Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 12: Věda, školství a informační společnostKoordinaci environmentálně zaměřených vysokých škol zajišťuje Centrum pro otázkyživotního prostředí Univerzity Karlovy (COŽP UK), které rovněž rozpracovalo modul Fórumvysokoškolských učitelů umožňující vzájemnou komunikaci vysokoškolských učitelů v rámcispolečného řešení různých otázek. Dále se Centrum podílelo na vzniku tzv. „Pražské univerzityživotního prostředí“ v roce 1993 (od r. 2006 tzv. „Dohoda pražských vysokých školo spolupráci na zavedení a zajišťování studia udržitelného rozvoje a životního prostředí“),jejímž cílem je zvýšení mobility studentů mezi jednotlivými fakultami v rámci přednášektýkajících se životního prostředí na fakultách pěti pražských univerzit.Během 90. let také vznikly některé specifické formy ekologické výchovy a vzdělávání – jdenapř. o ekologické výukové programy (EVP) poskytované školám středisky ekologické výchovy(viz Obr. 12.1), o školní ekologické projekty či o ekologické poradenství.Ekologické výukové programy pro školy realizované v rámci programuNárodní síť středisek ekologické výuky, 2003–2006MŽP vytvořilo environmentální minimumpro pracovníky veřejné správy. V roce2005 MŠMT schválilo Standardy pro dalšívzdělávání pedagogických pracovníkův EVVO.Obr. 12.1EVP pro školy 2006[účastník x hodina na 1000 žáků]1–6566–130131–195196–260261–330EVP pro školy 2006 [účastník x hodina]2003200420052006Zdroj: Sdružení středisekekologické výchovy Pavučina, ČSÚ5001 0005 00010 00020 00030 000Podpora a podmínky EVVOVe vztahu ke specializovaným programům a organizacím zaměřeným na ekologickou výchovuje zřetelným převažujícím trendem postupné zlepšování finančních podmínek, a tími personálního, materiálního a prostorového zajištění (s výkyvem v polovině 90. let). Hnedpo vzniku MŽP a Federálního výboru pro životní prostředí v roce 1990 byly vytvořeny systémygrantového financování ekologické výchovy. Vedle nich byly nejvýznamnějším zdrojempo většinu 90. let zahraniční nadace. V roce 1999 vytvořilo MŽP program Národní síť EVVO,jehož význam spočívá zejména v tom, že nemá charakter grantového financování, ale dlouhodobéveřejné zakázky na poskytování EVVO v celé ČR. Na konci 90. let se nově objevujei investiční podpora prostřednictvím Státního fondu životního prostředí. Po vzniku krajův roce 2000 přibyla podpora ze strany většiny krajů, poskytovaná hlavně formou grantovýchprogramů na EVVO, někdy i systémem zakázek, přímého financování zřizovaných organizacíči poskytnutím investičního příspěvku, resp. neinvestiční podpory (viz Obr. 12.2). Od roku2002 funguje menší grantový program pro EVVO ve školách i na Ministerstvu školství, mládežea tělovýchovy (MŠMT). Od roku 2005 nabíhá podpora z Evropských strukturálních fondů,prostřednictvím speciálního grantového schématu administrovaného MŽP i prostřednictvímobecnějších programů.Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji však podpora není dostatečná. Nejde jen o celkovýobjem prostředků, ale i o charakter podpory – převažuje „grantové“, tedy nárazové, příležitostnéfinancování, což omezuje udržitelnost a efektivitu programů ekologické výchovy.Významným rizikem současné doby je značná závislost na financování z dočasných zdrojů(Evropské strukturální fondy). Rovněž jsou patrné – i přes zřetelněji formulovanou podporu(viz níže) – významné protichůdné trendy, např. se zhoršuje zázemí pro praktický kontakts prostředím (např. ubývající školní zahrady či zvyšování bariér pro výuku mimo školu, alei úbytek přírodě blízkých ploch ve velkých městech).