Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

86 | 876.2 Environmentální souvislosti vývoje dopravyDoprava patří k sektorům s významným vlivem na životní prostředí. Ovlivňuje kvalituovzduší, způsobuje značné zábory půdy a fragmentaci krajiny, a tím i narušení její struktury,a je zdrojem nadměrného hluku. S rostoucí intenzitou dopravy se tyto zátěže životníhoprostředí zvyšují, a to i přes významný technologický rozvoj a důslednější uplatňování environmentálníchaspektů dopravní politiky.6.2.1 Emise z dopravyEmise z motorových druhů dopravy (dále jen dopravy) představují značnou zátěž životníhoprostředí a rovněž i ožehavý problém současnosti. Podíl dopravy na celkovém znečišťováníovzduší stoupá, a to i přesto, že měrné emise (na jednotku přepravního výkonu jednotlivýchdruhů dopravy), zejména u individuální automobilové dopravy, zřetelně klesají.Hlavním znečišťovatelem ovzduší v oblasti mobilních zdrojů je silniční doprava (nákladníi osobní), která v roce 2006 uvolňovala, s výjimkou emisí SO 2, 92,6–98,7 % všech sledovanýchškodlivin z motorové dopravy. Emisně nejškodlivější se v rámci silniční dopravy postupněstala nákladní silniční doprava, jejíž absolutní emise i podíly na celkových emisích většinyškodlivin z dopravy ve sledovaném období stoupaly. U individuální automobilové dopravyje situace přes dynamický růst počtu vozidel i přepravních výkonů podle většiny ukazatelůpříznivější. Vývoj emisí z dopravy v letech 1990–2006 ukazuje Tab. 6.5.V letech 1990–2006 se zvýšily emise CO 2z motorové dopravy o 87 % a emise tuhých znečišťujícíchlátek o 45 %, nepočítaje otěry z pneumatik a brzdového obložení ve výši cca17 000 t za rok a sekundární prašnost. Naopak se snížily o 25 % emise oxidu uhelnatého (CO),o 24 % emise těkavých organických látek (VOC), o 9 % emise oxidů dusíku (NOx) a emiseolova o 99,5 % roku 1990 v důsledku snižování přípustného obsahu olova v benzínu až pojeho úplný zákaz od roku 2001. Emise SO 2je obtížné hodnotit vzhledem k zásadní změněmetodiky jejich sledování po roce 2000. Až do roku 2004 při srovnatelné metodice zřejměrostly, v roce 2005 se zásadně snížily v návaznosti na legislativní snížení přípustného obsahusíry v motorové naftě. Emise vysoce škodlivých polycyklických aromatických uhlovodíků(PAU) z dopravy se v letech 1990–2003 zvýšily z 8 690 na 20 860 kg, tj. 2,4x a jejich podíl nacelkových emisích PAU dosáhl v roce 2003 podle hrubých odhadů CDV asi 85 %. Vývoj emisíz motorové dopravy ukazuje Graf 6.8.Jak ukazuje Graf 6.9, podíl dopravy na celkovém znečišťování ovzduší v ČR se v období1990–2005 u většiny sledovaných látek zvyšoval. Závažným aspektem pro zdravotní rizikaznečištění je, že doprava znečišťuje přízemní vrstvu atmosféry, a to zejména v hustě obydlenýchoblastech, na rozdíl např. od energetického průmyslu, pro který je typický dálkovýpřenos znečištění a zasažení vzdálenějších, často méně obydlených lokalit.Emise z motorové dopravy a relativní změna emisí vůči roku 1990CORok2CO NO xVOC SO 2Pb tuhékt % kt % kt % kt % kt % t % kt %1990 9 987 100 285 100 106 100 57 100 3,3 100 193 100 4,4 1001995 10 660 107 348 122 106 100 70 123 3,4 103 160 83 3,6 822000 12 252 123 278 98 97 92 57 100 1,7 52 67 35 4,9 1112005 18 191 182 233 82 102 96 47 83 0,62 18 1 0,5 6,4 1452006 18 560 187 213 75 97 91 42 74 0,63 19 1 0,5 6,4 145Sekundární prašnost je pevné znečištěníusazené na komunikacích, kteréje vozidly zvířeno a dostává se zpět doatmosféry. Může jít o emise z dopravy,otěry pneumatik a brzdových destičeki o znečištění z jiných zdrojů, např. z vytápění,stavební činnosti apod. Nebezpečímprašného znečištění (primárníhoi sekundárního) je zejména to, že prašnéčástice na sebe nabalují další toxickélátky, např. karcinogenní benzo (a)pyren, který se pak snadněji na mikroskopickýchčásticích dostává do dýchacísoustavy lidí a ohrožuje jejich zdraví.Tab. 6.5Zdroj: CDVÚdaje od roku 2000 jsou ovlivněnynovou metodikou kalkulace emisí.U tuhých emisí není zahrnuto 17 000 tz otěrů z pneumatik, brzdového obloženíatd.