Noční motýli III.

Motyli_III_146-231_03.qxd 29.3.2012 8:48 StrÆnka 226PíďalkyLarentiinaeŠedokřídlec jívový Trichopteryx carpinata (Borkhausen, 1794)Jiný název: šedokřídlec habrovýCharakteristika. Dospělec: rozpětí 26–29 mm; zadní holeně jen s jednímpárem ostruh, pysková makadla krátká, nepřečnívající čelo; přední křídlašedá s tmavšími (ne hnědými), více nebo méně zřetelnými příčkamia s dvojicemi tmavých okrajových teček; zadní křídla bělavá, s naznačenýmipříčkami, u samců s výrazně kratším lalůčkem; → housenka štíhlá,zelená s výrazným běložlutým spirakulárním pruhem; řitní pošinky s krátkýmiostruhovitými výběžky. Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Britskýchostrovů přes severní a střední Evropu a severní oblasti jižní Evropy navýchod až do Střední Asie; v ČR dosti rozšířen v nižších polohách. Bionomie.Nížiny až nižší polohy v horách (v Alpách až 1600 m n. m.); mezofilní2. až 3. stupně; smíšené a listnaté lesy, paseky, průseky, světliny,lesní okraje, parky, zahrady, křovinné lemy; monovoltinní: letová periodakonec III. až konec V., motýli aktivní v noci, naletují na kvetoucí jehnědy,ve dne se ukrývají ve vegetaci, často také sedí na kmenech stromů; přilétajína světlo i vnadidlo; larvální perioda VI.–VII., hlavní živnou rostlinouhousenek je osika, dále i jiné druhů topolů, příležitostně též vrby, břízaa habr, housenky sedí pevně přichyceny na středním žebru na rubu listů;kuklí se v řídkém zámotku v suchém listí nebo ve stelivu na zemi; kuklypřezimují. Variabilita. Proměnlivý ve zbarvení; střední pole s tmavýmipáskami (f. fasciata) nebo celé ztmavlé (f. obscurata); přední křídla celáčerná (f. nigra).12121, Lobophora halterata (šedokřídlec osikový); 2, Trichopteryx carpinata (š. jívový)226

Motyli_III_146-231_03.qxd 29.3.2012 8:48 StrÆnka 227PíďalkyLarentiinaeŠedokřídlec ptačízobový Trichopteryx polycommata (Denis & Schiffermüller, 1775)Jiný název: šedokřídlec zimolezovýCharakteristika. Dospělec: rozpětí 26–28 mm; přední křídla úzká, s šikmýmvnějším okrajem, šedavá až hnědavá s červenohnědými, ztmavlýmižilkami protknutými příčkami; pysková makadla krátká, mírně přečnívajícíčelo; → housenka podobná jako u T. carpinata, s naznačenými bělozelenýmipodélnými pruhy a matným bělozeleným spirakulárním pruhem.Rozšíření. Západopalearktický druh; od Britských ostrovů přes střednía severní Evropu na východ až k Uralu a do Zakavkazska; v ČR velmilokální a vzácný. Bionomie. Nížiny až hory (v Alpách až 1500 m n. m., naŠumavě až 1000 m n. m.); mezofilní 2. až 3. stupně; smíšené a listnatélesy, křovinné lemy, remízky, lesní okraje; monovoltinní: letová periodapol. III. až konec V., motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývají v křovinnévegetaci, kde sedí nízko na kmenech mladých stromků a keřů; larválníperioda V.–VI., hlavní živnou rostlinou housenek je ptačí zob, dále žijí najasanu, v horách hlavně na zimolezu, housenky sedí pevně přichycenyna středním žebru na rubu listů; kuklí se v řídkém zámotku v suchém listínebo ve stelivu na zemi; kukly přezimují. Variabilita. Hnědá kresba předníchkřídel více nebo méně výrazná; kresba matná až kontrastní.Příbuzný druh: → Epilobophora sabinata (Geyer, 1831) – 28–34 mm; pysková makadla dlouhá,dalece přečnívající čelo, přední křídla šedohnědá s tmavým, v zadní polovině zúženým,uprostřed prosvětleným středním polem; Alpy, Pyreneje, Jižní Karpaty; v ČR se nevyskytuje;monovoltinní: letová perioda konec VI. až konec VII.; larvální perioda VIII.–VI., živnourostlinou housenek je jalovec chvojka; housenka přezimuje.Šedokřídlec vrbový Pterapherapteryx sexalata (Retzius, 1783)(= sexalisata Hübner, 1788)Charakteristika. Dospělec: rozpětí 20–22 mm; zadní křídla samce s lalůčkovitýmivýběžky, na čele kuželovitá štětička šupinek; přední křídla šedavás tmavým bazálním a červenavě hnědošedým středním a vnějšímpolem, střední pole na předním okraji tmavší; vlnovka pravidelně zvlněná,bělavá, střední skvrnka tmavá; → housenka štíhlá, zelená až modrozelenás podélnými bílými pruhy; řitní pošinky s dlouhými ostrými narůžovělýmiostruhami; hlava skloněná, s hluboce prosedlaným temenem.Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Britských ostrovů přes střední a severníEvropu a jižní Sibiř na východ až k Amuru; v ČR rozšířen, ale nehojnýna vlhčích stanovištích. Bionomie. Nížiny až nižší polohy v horách(v Alpách do 1400 m n. m.); mezofilní až hygrofilní 2. stupně; údolní nivy,lužní lesy, pobřežní pásma, mokřady, mokřadní louky; monovoltinní: letováperioda poč. V. až konec VIII., motýli aktivní v noci, ve dne sedí na větvičkáchnebo kmíncích vrb a jiných dřevin; přilétají na světlo; larválníperioda VII.–IX., housenky žijí na hladkolistých vrbách (v. křehká, v. bílá,v. nachová); kukly přezimují.227

Motyli_III_146-231_03.qxd 29.3.2012 8:48 StrÆnka 228PíďalkyLarentiinaeŠedokřídlec javorový Nothocasis sertata (Hübner, 1817)Charakteristika. Dospělec: rozpětí 25–28 mm; přední křídla bělošedá (někdy sezelenavým nádechem) s černými čárkami na žilkách, se širokou vnější a střednípříčkou; zadní křídla světle šedá; → housenka krátce zavalitá, žlutozelená s vícenebo méně zřetelným světlým pruhem po obou stranách hřbetu; hlava černá sežlutavou kresbou. Rozšíření. Eurokavkazský druh; střední a východní Evropa, jižníSkandinávie, Zakavkazsko; v ČR lokální a dosti vzácný, výskyt hlavně ve vyššíchpolohách. Bionomie. Pahorkatiny až hory (v Alpách až 1500 m n. m.); mezofilní 3.stupně; stinné smíšené a listnaté lesy s křovinným podrostem javoru klenu, suťovéa roklinové lesy, skalnatá údolí; monovoltinní: letová perioda pol. VIII. ažkonec X., motýli aktivní v noci, ve dne sedí často na kmenech stromů, vzletní, přivyrušení vyletují na krátkou vzdálenost; přilétají na světlo; vajíčka kladena veskupinách do vidlic větví; larvální perioda V.–VI., housenky žijí hlavně na javoruklenu (ve spředených letorostech), zpočátku se živí pupeny, mladými výhonkya listy a květy, preferují keřovité formy živné rostliny; jejich vývoj je rychlý a netrvádéle než tří týdny; kuklí se v řídkém zámotku v půdě; vajíčka přezimují. Variabilita.Proměnlivý ve zbarvení a kresbě; jedinci s hustě tmavě poprášenými přednímikřídly (f. obscurata); jedinci se ztmavlým středním polem (f. nigrofasciata);jedinci se splývajícími příčkami ve středním poli (f. tangens).Šedokřídlec zelenavý Acasis viretata (Hübner, 1799)Charakteristika. Dospělec: rozpětí 21–23 mm; pysková makadla dlouhá, zřetelněpřečnívající čelo; přední křídla olivově žlutohnědá až zelenavá se střednímpolem, hlavně po stranách, tmavošedým; příčky jemné, černé, na žilkách černéčárky; → housenka krátce zavalitá, s hlavou částečně zataženou do hrudi, zelená,na hřbetní straně šedozelená až šedorůžová, na hřbetě s proměnlivými červenofialovýmiklínovitými znaky a na bocích s červenofialovými skvrnami; ostruhyna řitních pošinkách krátké. Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Britskýchostrovů přes střední a severní Evropu a jižní Sibiř na východ až do Číny a Japonska;v ČR lokálně v nižších polohách. Bionomie. Nížiny až nižší polohy v horách;mezofilní 2. až 3. stupně; listnaté a smíšené lesy, křovinaté louky a lesní okraje,křovinné lemy, parky; bivoltinní: letová perioda pol. IV. až pol. VI. a poč. VII. ažpoč. IX. (2. generace většinou částečná), motýli aktivní v noci, ve dne se ukrývajív hustém křovinném podrostu, příležitostně sedí na tenkých kmenech nebo větvičkáchlistnatých stromů a keřů; přilétají na světlo; larvální perioda VI.–VII.a VIII.–IX., housenky žijí zpočátku ve spředených květenstvích nebo plodenstvíchrůzných listnatých keřů, např. ptačího zobu, svídy krvavé, řešetláku, krušiny,hlohu, udatny, jeřábu, tavolníku, živí se květy a plody; kukly přezimují. Variabilita.Málo proměnlivý; střední pole černošedé až zelené; mechově zelenézbarvení předních křídel u starších jedinců vybledá do šedozelené.228

Motyli_III_146-231_03.qxd 29.3.2012 8:48 StrÆnka 229123 45 65143621, Trichopteryx polycommata (šedokřídlec ptačízobový); 2, Epilobophora sabinata;3, Nothocasis sertata (š. javorový); 4, Pterapherapteryx sexalata (š. vrbový);5, Acasis viretata (š. zelenavý); 6, A. appensata (š. samorostlíkový)229

Motyli_III_146-231_03.qxd 29.3.2012 8:49 StrÆnka 230PíďalkyLarentiinaeŠedokřídlec samorostlíkový Acasis appensata (Eversmann, 1842)Charakteristika. Dospělec: rozpětí 21–23 mm; podobný druhu A. viretata, předníkřídla ale šedohnědá až šedočerná a s tmavohnědou kresbou; → housenkapodobná jako u A. viretata, bělozelená s proměnlivou červenofialovou hřbetníkresbou. Rozšíření. Eurosibiřský druh; od Francie přes střední, severní a východníEvropu a mírnou Asii na východ až do Japonska; v ČR velmi lokální. Bionomie.Pahorkatiny až hory (v Alpách do 1500 m n. m.); mezofilní až mírně hygrofilní 3.stupně; listnaté a smíšené lesy, roklinové lesy, skalnaté svahy a údolí s výskytemsamorostlíku klasnatého; monovoltinní: letová perioda konec V. až pol. VI., motýliaktivní v noci, ve dne se ukrývají v listovém opadu nebo sedí na kmenech stromůnízko nad zemí; příležitostně přilétají na světlo; larvální perioda VI. až poč.VIII., housenky žijí na samorostlíku klasnatém, zpočátku hromadně v zápředkumezi květy a nezralými plody, později v zapředeném zavadlém listu, živí se květya nezralými plody; kuklí se v řídkém zámotku v zemi; přezimující kukly jsou citlivéna nedostatek vlhkosti.Poznámka. Společně s A. appensata se vyskytují na samorostlíku klasnatém i housenkypáskokřídleců Eupithecia actaeata (viz str. 180) a E. immundata (viz str. 164).1 23 41, Lobophora halterata; 2,Nothocasis sertata; 3, Trichopteryx polycommata;4, T. carpinata230

Motyli_III_146-231_03.qxd 29.3.2012 8:49 StrÆnka 2311 23 45 67 81, Aplasta ononaria; 2, Orthostixis cribraria; 3, Cosymbia pupillaria;4, Rhodostrophia vibicaria; 5, Pennithera firmata; 6, Gagitodes sagittata;7, Lycia pomonaria; 8, Ascotis selenaria231