Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989 Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

13.07.2015 Views

Kapitola 12: Věda, školství a informační společnostStruktura populace ve věku 25–64 let podle nejvyššího dosaženého vzdělání, 2005 [%]10080604020Graf 12.8ISCED 0–2: základní vzdělánía bez vzděláníISCED 3–4: středoškolské vzděláníISCED 5–6: vysokoškolské vzděláníZdroj: EurostatSrovnání je třeba brát s určitou rezervou,neboť se do absolventů se středním vzdělánímv ČR oproti jiným zemím započítávajíi absolventi učňovských oborů (tzv.střední vzdělání bez maturity).0SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoBelgieNizozemskoPortugalskoEU25EU1512.2.2 Environmentální vzdělávání a výchova,vzdělání k udržitelnému rozvojiVývoj výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí (ekologické resp. environmentálnívýchovy a vzdělávání) po roce 1989 v mnohém kontinuálně navázal na předchozí historii, kteráv ČR sahá do 60. let 20. století. Pokračovaly tak již dříve započaté trendy – zejména posun odpřevážně dobrovolnického pojetí po pevnější zakotvení v systému institucí (včetně školství)a v legislativě, posun k širšímu pojetí témat (mj. od zaměření zejména na zvláště chráněné částipřírody ke komplexnímu pojetí vzdělávání o životním prostředí) a k větší pestrosti metod.Po roce 1989 lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání vysledovat základní etapy:• Období let 1990–1994Byly vytvořeny základy systému ekologické výchovy a vzdělávání a nastal dynamický rozvojpo stránce legislativní (zákonné zakotvení, usnesení vlády) i po stránce začleněnív agendě státní správy, samosprávy i nestátních institucí. Rozvíjela se mezinárodní spolupráce,postupně se propracovával tématický obsah a metody a zejména vznikla grantovápodpora z Ministerstva životního prostředí (MŽP) a od zahraničních nadací.• Období let 1994–1998Tuto etapu lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání charakterizovat jako útlumovou.Dochází k přehodnocování, někdy i k negaci vytvořených základů a ke zpomalenídynamiky rozvoje. Omezení podpory vedlo k prověření životaschopnosti vytvořenýchstruktur a aktivit a k posílení svépomocných aktivit.• Období po roce 1998V tomto období přicházejí nové impulsy a oblast získává novou dynamiku – vzniká např.:Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále EVVO), Národnísíť EVVO, dochází k začlenění „environmentální výchovy“ jako povinného průřezovéhotématu do vzdělávacích programů, nově se objevuje investiční podpora (ze Státníhofondu životního prostředí (SFŽP)), podpora ze strany krajů, nabíhá podpora z Evropskýchstrukturálních fondů, diskutuje se pojetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj.V současné době jsou v ČR vytvořeny všechny podstatné komponenty známé z jiných zemís rozvinutým systémem vzdělávání o životním prostředí:• zakotvení v legislativě a dokumentech od zákonů přes podzákonné normy a dokumentyresortů a mnohých krajů, včetně zakotvení ve školském systému• institucionální a personální kapacity včetně specializovaných pracovišť• vytvořené nástroje financování z veřejných zdrojů• propracované spektrum cílů, témat, metod, forem, vzdělávacích programůZároveň jsou však patrné i významné problémy a rizika – např. regionální nevyváženost,málo rozvinuté a podporované některé oblasti (informální vzdělávání), nízká míra stabilitya udržitelnosti systému EVVO (mj. v důsledku převážně „grantového“ – jednorázového financovánía velké závislosti na zahraničních zdrojích) či tendence k jen formálnímu začleněnív některých institucích.TerminologiePro výchovu a vzdělávání zaměřené naživotní prostředí se v průběhu devadesátýchlet v ČR v praxi i v dokumentechobjevuje postupně několik pojmenování.Obsahově je označována jako „ekologická“,od poloviny devadesátých lettéž jako „environmentální“ a blízké jsoui termíny „pro udržitelný rozvoj“ (zdůrazňujícízaměření na vztah mezi rozvojema životním prostředím) či „k udržitelnémuzpůsobu života“. Rovněž název procesuse objevuje v různých podobách – nejprve„výchova“ (jako komplexní proces zahrnujícíi vzdělávání) či, „výchova a vzdělávání“,posléze upřesňující „vzdělávání,výchova a osvěta“, někdy jen „vzdělávání“(opět chápané jako celkové pojmenovánípůsobení na znalostní, dovednostníi postojovou stránku). V dokumentechpřijímaných od konce devadesátých let seustálil jako nejčastější termín „environmentálnívzdělávání, výchova a osvěta“(zkratkou EVVO), v běžné praxi nadálepřevládá „ekologická výchova“, živé jsouvšak i ostatní uvedené obměny.

170 | 171Obsah a pojetí EVVOTak jako ve výchově a vzdělávání obecně, i ve výchově a vzdělávání v oblasti životníhoprostředí se kombinují vlivy informálního působení (např. okolního prostředí, dění v rodiněa společnosti), neformálního působení (výchovy a vzdělávání neorganizovaného do pevnýchinstitucí) a formálního (organizovaného zejména prostřednictvím školské soustavy).Spíše odhadovat než přesně podchytit se zatím daří vliv informálního vzdělávání. V ČRexistuje zkušenost, jak zásadní vliv měl rychle se zhoršující stav životního prostředí v 70.a 80. letech na povědomí a zájem veřejnosti, a jak tato osobní zkušenost měla často většídopad než záměrné výchovné a vzdělávací působení. V praxi je nashromážděna i řada zkušenostís kritickým vlivem přirozených podnětů z prostředí na utváření dovedností, návyků,postojů a hodnot významných z hlediska vztahu k životnímu prostředí. Vliv informálníhopůsobení v ekologické výchově se však zatím nepodařilo dostatečně podchytit výzkumně anireflektovat ve vzdělávacích strategiích.V ČR měla ekologická výchova v rámci neformálního působení již na začátku devadesátýchlet velmi dobrou pozici v různých mimoškolních aktivitách motivovaných pedagogy,dobrovolníky, nevládními organizacemi (a to i v mezinárodním srovnání). Tyto aktivity sestaly jakousi „laboratoří zkušeností“ a v posledním desetiletí 20. století pak bylo jednímz trendů ekologické výchovy jejich přesouvání do oblasti formálního (školského) vzdělávání.Tematicky i metodicky pestré volnočasové, mimoškolní a osvětové aktivity v ekologickévýchově jsou pro ČR typické dodnes.V rámci formálního vzdělávání je celé sledované období charakterizováno snahami o reformusystému tohoto vzdělávání, což má pochopitelně dopad i do oblasti ekologické výchovya vzdělávání. Důležité je např. pojetí vzdělávání jako celoživotního procesu, zaměřenípředevším na rozvíjení základních způsobilostí (kompetencí) a s tím související důraz naodpovídající metody a na umožnění alternativních způsobů, jak těchto kompetencí dosahovat.V oblasti předškolního, základního a středního vzdělávání tyto snahy vyústily v zaváděnírámcových vzdělávacích programů, které nechávají školám velký prostor pro vytvořeníjejich vlastních postupů a obsahu učiva.Je však třeba upozornit, že z hlediska škol a jejich vzdělávacích programů bývá velmičasto zdůrazňována zejména ekologická dimenze udržitelného rozvoje, zatímco ekonomickáa sociální dimenze do souvislosti s udržitelným rozvojem bývá zanedbána, a to přestožeekonomicky a sociálně orientovaná témata jsou součástí výuky. Žákům/dětem tak nechybějípotřebné informace týkající se problémů životního prostředí, ale přehled o možnostech jejichřešení a tedy globální pohled na udržitelný rozvoj. Ten by měl být základním výstupemvzdělání k udržitelnému rozvoji (VUR), které se odlišuje od klasického vzdělání ekologického– zdůrazňuje komplexní společenské podmínky a především pozitivní vztah k dané kultuřespočívající ve vědomí spoluúčasti na jejím utváření. VUR podporuje orientaci na situaceblízké životu a na praktické jednání, motivaci pro celoživotní učení, vnímavost pro sociálnía kulturně založené vztahy, otevření prostoru pro tvořivé a zodpovědné jednání.Do všech středních škol, v nichž není vyučována biologie, byl v roce 1990 zaveden předmět„Základy ekologie“ (navzdory užšímu názvu zaměřený především na vzdělávání o životnímprostředí). V roce 1994 navrhl Josef Vavroušek zavedení výuky „Ekologie člověka“ dovšech stupňů a typů vzdělávání. Návazně na tento návrh vznikl program „Člověk a prostředí– výchova k udržitelnému způsobu života na ZŠ a SŠ“. Vyšlo několik středoškolských učebnic,které se snaží postihnout celý komplex témat o životním prostředí. Na některých ZŠ bylyzavedeny samostatné povinně volitelné předměty. Obdobný rozsah a charakter mají pobytovévýukové programy (kurzy) středisek ekologické výchovy.Zřetelnými dlouhodobými trendy ve vývoji obsahu a pojetí ekologické výchovy a vzdělávánímezi léty 1989 a 2006 jsou:• posun k aktivnějšímu a komplexnějšímu pojetí vzdělávacích cílů (od „poznej a chraň“k „udržitelnému způsobu života“)• posun k širšímu pojetí témat (od zaměření zejména na zvláště chráněné části přírodyke komplexnímu vzdělávání o životním prostředí a průřezovým tématům)• posun k větší pestrosti metod• posun od příležitostného zařazování jednotlivých aktivit k uceleným vzdělávacím programům,které zohledňují výchovu a vzdělávání v duchu trvale udržitelného rozvoje.Cíle: Vývoj pojetí cílů EVVO bezprostředněsouvisí s celkovými změnami vevýchově a vzdělávání. Cílem přestává býtsoubor znalostí o něčem, ale způsobilost(kompetence) člověka konat. V ekologickévýchově a vzdělávání bylo totozaměření zřetelné v programech středisekekologické výchovy a zdůraznil je jižv roce 1992 zákon o životním prostředí(č. 17/1992 Sb.) (...vzdělávání má véstk „jednání, které je v souladu s principemtrvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnostiza udržení kvality životníhoprostředí“ a „k úctě k životu ve všechjeho formách“). Ekologická výchovatak byla zejména v devadesátých letechjedním z významných inspiračních zdrojůpro celkové změny ve školství. K jasnéformulaci, co to znamená pro způsobvýuky ve školách, dochází v oficiálníchdokumentech po roce 2000.Témata: Zřetelným trendem od začátkudevadesátých let je přechod od jednotlivýchdílčích témat k uceleným programůmnabízejícím komplexní pohled naživotní prostředí (více viz formy). Zároveňpostupně zesiluje význam některýchtémat – vedle tradičních (např. ochranapřírody, znečištění životního prostředív ČR) přibývají další, např.: praktickédovednosti pro zacházení s přírodoua praktická znalost nejbližšího okolí,ekologicky šetrné spotřebitelské chování,občanská angažovanost, globálníproblémy a souvislosti či souvislost ekonomickéhorozvoje a životního prostředí.Metody: Frontální výuka převažujícíve školách do 80. let se ukázala jakonedostatečný nástroj pro dosažení cílůekologické výchovy. Od počátku devadesátýchlet se z neformálního vzdělávánía také ze zahraničí šíří i do formálníhovzdělávání metodický přístup, který lzesouhrnně označit jako „výchovu zkušeností“– např. terénní výuka (praktickéčinnosti přímo v přírodě a ve prospěchochrany přírody), problémová a projektovávýuka, simulační hry a simulace,řízené diskuse, tvořivé činnosti.Formy: Postupně zesilují snahy vytvořitucelené vzdělávací programy o životnímprostředí – a to jednak jako specializovanéstředoškolské a vysokoškolskéobory vzdělávání, jednak jako součástvšeobecného vzdělávání. V oblastivysokého školství je v současné době zabezpečováno161 programů, zaměřenýchna problematiku životního prostředí.Celkem je možné absolvovat 47 bakalářských,39 magisterských a 40 doktorandskýchprogramů na 31 fakultách 19vysokých škol.

Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostStruktura <strong>po</strong>pulace ve věku 25–64 let <strong>po</strong>dle nejvyššího dosaženého vzdělání, 2005 [%]10080604020Graf 12.8ISCED 0–2: základní vzdělánía bez vzděláníISCED 3–4: středoškolské vzděláníISCED 5–6: vysokoškolské vzděláníZdroj: EurostatSrovnání je třeba brát s určitou rezervou,neboť se do absolventů se středním vzdělánímv ČR oproti jiným zemím za<strong>po</strong>čítávajíi absolventi učňovských oborů (tzv.střední vzdělání bez maturity).0SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoBelgieNizozemskoPortugalskoEU25EU1512.2.2 Environmentální vzdělávání a výchova,vzdělání k udržitelnému rozvojiVývoj výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí (ekologické resp. environmentálnívýchovy a vzdělávání) <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> v mnohém kontinuálně navázal na předchozí historii, kteráv ČR sahá do 60. let 20. století. Pokračovaly tak již dříve za<strong>po</strong>čaté trendy – zejména <strong>po</strong>sun odpřevážně dobrovolnického <strong>po</strong>jetí <strong>po</strong> pevnější zakotvení v systému institucí (včetně školství)a v legislativě, <strong>po</strong>sun k širšímu <strong>po</strong>jetí témat (mj. od zaměření zejména na zvláště chráněné částipřírody ke komplexnímu <strong>po</strong>jetí vzdělávání o životním prostředí) a k větší pestrosti metod.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání vysledovat základní etapy:• Období let 1990–1994Byly vytvořeny základy systému ekologické výchovy a vzdělávání a nastal dynamický rozvoj<strong>po</strong> stránce legislativní (zákonné zakotvení, usnesení vlády) i <strong>po</strong> stránce začleněnív agendě státní správy, samosprávy i nestátních institucí. Rozvíjela se mezinárodní s<strong>po</strong>lupráce,<strong>po</strong>stupně se propracovával tématický obsah a metody a zejména vznikla grantová<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra z Ministerstva životního prostředí (MŽP) a od zahraničních nadací.• Období let 1994–1998Tuto etapu lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání charakterizovat jako útlumovou.Dochází k přehodnocování, někdy i k negaci vytvořených základů a ke z<strong>po</strong>malenídynamiky rozvoje. Omezení <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry vedlo k prověření životaschopnosti vytvořenýchstruktur a aktivit a k <strong>po</strong>sílení své<strong>po</strong>mocných aktivit.• Období <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1998V tomto období přicházejí nové impulsy a oblast získává novou dynamiku – vzniká např.:Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále EVVO), Národnísíť EVVO, dochází k začlenění „environmentální výchovy“ jako <strong>po</strong>vinného průřezovéhotématu do vzdělávacích programů, nově se objevuje investiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra (ze Státníhofondu životního prostředí (SFŽP)), <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra ze strany krajů, nabíhá <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra z Evropskýchstrukturálních fondů, diskutuje se <strong>po</strong>jetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj.V současné době jsou v ČR vytvořeny všechny <strong>po</strong>dstatné kom<strong>po</strong>nenty známé z jiných zemís rozvinutým systémem vzdělávání o životním prostředí:• zakotvení v legislativě a dokumentech od zákonů přes <strong>po</strong>dzákonné normy a dokumentyresortů a mnohých krajů, včetně zakotvení ve školském systému• institucionální a personální kapacity včetně specializovaných pracovišť• vytvořené nástroje financování z veřejných zdrojů• propracované spektrum cílů, témat, metod, forem, vzdělávacích programůZároveň jsou však patrné i významné problémy a rizika – např. regionální nevyváženost,málo rozvinuté a <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rované některé oblasti (informální vzdělávání), nízká míra stabilitya udržitelnosti systému EVVO (mj. v důsledku převážně „grantového“ – jednorázového financovánía velké závislosti na zahraničních zdrojích) či tendence k jen formálnímu začleněnív některých institucích.TerminologiePro výchovu a vzdělávání zaměřené naživotní prostředí se v průběhu devadesátýchlet v ČR v praxi i v dokumentechobjevuje <strong>po</strong>stupně několik <strong>po</strong>jmenování.Obsahově je označována jako „ekologická“,od <strong>po</strong>loviny devadesátých lettéž jako „environmentální“ a blízké jsoui termíny „pro udržitelný rozvoj“ (zdůrazňujícízaměření na vztah mezi rozvojema životním prostředím) či „k udržitelnémuzpůsobu života“. Rovněž název p<strong>roce</strong>suse objevuje v různých <strong>po</strong>dobách – nejprve„výchova“ (jako komplexní p<strong>roce</strong>s zahrnujícíi vzdělávání) či, „výchova a vzdělávání“,<strong>po</strong>sléze upřesňující „vzdělávání,výchova a osvěta“, někdy jen „vzdělávání“(opět chápané jako celkové <strong>po</strong>jmenovánípůsobení na znalostní, dovednostníi <strong>po</strong>stojovou stránku). V dokumentechpřijímaných od konce devadesátých let seustálil jako nejčastější termín „environmentálnívzdělávání, výchova a osvěta“(zkratkou EVVO), v běžné praxi nadálepřevládá „ekologická výchova“, živé jsouvšak i ostatní uvedené obměny.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!