Mapovani KKP, svazekII_final

Televize a rozhlas / 1
Právě politické změny, nastartované rokem 1989, měly rozhodující vliv na současnou
podobu rozhlasového a televizního prostředí v ČR. Okamžitě započatá mediální
transformace, vedená snahou po co nejdůslednějším odstátnění, nakonec vyústila
(pod silným vlivem EU) v převzetí západoevropského, tzv. duálního modelu (komerčního
a veřejnoprávního vysílání). Státní televize a rozhlas byly transformovány na vysílatele
veřejné služby ze zákona. Česká koncepce veřejnoprávního (zejm. televizního)
vysílání od svého počátku trpěla silnou vazbou na politickou sféru, což vyústilo
ve viditelné projevy v době tzv. televizní krize v roce 2000. Následující nedostatečné
legislativní změny jsou dodnes intenzivně řešeny, zejm. v souvislosti s konstrukcí
a způsobem obsazování tzv. „malých rad“ (Rada ČT a Rada ČRo).
Počátky systému licencování – přidělování frekvencí pro komerční vysílání – se v případě
rozhlasového vysílání ukázaly jako pomalé (viz pirátské vysílání Rádia Stalin
z prostor pod bývalým pomníkem na Letné), v případě televizního jako nedomyšlené.
Typický je zde fenomén televize Nova, první celoplošné komerční stanice v bývalém
východním bloku (vysílající z téže budovy, kde před čtyřmi desetiletími začínala
Československá televize). U startu jejího komerčního úspěchu stálo přidělení licence
zdarma, následoval zcela jiný obsah vysílání než ve vítězném projektu a vyústění
pak obstarala prohraná arbitráž a 10 mld. Kč pokuty z veřejných rozpočtů za „neochránění
investice“. Spolu s dříve licencovanou, původně regionální Premiérou (dnes
Primou) byl sektor soukromého vysílání v devadesátých letech obsazen a divácký trh
ovládli dva komerční vysílatelé (a veřejnoprávní ČT).
Oproti očekáváním dalších zájemců o kus z televizního (diváckého a reklamního)
trhu první vlna digitalizace pozemního vysílání (dokončená roku 2011) dominanci
této silné trojky jen posílila, veřejnoprávní i oba soukromí vysílatelé zmnožili své
kanály, ke svým univerzálním stanicím přidali i specializované a dominance tří stanic
se změnila v dominanci tří skupin.
U rozhlasu se projevila tendence rádií, licencovaných jako regionální, vytvářet kvaziceloplošné
sítě, kdy jednotlivé stanice jsou většinu vysílání „připojené“ (převládající
část programu, zejm. hudba a občasné zprávy) a občas „odpojované“ (vysílání
místních reklam a dalších obsahů). Síťování nezávislých komerčních stanic postupně
následuje i vlastnická koncentrace převážné části regionálního vysílání.
I po pětadvaceti letech od počátků transformace rozhlasového a televizního vysílání
toto stále zůstává u tzv. duálního modelu, zatímco řada evropských zemí jej
dokázala doplnit třetím sektorem tzv. komunitních médií. Krom rozpoznání prospěšnosti
třetího sektoru je to umožněno i zlevňováním technologií pro výrobu, záznam
a vysílání audiovizuálních obsahů.
264