Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 3: Těžba nerostných surovinTěžba nerostných surovin je sektorem hospodářství, který poskytuje tuzemské nerostné zdroje k využitív navazujících odvětvích, zejména zpracovatelském průmyslu, energetice a stavebnictví. V důsledkustrukturálních změn po roce 1989 poklesla těžba většiny nerostných surovin o 20–50 %. Tržní ekonomikavedla k ukončení těžby ložisek s nepříznivými podmínkami dobývaní, která byla dříve těžena jen za cenuvysokých státních dotací a ložisek s nízkým obsahem užitkových složek.Vzhledem k negativnímu vlivu těžebního průmyslu na životní prostředí má omezování těžeb řady ložisek pozitivnídopad na krajinu a přírodu. V souvislosti s transformací a restrukturalizací hospodářství státu a s postupnýmútlumem některých výrobních odvětví byla v období 1990–1996 ukončena těžba všech rud, fluoritu a barytu, výrazněbyla utlumena těžba uranu a poklesla i těžba ostatních těžených surovin.Útlum hornictví je v současné době ve fázi sanačních a rekultivačních prací a vypořádání důlních škod. Stáloupozornost si vyžadují toxické kovy a kyselé důlní vody uvolňované ze starých rudních důlních děl do prostředí.Nárůst naopak zaznamenala po roce 1989 těžba ropy a zemního plynu, na celkové spotřebě těchto surovin v Českérepublice se však podílí zanedbatelnou měrou. ČR nemá prakticky využitelné zásoby rud a má omezené zásobyminerálních paliv. Zásoby nerudních a stavebních surovin jsou však dostatečné a jejich životnost dosahuje řádovědesítek až stovek let.3.1 Charakteristika odvětvíNerostné suroviny a látky nerostného původu jsou základem pro výrobu v průmyslovýchodvětvích, jako jsou energetika, hutnictví a těžké strojírenství, těžká chemie, keramikaa sklářství, výroba stavebních hmot apod. Zatímco pro většinu odvětví zpracovatelskéhoprůmyslu disponuje ČR vlastními zdroji nerudních surovin, v oblasti kapalných a plynnýchpaliv je závislá na dovozu významných energetických a chemických surovin, zejména ropya zemního plynu. Dovážejí se také veškeré rudy kovů, síra, soli a fosfáty. V důsledku dovoznízávislosti především na ropě a zemním plynu je bilance zahraničního obchodu s nerostnýmisurovinami trvale pasivní.Před rokem 1989 bylo hospodářství založeno na extenzivním čerpání tuzemských nerostnýchzdrojů. Vlivem nepřetržitého osídlení našeho území, a díky dlouhodobému vynakládánínemalých finančních prostředků na extenzivní zkoumání a zajištění nerostného potenciálustátu, jsou nerostné zdroje Česka ve srovnání s ostatními zeměmi velmi dobře prozkoumané.3.1.1 Těžba uhlíZtráta sounáležitosti s krajinouNa území bývalých Sudet – v pánevníchoblastech bývalého Severočeského krajea na Sokolovsku v dřívějším Západočeskémkraji – byla i přes rozvoj hornictvíještě v první polovině 20. století téměřnenarušená krajina. Po Mnichovskédohodě odešly desetitisíce Čechů dovnitrozemí. Po válce došlo k odsunusudetských Němců. Severozápadní Čechyosidlovali lidé bez vazby na krajinua tradice. I v tomto lze spatřovat důvod,proč byla devastace krajiny těžbou uhlíběhem druhé poloviny 20. století takrozsáhlá. Velkoplošné těžbě hnědéhouhlí muselo ustoupit 106 vesnic.Zdroj: M. Vaněk: Nedalo se tady dýchat, 1996Těžba uhlí je nejrozšířenější a nejintenzivnější těžební činností v ČR narušující krajinu.Pro řadu států, včetně ČR, mají velký význam ložiska energetických surovin, na kterých jedosud z velké části závislá výroba elektrické a tepelné energie.Těžba černého uhlí je v ČR v současnosti vázána v podstatě pouze na hornoslezskou pánev,kde se těží vysoce kvalitní černé uhlí. Od roku 1990 došlo k poklesu těžby černého uhlíz 23 200 tis. tun (v roce 1990) na 13 240 tis. tun (v roce 2005), což je pokles o cca 43 % oprotiroku 1990 – viz Graf 3.1. Podle vývoje odbytu černého uhlí lze konstatovat, že situace v oblastitěžby černého uhlí je již stabilizovaná.Ostravské doly byly postupně uzavřeny z důvodů složitých báňsko-geologických podmínek,které zvyšovaly náklady na dobývání. V současnosti se těží pouze v dole Paskov. Většinatěžby je nyní soustředěna v karvinské části revíru. Zásoby černého uhlí postačí při současnémtempu těžby ještě v průměru na 20 let – viz Graf 3.2.