Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 12: Věda, školství a informační společnostV oblasti školství existovalo zázemí pro ekologickou výchovu v roce 1990 předevšímv Ústředním domě dětí a mládeže (posléze reorganizovaném v Národní institut dětí a mládeže)– tedy v oblasti volnočasových aktivit. Dnes sehrávají významnější roli zejména Výzkumnýústav pedagogický a Národní ústav odborného vzdělávání, kde jsou určeni pracovníci,kteří mají ekologickou výchovu v gesci. Významnou roli v mnoha regionech měla i pro ekologickouvýchovu pracoviště Pedagogického centra, které bylo po zrušení zčásti nahrazenoNárodním institutem dalšího vzdělávání.Z institucí veřejné správy na regionální úrovni hrály (kromě již zmiňovaných organizacístátní ochrany přírody) významnou roli okresní úřady – na velké části z nich se podařilood roku 1992 (vládním usnesením k ekologické výchově) vytvořit a stabilizovat v odborechživotního prostředí funkci pracovníka odpovědného za ekologickou výchovu. Po roce 2000kontinuálně převzaly tuto roli krajské úřady – většina z nich má na úsecích životního prostředí(někde i na úsecích školství) specialisty pro EVVO. Existuje též několik městskýchsamospráv, které vyčlenily významnější kapacity na ekologickou výchovu (buď přímo uvnitřúřadu nebo formou zřizovaných organizací).Z organizací zřizovaných regionální veřejnou správou (dnes kraji a obcemi) hrají pochopitelněvýznamnou roli školy a školská zařízení. Zde je klíčové, že od roku 2002 mají mít na základěmetodického pokynu MŠMT ustaveny školní koordinátory EVVO. Za pozornost stojí, žev průběhu 90. let vzniklo několik středních a vyšších škol zaměřených na životní prostředí.V rámci vysokého školství hrají významnou roli ústavy a katedry zaměřené na vzdělávánío životním prostředí – k Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty UniverzityKarlovy (UK) existujícího od roku 1981 (původně jako katedra) přibyly v 90. letech např.Centrum pro otázky životního prostředí UK, Centrum ekologické výchovy na Pedagogické fakultěUK, Katedra humanitní environmentalistiky na Masarykově univerzitě Brno či Katedrasociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií UK. Mimoto se vytvářelo zázemípro ekologickou výchovu na některých pedagogických fakultách (výrazněji kromě Prahy téžv Brně, Olomouci a po roce 2000 v Liberci).Klíčová byla v ekologické výchově role nevládních neziskových organizací (NNO). Napřelomu 80. a 90. let bylo iniciátorem zejména Hnutí Brontosaurus, výrazně profilované napráci s mládeží, a řada základních organizací Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), kterýmá dnes společně se Sdružením mladých ochránců přírody celorepublikový dosah. Běhemdevadesátých let vznikla buď na jejich základě nebo zcela nově řada středisek ekologickévýchovy a ekologických poraden. Velký rozvoj probíhal zejména mezi lety 1990 a 1992.V polovině 90. let, kdy podpora ekologické výchovy byla omezenější, některá jiná střediskazanikla nebo podstatně redukovala svoji činnost. Řada organizací se následně v polovinědevadesátých let sdružila ve dvou specializovaných sítích – Sdružení středisek ekologickévýchovy Pavučina (1996) a Síti ekologických poraden STEP (1997). V druhé polovině devadesátýchlet pak průběžně vyrůstala některá nová střediska ekologické výchovy a ekologicképoradny. Zřetelné zvýšení jejich počtu po roce 2000 souvisí s nárůstem podpory z národníchi evropských zdrojů – zejména z programu MŽP „Národní síť EVVO“, z grantů a zakázek některýchkrajů a z grantového schématu „Síť enviromentálních informačních a poradenskýchcenter“ (financovaného z Evropského sociálního fondu a administrovaného MŽP). K dlouhodoběfungujícím střediskům a poradnám tak přibyla celá řada dalších, jejichž stabilituje zatím obtížné hodnotit. Obr. 12.3 ukazuje subjekty začleněné do Národní sítě středisekekologické výchovy v roce 2006.Poradenství představuje velmi potřebný nástroj pro práci s veřejností, ale i s veřejnousprávou, drobnými podnikateli nebo zemědělci. Soustřeďuje se především na oblast prevence,tedy na předcházení negativních dopadů na životní prostředí. Dosud bylo toto poradenstvíchápáno jako součást environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, přijetímvládního usnesení ze dne 16. dubna 2008 č. 408 o Rozvojovém programu environmentálníhoporadenství v České republice na roky 2008–2013 se však etabluje jako samostatný nástrojpolitiky životního prostředí.NNO disponují sítěmi středisek, které realizují vzdělávací, výchovné a osvětové akce. Kroměposkytování služeb školám pracují v oblasti mimoškolní výchovy a připravují osvětovéakce pro veřejnost. Zde je jejich role nezastupitelná.Jistou roli sehrávaly a sehrávají pochopitelněi organizace v jiných resortech.Na počátku 90. let zejména Ústav prokulturně výchovnou činnost v gesciministerstva kultury přispěl prostřednictvímpráce s kulturními středisky,knihovnami apod. k rozšíření zázemí proosvětu a vzdělávání veřejnosti. V dalšíchletech to byl např. Státní zdravotníústav v gesci ministerstva zdravotnictví(projekty Zdravé město, Zdravá škola)či Ministerstvo zemědělství (v resortnímškolství).Některé kraje a města zřídily i specializovanépříspěvkové organizace(nejstarší a dlouho jedinou z nich bylod roku 1991 v Brně Dům ekologickévýchovy Lipka, dnes Školské zařízení proenvironmentální vzdělávání Lipka, v roce2005 nově vzniklo Středisko ekologickévýchovy Libereckého kraje – STŘEVLIK).Případně zřídily více či méně samostatnéúseky příspěvkových organizací – např.zoologických zahrad (např. samostatnéstředisko ekologické výchovy DiviznaLiberec) či školských zařízení (AlcedoVsetín, Vila Doris Šumperk, zajímavýmpřípadem je Centrum ekologické výchovyDřípatka Prachatice, které bylo jako samostatnýúsek postupně začleněno už doněkolika různých organizací zřizovanýchMŠMT a městem).Veřejná správa může být i zřizovatelemnestátních neziskových organizací –obecně prospěšných společností (VISBílé Karpaty, Sluňákov Olomouc). Dílčímzpůsobem do ekologické výchovy samozřejmězasahuje řada dalších vzdělávacích,kulturních a osvětových zařízenízřízených veřejnou správou.Z nejstarších dosud existujících NNO lzejmenovat např. Středisko pro vzdělávánía výchovu v přírodě Chaloupky (dnesjediné nestátní školské zařízení v tomtooboru), Ekocentrum Paleta, Rosa ČeskéBudějovice, Středisko ekologické výchovySEVER, Sdružení pro ekologickouvýchovu Tereza, Středisko hl.m. PrahyToulcův Dvůr, Vita Ostrava, VeronicaBrno.Další nevládní organizací dlouhodoběpůsobící v oboru je Klub ekologickévýchovy, řadu osvětových a vzdělávacíchaktivit realizují i nevládní organizace,které se nespecializují jen na ekologickouvýchovu – např. asociace sdružujícíekologické NNO Zelený kruh, dále např.Arnika, Děti Země, Hnutí Duha či Společnostpro trvale udržitelný život (STUŽ).