom, Berlínská filharmonie:
Rhytm is It, 2004) 36 − a tím se projekty performing arts stávají nástrojem sociální
inkluze a terapie.
Tzv. devising theatre liberalizuje strukturu tvůrčích týmů, každý má právo se na rozvoji
projektu podílet, mít autorský vliv, uplatnit svoje kompetence. To do značné
míry ovlivňuje i pojetí autorských práv a celé problematiky duševního vlastnictví,
jehož koncept je ve vleklé krizi (ochrana autorských práv versus sdílení; interpreti se
stávají subjekty autorského práva).
Novým trendem rozvíjejícím se v posledních dvou dekádách v zahraničí a nyní i u nás
je koncept imerzivního divadla, které „je vždy interdisciplinární a stírá hranice mezi
divadlem, instalací, performancí, soukromým a veřejným rituálem, sklepním vystoupením
a venkovním divadelním festivalem“. 37 Pojem imerze (vnoření) vychází ze světa
počítačových her a zásadně proměňuje roli a chování diváka. Divák musí vyvinout
vlastní aktivitu už jen k tomu, aby se události mohl zúčastnit. Často jsou to projekty
pracující s různou mírou utajení, diváckých instrukcí, manipulace, nejednoznačným
vnitřním a vnějším dramatickým časem, včetně začátku a konce akce/hry. V imerzivním
divadle se divák stává zodpovědným za vlastní zážitek a podobu díla. Imerzivní
divadlo významně rozrušuje i dosavadní mechanismy divadelního provozu.
35. Více na: https://www.iim.cz.
36. Více na: http://www.rhythmisit.com/en/php/index_noflash.php.
37. Machon, Josephine. (2013) Immersive Theatres: Intimacy and Immediacy in Contemporary Performance.
Londýn a New York: Palgrave Macmillan.
75