Mapovani KKP, svazekII_final

Architektura / 1
Strategie definuje vize, témata a cíle, jejichž naplnění má vést ke kvalitnější architektuře,
hospodárným budovám vhodně zasazeným do okolního prostředí, přívětivému
veřejnému prostoru, harmonickým městům i venkovu včetně okolní krajiny,
respektu k místním specifikům jednotlivých oblastí v ČR, vnímání architektury jako
stávající nebo i budoucí součásti našeho kulturního dědictví. Politika též podporuje
vzdělávání odborné i laické veřejnosti a přispívá k podněcování zájmu obyvatel
o kvalitu prostředí, ve kterém žijí. Dokument se věnuje třem oblastem, v jejichž rámci
řeší osm témat: krajina a sídla (1. uspořádání krajiny a sídel, 2. veřejná prostranství,
3. začlenění staveb do prostředí), stavby (4. zadávání zakázek, 5. projektování, realizace,
životnost a udržitelnost staveb), vzdělávání, osvěta a výzkum (6. vzdělávání,
7. osvěta a média, 8. výzkum a vývoj).
V souvislosti se strategií je nutné upozornit na skutečnost, že její vyjednávání
i realizace byly a budou poznamenány existující anomálií spočívající v duplikování
architektury a stavebně inženýrského projektování. 8 Tato anomálie oslabuje českou
architekturu, jelikož stát a obce jako veřejný partner mají na straně profese partnery
dva – ČKA a ČKAIT.
Jak již bylo řečeno v úvodu, na vzniku kvalitní architektury má významný podíl
i veřejná správa, která rozhoduje o stavebních řízeních. Je důležité zaměstnávat
na relevantních úřadech mladé architekty, kteří jsou předpokladem změny atmosféry
ve smyslu otevřenosti úřadů. V této souvislosti je vhodné vyzdvihnout přístup
hl. města Prahy, především pak transformaci útvaru rozvoje na Institut plánování
a rozvoje (IPR), kde začala působit nová generace architektů s mezinárodní zkušeností,
díky nimž se podařilo vytvořit několik revolučních dokumentů pro správu města
a chápání architektury. 9
Pokud jde o vzdělávání, v ČR existuje dostatečné množství a různorodost vysokých
škol vyučujících architekturu. Největší část budoucích architektů se vzdělává na fakultách
architektury technických univerzit, které se historicky osamostatnily od
fakult stavebních. V ČR rovněž existují neziskové organizace, které se věnují oblastem
propagace a prezentace architektury a veřejného prostoru. 10
8. Nejasné rozdělení pravomocí mezi architekty a stavebními inženýry – obě skupiny mohou dle zákona
poskytovat projekční služby. V některých evropských státech, jako např. v Německu, Švýcarsku nebo
Belgii, jsou kompetence jasně vymezeny – inženýři jsou zodpovědní za stavební stránku objektu,
nikoli za stránku architektonickou.
9. Např. Manuál tvorby veřejných prostranství, Koncepce pražských břehů či vznikající Manuál
participace. Více na http://www.iprpraha.cz.
10. Nadace české architektury (NČA), ABF – Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, 4AM –
Fórum pro architekturu a média, Centre for Central European Architecture (CCEA), o. s. Kruh,
Obec architektů, OOA-S – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky
audiovizuálních děl, spolek ReSITE, Společnost Petra Parléře, Galerie Jaroslava Fragnera, Galerie
Architektury Brno.
437