Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojVroce 1989 patřila československá ekonomika mezi centrálně řízené ekonomiky s vysokou mírou monopolizacea všechny ekonomické procesy byly řízeny centrálním plánem. Reálný trh v zásadě ne existovala výsledkem bylo prohlubující se ekonomické i technologické zaostávání. Od roku 1989 do současnosti seekonomika úspěšně transformovala na relativně vyspělou tržní ekonomiku. Institucionální transformacevyžadovala přechod k právnímu řádu demokratické společnosti.Několika formami privatizace byl vytvořen fungující soukromý sektor, na který nyní připadá cca 90 % tvorbyhrubého domácího produktu (HDP). Mezi lety 1990 a 2005 se HDP ve stálých cenách zvýšil o 30 % a inflaci se podařilona rozdíl od sousedních zemí a po jednorázovém skoku ze začátku 90. let držet po roce 1999 na nízké úrovni.Po poklesech a nevýrazném růstu v 90. letech se makroekonomický vývoj po roce 2000 začal vyznačovat najedné straně vysokými tempy růstu HDP a průmyslu, posilující měnou, vnější stabilitou, ale na druhé straně povětšinu období relativně vysokou (8 %) nezaměstnaností a rostoucím deficitem veřejných financí. Tyto nepříznivéjevy se podařilo zvládnout až od roku 2005. Právě problém stability veřejných financí (včetně penzijní reformy)zůstává nejvážnější otázkou nejbližších let.Úrovni ekonomiky odpovídal i stav životního prostředí. Před rokem 1989 patřilo Československo mezi nejzdevastovanějšístáty Evropy. Stav životního prostředí se po prudkém zlepšení v období 1990 až 1999 (v letech 1990–1993 v důsledku poklesu výroby, v letech 1993–1999 v důsledku vysokých investic do životního prostředí) v zásaděstabilizoval s tím, že se projevují kladné i záporné meziroční odchylky. Některé ukazatele, zejména v oblastikvality ovzduší, však mohou indikovat počátek nových negativních trendů. Problémem zůstává i vysoká energetickáa materiálová náročnost ekonomiky, částečně daná vysokým podílem průmyslu v národním hospodářstvía konjunkturou silniční dopravy.1.1 Transformace a privatizace ekonomikyV roce 1989 u nás existoval ekonomický systém, který se zásadně lišil od systému vyspělýchzemí. Ekonomika se formálně řídila centrálním víceletým plánem a jeho direktivnímiukazateli. Byla uzavřená, protože ideologickým požadavkem bylo spoléhání se na vlastnísíly a soběstačnost. V mezinárodních vztazích byla úzce svázána s ekonomikami dalších komunistickýchzemí. Výsledkem byla nedostatková ekonomika, kdy výrobků a surovin bylobuď málo, nebo nadbytek (to v případě, že byly nepotřebné).Po revolučních událostech listopadu 1989 bylo ekonomické zaostávání a stagnace jednímz impulsů nutnosti zásadních změn v ekonomice. Na podzim roku 1990 vypracovala nováčeskoslovenská vláda v součinnosti s národními vládami ČR a SR program radikální ekonomickéreformy, zaměřeném na rychlý přechod od direktivní přikazovací ekonomiky k ekonomicetržní. K 1. 1. 1991 bylo liberalizováno 85 % cen (Žídek, str. 57). Ceny, které liberalizovány nebyly,např. elektřiny, plynu a nájemného, byly postupně uvolňovány a deregulovány. V roce1998 se míra liberalizace spotřebitelských cen dostala na standardní úroveň zemí EU.Kumulovaná inflace spotřebitelských cen za období 1989–2007 dosáhla 451,7 %, což jevšak nejméně z transformujících se ekonomik, zatímco např. na Ukrajině a v Rusku proběhlaenormní hyperinflace, ke které se přiblížilo i Estonsko s Litvou. V. Klaus a V. Tomšík uvádějípro vybrané postkomunistické země následující údaje – viz Tab. 1.1.V lednu 1990 byl rovněž liberalizován zahraniční obchod a přešel na světové ceny a placenív konvertibilních měnách. O dopadech na zahraniční obchod více v kapitole Obchod.V roce 1990 byly provedeny tři devalvace koruny z 16,5 CSK/USD na 28 CSK/USD, kteréumožnily zavedení vnitřní konvertibility (směnitelnosti) národní měny postupně v letech1991 až 1992. Negativním důsledkem devalvací koruny bylo zdražení dovozů.Od konce 50. let probíhaly pokusyo zlepšení fungování hospodářství řadoureforem, především v oblasti plánování.Tyto reformy však narážely na ideologicko-politickáomezení a neuspěly. Pokuso jedinou koncepční reformu z konce60. let 20. století, která z hospodářskéroviny přešla i do oblasti politiky, bylzastaven vojenskou intervencí vedenouSovětským svazem.Federální shromáždění schválilo v září1990 „Scénář ekonomické reformy“ jakozásadní programový dokument. Ten vycházelz restriktivní monetární a fiskálnípolitiky, změny vlastnických vztahů,liberalizace cen, vnitřní směnitelnostia obsahoval i zásady sociální politiky.