Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 7: Zemědělství7.3 Vliv zemědělství na životní prostředíVliv zemědělství na životní prostředí je možné rozdělit do roviny znečišťování životníhoprostředí (zejména vody a půdy) cizorodými látkami, které pocházejí z používání agrochemikálií(hnojiva, prostředky k ochraně rostlin) i ze zemědělských provozů, zejména z živočišnévýroby, a do roviny vlivu zemědělství na krajinný ráz a narušování přirozených funkcíkrajiny, což se projevuje zejména snižováním biodiverzity v intenzivně obhospodařovanýchoblastech.7.3.1 Spotřeba energieSpotřeba energie v zemědělství a v lesnictví ČR v letech 1990–2006 se podle ČSÚ snížilaz 81 na 25 PJ, tj. na 31 %. Podle Výzkumného ústavu zemědělské techniky celková spotřebaenergie v zemědělství ČR v roce 2006 činila 17 PJ. Zemědělství spotřebovalo cca 422 mil.litrů motorové nafty. Lze se důvodně domnívat, že přibližně ve stejném rozsahu se snížilyi emise ze spalování.7.3.2 Spotřeba průmyslových hnojivSpotřeba průmyslových hnojiv po roce 1990 výrazně poklesla, poté však kromě vápenatýchhnojiv stagnovala a spotřeba dusíkatých hnojiv dokonce mírně stoupala – viz Graf 7.6.Množství použitých dusíkatých hnojiv v kg/ha v čistých živinách se v letech 1990–1993snížilo o 54 %, ale v letech 1993–2006 se zvýšilo o 94 % na 77,4 kg/ha. Zásadně se snížilaaplikace vápenatých hnojiv, a to až na 3,9 % stavu z roku 1990. Zanedbatelné hnojení vápníkemzpůsobuje celkové zvyšování kyselosti půd, a to i přes snížené okyselování půd v důsledkuklesajících emisí oxidu siřičitého a dusičitého. Nižší hnojení průmyslovými hnojivysnížilo výnosy zemědělských plodin, ale méně, než poklesla spotřeba průmyslových hnojiv.Významné snížení aplikace průmyslových dusíkatých, fosforečných a draselných hnojiv jez hlediska ochrany životního prostředí jev jednoznačně pozitivní.Přes snížení spotřeby průmyslových hnojiv zůstává problémem plošné znečištění vod dusíkatýmilátkami, které pocházejí téměř výhradně ze zemědělství. Za posledních 17 let došlosice k pozitivním změnám a znečištění pomalu klesá, v některých intenzivněji obhospodařovanýchoblastech však znečištění povrchových i podzemních vod stagnuje, nebo dokoncemírně roste. Směrnici Rady č. 91/676/EEC o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělskýchzdrojů (tzv. nitrátová směrnice) v ČR uzákonilo nařízení vlády č. 103/2003 Sb.Stanovila zranitelné oblasti, používání a skladování průmyslových hnojiv, statkových hnojiv,střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Emise amoniakuz živočišné výroby se v roce 2005 odhadovaly na 64 kt. Emise amoniaku do ovzduší zpravidlanepřekračují stanovené limity, a proto Česká republika již v současné době splňuje hodnotunárodního emisního stropu pro amoniak (80 kt/rok) stanoveného pro rok 2010 podle Göteborgskéhoprotokolu.Přestože spotřeba fosforečných hnojiv v letech 1989–2006 klesla o 82,6 %, eutrofizacevod se zvýšila. Příčinu je proto třeba hledat i mimo zemědělství (např. růst využívání pracíchprášků s obsahem fosfátů). I přes pokles plošného znečištění vod dusičnany jsou přehradystále více zamořovány řasami a toxickými sinicemi. Zřejmě k tomu přispívá růst letních teplotvody. Více informací o problematice eutrofizace lze najít v kapitole Vodní hospodářství.Metodika reálného stanovení množstvíemisí amoniaku ze zemědělských provozůměrnými metodami je relativně složitá,a proto se využívají i metody expertníhoodhadu nebo výpočtové. Amoniakzůstává nejčetnější ohlašovanou látkou dointegrovaného registru znečišťování podlezákona o integrované prevenci za resortzemědělství.