Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 12: Věda, školství a informační společnostStruktura populace ve věku 25–64 let podle nejvyššího dosaženého vzdělání, 2005 [%]10080604020Graf 12.8ISCED 0–2: základní vzdělánía bez vzděláníISCED 3–4: středoškolské vzděláníISCED 5–6: vysokoškolské vzděláníZdroj: EurostatSrovnání je třeba brát s určitou rezervou,neboť se do absolventů se středním vzdělánímv ČR oproti jiným zemím započítávajíi absolventi učňovských oborů (tzv.střední vzdělání bez maturity).0SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoBelgieNizozemskoPortugalskoEU25EU1512.2.2 Environmentální vzdělávání a výchova,vzdělání k udržitelnému rozvojiVývoj výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí (ekologické resp. environmentálnívýchovy a vzdělávání) po roce 1989 v mnohém kontinuálně navázal na předchozí historii, kteráv ČR sahá do 60. let 20. století. Pokračovaly tak již dříve započaté trendy – zejména posun odpřevážně dobrovolnického pojetí po pevnější zakotvení v systému institucí (včetně školství)a v legislativě, posun k širšímu pojetí témat (mj. od zaměření zejména na zvláště chráněné částipřírody ke komplexnímu pojetí vzdělávání o životním prostředí) a k větší pestrosti metod.Po roce 1989 lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání vysledovat základní etapy:• Období let 1990–1994Byly vytvořeny základy systému ekologické výchovy a vzdělávání a nastal dynamický rozvojpo stránce legislativní (zákonné zakotvení, usnesení vlády) i po stránce začleněnív agendě státní správy, samosprávy i nestátních institucí. Rozvíjela se mezinárodní spolupráce,postupně se propracovával tématický obsah a metody a zejména vznikla grantovápodpora z Ministerstva životního prostředí (MŽP) a od zahraničních nadací.• Období let 1994–1998Tuto etapu lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání charakterizovat jako útlumovou.Dochází k přehodnocování, někdy i k negaci vytvořených základů a ke zpomalenídynamiky rozvoje. Omezení podpory vedlo k prověření životaschopnosti vytvořenýchstruktur a aktivit a k posílení svépomocných aktivit.• Období po roce 1998V tomto období přicházejí nové impulsy a oblast získává novou dynamiku – vzniká např.:Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále EVVO), Národnísíť EVVO, dochází k začlenění „environmentální výchovy“ jako povinného průřezovéhotématu do vzdělávacích programů, nově se objevuje investiční podpora (ze Státníhofondu životního prostředí (SFŽP)), podpora ze strany krajů, nabíhá podpora z Evropskýchstrukturálních fondů, diskutuje se pojetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj.V současné době jsou v ČR vytvořeny všechny podstatné komponenty známé z jiných zemís rozvinutým systémem vzdělávání o životním prostředí:• zakotvení v legislativě a dokumentech od zákonů přes podzákonné normy a dokumentyresortů a mnohých krajů, včetně zakotvení ve školském systému• institucionální a personální kapacity včetně specializovaných pracovišť• vytvořené nástroje financování z veřejných zdrojů• propracované spektrum cílů, témat, metod, forem, vzdělávacích programůZároveň jsou však patrné i významné problémy a rizika – např. regionální nevyváženost,málo rozvinuté a podporované některé oblasti (informální vzdělávání), nízká míra stabilitya udržitelnosti systému EVVO (mj. v důsledku převážně „grantového“ – jednorázového financovánía velké závislosti na zahraničních zdrojích) či tendence k jen formálnímu začleněnív některých institucích.TerminologiePro výchovu a vzdělávání zaměřené naživotní prostředí se v průběhu devadesátýchlet v ČR v praxi i v dokumentechobjevuje postupně několik pojmenování.Obsahově je označována jako „ekologická“,od poloviny devadesátých lettéž jako „environmentální“ a blízké jsoui termíny „pro udržitelný rozvoj“ (zdůrazňujícízaměření na vztah mezi rozvojema životním prostředím) či „k udržitelnémuzpůsobu života“. Rovněž název procesuse objevuje v různých podobách – nejprve„výchova“ (jako komplexní proces zahrnujícíi vzdělávání) či, „výchova a vzdělávání“,posléze upřesňující „vzdělávání,výchova a osvěta“, někdy jen „vzdělávání“(opět chápané jako celkové pojmenovánípůsobení na znalostní, dovednostníi postojovou stránku). V dokumentechpřijímaných od konce devadesátých let seustálil jako nejčastější termín „environmentálnívzdělávání, výchova a osvěta“(zkratkou EVVO), v běžné praxi nadálepřevládá „ekologická výchova“, živé jsouvšak i ostatní uvedené obměny.