Mapovani KKP, svazekII_final

Východiska a strategie podpory KKP v ČR / 1
Odvětví digitálního obsahu, založené na digitálních technologiích a jejich využívání,
je v současnosti obecně nejrychleji rostoucím a nejprogresivnějším odvětvím.
Souvisí s vývojem a výrobou technologií v oblasti hardwaru i softwaru, s technologiemi
pro přenos informací včetně využívání digitální infrastruktury a s jejich aplikací
v ostatních ekonomických odvětvích a oborech. Jedná se o podmnožinu širšího
sektoru ICT a zahrnuje vývoj a prodej funkčního softwaru, vývojové a inovační aktivity,
webové portály, sociální sítě, aplikace atd. Specifický segment pak představuje
tvorba aplikací spojených s e-commerce. Do digitální ekonomiky se řadí i digitální
hry, kterým je však v rámci této publikace věnována samostatná studie. Pozornost
si zaslouží využití digitálních technologií v ostatních KKP − umožňují např. záznam,
šíření a sdílení kulturních obsahů tvořených živým uměním a vytvářejí nové, svébytné
formy umění (nová média).
Podle statistik představuje odvětví digitálního obsahu i v ČR významnou a rostoucí
část ekonomiky. Celková oblast ICT (včetně výroby, obchodu a telekomunikačních
služeb) v roce 2013 dosáhla podle ČSÚ 5% podílu na HPH. Z toho IT služby (oproti
výrobě a obchodu) vykazují pravidelný meziroční nárůst podílu přidané hodnoty
a v roce 2013 vykázaly poprvé vyšší podíl HPH než telekomunikační činnosti. V roce
2013 činil v ČR podíl IT odborníků na zaměstnané populaci 3 % a počet firem dosáhl
téměř 27 tisíc, z čehož bylo převážná většina fyzických osob (20 769). Z celkového
množství právnických osob (6226) jich pak byla převážná část domácích.
Výzvu pro rozvoj digitální ekonomiky v ČR představuje nedostatek lidí se specifickými
znalostmi z ICT a nedostatečná strategická podpora. Pro ni sice existují určité
podklady, především státní politika Digitální Česko, nicméně ta je redukována pouze
na oblast elektronických komunikací (zejména na rozvoj vysokorychlostního internetu)
a IT služby vnímá pouze v kontextu servisu pro fyzickou IT infrastrukturu. Strategie
ignoruje příležitosti a identifikované potřeby soukromého i veřejného sektoru a pomíjí
transformační význam technologických změn, např. v podobě využití otevřených dat
zvyšujících transparentnost veřejné správy i jejich zpeněžení soukromým sektorem.
Dalším v řadě nejprogresivnějších odvětví je bezesporu design se svým výrazným potenciálem
pro inovaci produktů, služeb i prostředí. Český design se sice aktuálně těší
zvýšenému zájmu veřejnosti, médií i průmyslu, nicméně ani jeho potenciál není dosud
v ČR strategicky rozvíjen. Stát disponuje díky husté síti vzdělávacích institucí v uměleckoprůmyslových
oborech poměrně velkým množstvím designérů, kteří vykonávají
profesionální činnost převážně jako OSVČ, sdružují se do designérských studií nebo jsou
zaměstnaní ve větších firmách. Jejich úspěch závisí nejen na kvalitě práce, ale také
na podnikatelských schopnostech, marketingu, PR a prezentaci vlastní práce na českých
i zahraničních veletrzích, navazování spolupráce s firmami a prestiži zakázek. Nejčastěji
se designéři stávají úspěšnými podnikateli tak, že navážou spolupráci se zavedenou
firmou. Stále častějším případem je také založení vlastní firmy designérem, např.
s motivací uvést chybějící produkt či službu na trh. Tato cesta však v ČR často naráží
na nedostupnost kapitálu či nedostatek manažerských a marketingových dovedností.
17