Mapovani KKP, svazekII_final

Východiska a strategie podpory KKP v ČR / 3
V mnoha (nejen evropských) zemích byla a jsou zakládána na národních i regionálních
úrovních speciální centra/agentury a programy na podporu konkrétních
odvětví či jejich uskupení. Jedná se o centra pro oblast designu a uměleckých
řemesel, kinematografické/audiovizuální fondy, které stále častěji podporují i tvorbu
v oblasti digitálních her a nezávislé televizní produkce, exportní hudební kanceláře
a literární centra. Dále vzniká nová infrastruktura v podobě center pro oblast scénických
umění, věnovaných jednomu či více žánrům. Jako příklady lze uvést taneční
domy, hudební domy, centra nového cirkusu a multikulturní centra. Novým fenoménem
je tzv. maker movement − vznik a podpora otevřených dílen, představující koncept
sdílení a spolupráce v oblasti řemeslné výroby a technologií typu hackerspaces,
makerspaces, fablabs a techshops. A v neposlední řadě je nutné zmínit kreativní
inkubátory, určené pro podporu rozvíjení podnikatelských záměrů z oblasti KKP či
jejich začleňování do širších kreativních a kulturních center kombinujících podporu
ziskových a neziskových aktivit. Mnohé země velmi účinně využívají kulturu pro budování
tzv. národního brandu a mají propracované národní exportní strategie.
Pokud jde o ochranu a regulaci národních trhů, lze jako příklad uvést hudební průmysl,
kde preference domácího repertoáru získala politickou podporu v mnoha zemích
a je regulována v médiích, která povinně musí vysílat domácí produkci v rozmezí
od 25 do 50 %.
Podpoře tvorby dále slouží i zvýhodněné pronájmy prostor (např. ateliéry, zkušebny),
podpora mobility prostřednictvím rezidenčních center a programů, stipendií apod.
i veřejná podpora divadel, orchestrů, knihoven, památek a dalších organizací.
Stále narůstá rovněž význam mezinárodních festivalů, veletrhů a dalších platforem
zaměřených na spolupráci, prodej a prezentaci současné tvorby ve všech KKP.
Příkladem může být oblast trhu s uměním, kde se na veletrzích uskuteční 36 % celkového
prodeje uměleckých děl prostřednictvím soukromých galerií, a festivaly scénických
umění, které se stávají důležitými producenty a zadavateli uměleckých zakázek.
Jako další trend lze zmínit posilování komunit a jejich identity prostřednictvím
kulturních akcí, projektů a občanských iniciativ. V mnoha oblastech (např. architektura,
výtvarné umění, scénická umění, památky, TV a rozhlas, řemesla) vznikají velmi
různorodé a často unikátní typy akcí lokálního zaměření.
Postavení umělců je v některých zemích věnována zvýšená pozornost především
s ohledem na speciální sociální systém (např. v Německu). Jinak ale zůstávají autoři
tvořící jádro odvětví v mnohých případech oprávněně nespokojení se svými příjmy
(týká se to např. spisovatelů, hudebníků, divadelníků, choreografů a výtvarníků).
33