Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 7: Zemědělství7.4 Politika zemědělského sektoruPřed rokem 1989 bylo hlavním cílem zemědělské politiky zabezpečení potravinové soběstačnosti.Po roce 1989 se stala prioritou transformace zemědělství a ochrana životníhoprostředí. Před rokem 2000 se pak stala součástí zemědělské politiky i příprava zemědělstvína vstup do Evropské unie. V roce 2004 byla přijata Koncepce agrární politiky ČR pro obdobípo vstupu do EU 2004–2013, která se v rámci podmínek vstupu do EU snaží zvyšovat konkurenceschopnostzemědělství České republiky. Nejvýznamnějším nástrojem environmentálnípolitiky se v zemědělství stalo přiznávání dotací na hektar zemědělské půdy pouze zapodmínky dodržování zásad správné zemědělské praxe, kde jsou zahrnuta i kriteria ochranyživotního prostředí.V dubnu 2006 byl přijat Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013(dále jen „NSPRV“) Ministerstva zemědělství. NSPRV vychází z hlavních strategických prioritEU pro léta 2007–2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovníchpříležitostí a udržitelný rozvoj. Jeho klíčovým bodem, stejně jako celé zemědělsképolitiky, je zabezpečení konkurenceschopnosti zemědělství.Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 z dubna 2006 při svéznačné obecnosti respektuje Státní politiku životního prostředí ČR pro období 2004–2010,Strategii udržitelného rozvoje ČR i Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, i když některédílčí problémy neobsahuje a neřeší.Zajišťování konkurenceschopnosti zemědělství v sobě obsahuje dvě základní rizika: Pokudzemědělství v konkurenčním boji neuspěje, povede to k úpadku zemědělství, k pustnutí zemědělskékrajiny a k poklesu počtu obyvatel venkova, což je i z hlediska životního prostředínežádoucí. Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství může mít ale za následek i poškozovánízemědělské půdy, znečišťování vod a další negativa, která prostředí poškozují. Při důslednémuplatňování zásad správné zemědělské praxe by k druhé variantě nemělo docházet.Pokud se podaří oběma uvedeným problémům vyhnout, lze očekávat řadu kladných vlivůrealizace NSPRV na životní prostředí, a to např. zvýšení biodiverzity zemědělské krajinyvhodnými systémy hospodaření, příspěvek k ochraně vody a půdy, pozemkové úpravy, udržitelnýrozvoj a zachování hospodaření ve znevýhodněných oblastech, snižující rizika spojenás opouštěním půdy a přispívající k udržitelné rovnováze mezi městskými a venkovskýmioblastmi apod.