Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989 Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

13.07.2015 Views

Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojVroce 1989 patřila československá ekonomika mezi centrálně řízené ekonomiky s vysokou mírou monopolizacea všechny ekonomické procesy byly řízeny centrálním plánem. Reálný trh v zásadě ne existovala výsledkem bylo prohlubující se ekonomické i technologické zaostávání. Od roku 1989 do současnosti seekonomika úspěšně transformovala na relativně vyspělou tržní ekonomiku. Institucionální transformacevyžadovala přechod k právnímu řádu demokratické společnosti.Několika formami privatizace byl vytvořen fungující soukromý sektor, na který nyní připadá cca 90 % tvorbyhrubého domácího produktu (HDP). Mezi lety 1990 a 2005 se HDP ve stálých cenách zvýšil o 30 % a inflaci se podařilona rozdíl od sousedních zemí a po jednorázovém skoku ze začátku 90. let držet po roce 1999 na nízké úrovni.Po poklesech a nevýrazném růstu v 90. letech se makroekonomický vývoj po roce 2000 začal vyznačovat najedné straně vysokými tempy růstu HDP a průmyslu, posilující měnou, vnější stabilitou, ale na druhé straně povětšinu období relativně vysokou (8 %) nezaměstnaností a rostoucím deficitem veřejných financí. Tyto nepříznivéjevy se podařilo zvládnout až od roku 2005. Právě problém stability veřejných financí (včetně penzijní reformy)zůstává nejvážnější otázkou nejbližších let.Úrovni ekonomiky odpovídal i stav životního prostředí. Před rokem 1989 patřilo Československo mezi nejzdevastovanějšístáty Evropy. Stav životního prostředí se po prudkém zlepšení v období 1990 až 1999 (v letech 1990–1993 v důsledku poklesu výroby, v letech 1993–1999 v důsledku vysokých investic do životního prostředí) v zásaděstabilizoval s tím, že se projevují kladné i záporné meziroční odchylky. Některé ukazatele, zejména v oblastikvality ovzduší, však mohou indikovat počátek nových negativních trendů. Problémem zůstává i vysoká energetickáa materiálová náročnost ekonomiky, částečně daná vysokým podílem průmyslu v národním hospodářstvía konjunkturou silniční dopravy.1.1 Transformace a privatizace ekonomikyV roce 1989 u nás existoval ekonomický systém, který se zásadně lišil od systému vyspělýchzemí. Ekonomika se formálně řídila centrálním víceletým plánem a jeho direktivnímiukazateli. Byla uzavřená, protože ideologickým požadavkem bylo spoléhání se na vlastnísíly a soběstačnost. V mezinárodních vztazích byla úzce svázána s ekonomikami dalších komunistickýchzemí. Výsledkem byla nedostatková ekonomika, kdy výrobků a surovin bylobuď málo, nebo nadbytek (to v případě, že byly nepotřebné).Po revolučních událostech listopadu 1989 bylo ekonomické zaostávání a stagnace jednímz impulsů nutnosti zásadních změn v ekonomice. Na podzim roku 1990 vypracovala nováčeskoslovenská vláda v součinnosti s národními vládami ČR a SR program radikální ekonomickéreformy, zaměřeném na rychlý přechod od direktivní přikazovací ekonomiky k ekonomicetržní. K 1. 1. 1991 bylo liberalizováno 85 % cen (Žídek, str. 57). Ceny, které liberalizovány nebyly,např. elektřiny, plynu a nájemného, byly postupně uvolňovány a deregulovány. V roce1998 se míra liberalizace spotřebitelských cen dostala na standardní úroveň zemí EU.Kumulovaná inflace spotřebitelských cen za období 1989–2007 dosáhla 451,7 %, což jevšak nejméně z transformujících se ekonomik, zatímco např. na Ukrajině a v Rusku proběhlaenormní hyperinflace, ke které se přiblížilo i Estonsko s Litvou. V. Klaus a V. Tomšík uvádějípro vybrané postkomunistické země následující údaje – viz Tab. 1.1.V lednu 1990 byl rovněž liberalizován zahraniční obchod a přešel na světové ceny a placenív konvertibilních měnách. O dopadech na zahraniční obchod více v kapitole Obchod.V roce 1990 byly provedeny tři devalvace koruny z 16,5 CSK/USD na 28 CSK/USD, kteréumožnily zavedení vnitřní konvertibility (směnitelnosti) národní měny postupně v letech1991 až 1992. Negativním důsledkem devalvací koruny bylo zdražení dovozů.Od konce 50. let probíhaly pokusyo zlepšení fungování hospodářství řadoureforem, především v oblasti plánování.Tyto reformy však narážely na ideologicko-politickáomezení a neuspěly. Pokuso jedinou koncepční reformu z konce60. let 20. století, která z hospodářskéroviny přešla i do oblasti politiky, bylzastaven vojenskou intervencí vedenouSovětským svazem.Federální shromáždění schválilo v září1990 „Scénář ekonomické reformy“ jakozásadní programový dokument. Ten vycházelz restriktivní monetární a fiskálnípolitiky, změny vlastnických vztahů,liberalizace cen, vnitřní směnitelnostia obsahoval i zásady sociální politiky.

8 | 9Kumulovaná inflace v transformujících se ekonomikách [%]Země Období Kumulovaná inflace HDPUkrajina 1991–1999 46 000 000 -61Estonsko 1991–1994 9 086 -33Rusko 1992–1996 289 000 -35Tab. 1.1Zdroj: Klaus V. a Tomšík V., Makroekonomickáfakta české transformace, NC Publishing, 2007Kumulovaná inflace odpovídá součinuhodnot ročních inflačních koeficientůza uvedené období.Litva 1992–1994 9 040 -41Bulharsko 1990–1993 1 702 -27Polsko 1990–1991 1 066 -18Rumunsko 1991–1992 737 -21Maďarsko 1990–1993 165 -18Slovensko 1991–1993 118 -24ČR 1991–1993 110 -121.1.1 PrivatizacePrivatizační proces po roce 1989 probíhal postupně několika směry. Takzvaná „malá privatizace“zahrnovala převážně restaurace, hotely, drobný obchod a v menší míře i výrobníprovozovny. Probíhala do roku 1993 a vydražený objem na konci tohoto období představovalcca 31 mld. Kč. Takzvaná „velká privatizace“ proběhla ve dvou etapách (1992, 1995–1997).Byla prováděna různými formami přímých prodejů nebo kuponovou privatizací. Celkově bylprivatizován majetek státních podniků v odhadované účetní hodnotě 1 780 mld. Kč. Výrobnía spotřební družstva byla rovněž transformována na tržně orientované podniky.Část státního majetku byla vrácena obcím a městům (tzv. historický majetek) v odhadovanéhodnotě 350 mld. Kč. Část majetku byla restituována viz Graf 1.1.Z hlediska ochrany životního prostředí je třeba upozornit na § 6a tzv. zákona o velképrivatizaci (zákon č. 92/1991 Sb.), který v návrzích privatizačních projektů (podaných po29. 2. 1992) vyžaduje vyhodnocení závazků podniku z hlediska ochrany životního prostředípotvrzené Ministerstvem životního prostředí, včetně vyčíslení škod na životním prostředízpůsobených dosavadní činností podniku. Přestože odpovědnost za ekologické závazky mělpředchozí vlastník – stát, byla problematika odpovědnosti za minulé ekologické závazky nazačátku privatizace do značné míry podceněna. Byla řešena jen formou několika usnesenívlády ČR (hlavně č. 123/1993 a č. 393/1994), podle kterých úhrady nákladů na odstraněníekologických škod vzniklých před privatizací, ovšem ne zcela přesně definovaných, přebíralFond národního majetku ČR. Původní parametry ekologických škod byly určeny Metodickýmpokynem MSNMaP a MŽP ze dne 18. 5. 1992.K privatizaci bank se přistoupilo s velkým zpožděním. Ze státních bank se staly státnípeněžní ústavy, poté akciové společnosti vlastněné státem nejprve stoprocentně a potémajoritně (minoritní podíl byl součástí kuponové privatizace). Po zavedení standardnějšíchúčetních postupů a bankovního dohledu se ukázalo, že banky jsou zatíženy obrovskýmmnožstvím úvěrů po lhůtě splatnosti. Aby bylo možné je vůbec privatizovat, bylo nutno tytobanky kapitálově posílit a očistit od špatných úvěrů. Později byly za výhodných podmíneknabízeny zahraničním investorům. Podle ČNB ztráty z transformace bankovního sektoru činily350–400 mld. Kč.Nejúspěšněji privatizace proběhla většinou v podnicích privatizovaných zahraničnímivlastníky. Poměrně dobře dopadly i velké polostátní firmy. Hůře dopadly podniky drobnýchčeských podnikatelů. Nejednoznačně skončily podniky privatizované tzv. kuponovou metodou.(viz Privatizace a restituce, Zpráva vlády o stavu české společnosti)Kuponové privatizace se mohl zúčastnitkaždý občan ČR starší osmnácti let. Za1 000 Kčs/Kč si mohl pořídit kuponovouknížku, která představovala 1 000investičních bodů. Za tyto body si pakkaždý „držitel investičních kuponů“mohl „nakoupit“ akcie privatizovanýchpodniků. Vedlejším důsledkem byl vznik„privatizačních fondů“ s významnouvahou v národním hospodářství.Zákony, které měnily vlastnickoustrukturu:Zákon č. 427/1990 Sb., o převodechvlastnictví státu na právnické a fyzickéosoby, tzv. „zákon o malé privatizaci“,umožnil dražit malé, zvláště obchodníprovozovny, a zákon č. 92/1991 Sb.,o podmínkách převodu majetku státu najiné osoby, tzv. „zákon o velké privatizaci“.Transformace družstev bylaprováděna podle zákona č. 42/1992 Sb.,o úpravě majetkových vztahů ve družstvech.Další cestou, kterou došlo kezměně vlastnických vztahů, byla tzv.„restituce“ prováděná podle zákonůč. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,č. 403/1990 Sb., o zmírnění následkůněkterých majetkových křivd,č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,a č. 229/1991 Sb., o úpravěvlastnických vztahů k půdě. Státnípodniky se řídily zákony č. 111/1990 Sb.,92/1991 Sb. a 119/1995 Sb. Tyto zákonybyly mnohokrát novelizovány.Hrubá přidaná hodnotaje dána rozdílem mezi produkcí statkůa služeb a mezi spotřebou. Souhrn HPHza všechna odvětví v národním hospodářstvíplus čisté daně z produktů představujehrubý domácí produkt.

Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojV<strong>roce</strong> <strong>1989</strong> patřila československá ekonomika mezi centrálně řízené ekonomiky s vysokou mírou mono<strong>po</strong>lizacea všechny ekonomické p<strong>roce</strong>sy byly řízeny centrálním plánem. Reálný trh v zásadě ne existovala výsledkem bylo prohlubující se ekonomické i technologické zaostávání. Od roku <strong>1989</strong> do současnosti seekonomika úspěšně transformovala na relativně vyspělou tržní ekonomiku. Institucionální transformacevyžadovala přechod k právnímu řádu demokratické s<strong>po</strong>lečnosti.Několika formami privatizace byl vytvořen fungující soukromý sektor, na který nyní připadá cca 90 % tvorbyhrubého domácího produktu (HDP). Mezi lety 1990 a 2005 se HDP ve stálých cenách zvýšil o 30 % a inflaci se <strong>po</strong>dařilona rozdíl od sousedních zemí a <strong>po</strong> jednorázovém skoku ze začátku 90. let držet <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1999 na nízké úrovni.Po <strong>po</strong>klesech a nevýrazném růstu v 90. letech se makroekonomický vývoj <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 začal vyznačovat najedné straně vysokými tempy růstu HDP a průmyslu, <strong>po</strong>silující měnou, vnější stabilitou, ale na druhé straně <strong>po</strong>většinu období relativně vysokou (8 %) nezaměstnaností a rostoucím deficitem veřejných financí. Tyto nepříznivéjevy se <strong>po</strong>dařilo zvládnout až od roku 2005. Právě problém stability veřejných financí (včetně penzijní reformy)zůstává nejvážnější otázkou nejbližších let.Úrovni ekonomiky od<strong>po</strong>vídal i stav životního prostředí. Před rokem <strong>1989</strong> patřilo Československo mezi nejzdevastovanějšístáty Evropy. Stav životního prostředí se <strong>po</strong> prudkém zlepšení v období 1990 až 1999 (v letech 1990–1993 v důsledku <strong>po</strong>klesu výroby, v letech 1993–1999 v důsledku vysokých investic do životního prostředí) v zásaděstabilizoval s tím, že se projevují kladné i zá<strong>po</strong>rné meziroční odchylky. Některé ukazatele, zejména v oblastikvality ovzduší, však mohou indikovat <strong>po</strong>čátek nových negativních trendů. Problémem zůstává i vysoká energetickáa materiálová náročnost ekonomiky, částečně daná vysokým <strong>po</strong>dílem průmyslu v národním hos<strong>po</strong>dářstvía konjunkturou silniční dopravy.1.1 Transformace a privatizace ekonomikyV <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> u nás existoval ekonomický systém, který se zásadně lišil od systému vyspělýchzemí. Ekonomika se formálně řídila centrálním víceletým plánem a jeho direktivnímiukazateli. Byla uzavřená, protože ideologickým <strong>po</strong>žadavkem bylo s<strong>po</strong>léhání se na vlastnísíly a soběstačnost. V mezinárodních vztazích byla úzce svázána s ekonomikami dalších komunistickýchzemí. Výsledkem byla nedostatková ekonomika, kdy výrobků a surovin bylobuď málo, nebo nadbytek (to v případě, že byly ne<strong>po</strong>třebné).Po revolučních událostech listopadu <strong>1989</strong> bylo ekonomické zaostávání a stagnace jednímz impulsů nutnosti zásadních změn v ekonomice. Na <strong>po</strong>dzim roku 1990 vypracovala nováčeskoslovenská vláda v součinnosti s národními vládami ČR a SR program radikální ekonomickéreformy, zaměřeném na rychlý přechod od direktivní přikazovací ekonomiky k ekonomicetržní. K 1. 1. 1991 bylo liberalizováno 85 % cen (Žídek, str. 57). Ceny, které liberalizovány nebyly,např. elektřiny, plynu a nájemného, byly <strong>po</strong>stupně uvolňovány a deregulovány. V <strong>roce</strong>1998 se míra liberalizace s<strong>po</strong>třebitelských cen dostala na standardní úroveň zemí EU.Kumulovaná inflace s<strong>po</strong>třebitelských cen za období <strong>1989</strong>–2007 dosáhla 451,7 %, což jevšak nejméně z transformujících se ekonomik, zatímco např. na Ukrajině a v Rusku proběhlaenormní hyperinflace, ke které se přiblížilo i Estonsko s Litvou. V. Klaus a V. Tomšík uvádějípro vybrané <strong>po</strong>stkomunistické země následující údaje – viz Tab. 1.1.V lednu 1990 byl rovněž liberalizován zahraniční obchod a přešel na světové ceny a placenív konvertibilních měnách. O dopadech na zahraniční obchod více v kapitole Obchod.V <strong>roce</strong> 1990 byly provedeny tři devalvace koruny z 16,5 CSK/USD na 28 CSK/USD, kteréumožnily zavedení vnitřní konvertibility (směnitelnosti) národní měny <strong>po</strong>stupně v letech1991 až 1992. Negativním důsledkem devalvací koruny bylo zdražení dovozů.Od konce 50. let probíhaly <strong>po</strong>kusyo zlepšení fungování hos<strong>po</strong>dářství řadoureforem, především v oblasti plánování.Tyto reformy však narážely na ideologicko-<strong>po</strong>litickáomezení a neuspěly. Pokuso jedinou koncepční reformu z konce60. let 20. století, která z hos<strong>po</strong>dářskéroviny přešla i do oblasti <strong>po</strong>litiky, bylzastaven vojenskou intervencí vedenouSovětským svazem.Federální shromáždění schválilo v září1990 „Scénář ekonomické reformy“ jakozásadní programový dokument. Ten vycházelz restriktivní monetární a fiskální<strong>po</strong>litiky, změny vlastnických vztahů,liberalizace cen, vnitřní směnitelnostia obsahoval i zásady sociální <strong>po</strong>litiky.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!