duben 2012_korektura.indd - Město Pardubice

Radniční zpravodaj města Pardubic | 2012/4
Toulky historií Pardubic
... ptáme se pardubického historika Františka Šebka
V minulých „Toulkách“ jsme vyprávěli, jak pan Vilém z Pernštejna v r. 1490 získal rozlehlé kunětickohorské panství a že se mu v r. 1491
naskytla příležitost přikoupit k němu malé pardubické panství. Konstatovali jsme, že si pan Vilém rychle uvědomil výhody Pardubic a rozhodl
se z malého městečka vytvořit aristokratickou rezidenci pánů z Pernštejna. Několik známých se mě po přečtení článku dotazovalo,
proč si tedy zvolil právě Pardubice a v čem byly ony výhody. Pokusme se tedy na to odpovědět.
Žádný soudobý záznam nebo nějaký dokument o tom, proč
se pan Vilém z Pernštejna rozhodl vytvořit z malého a nepříliš
rozvinutého poddanského městečka rezidenci pánů z Pernštejna
v Čechách, nemáme. Můžeme vyjít jenom z logiky věci. Pan
Vilém vzal patrně v úvahu především skutečnost, že se v případě
Pardubic jednalo o alodní (svobodný) statek, byť malý.
Nehrozilo tu nějaké nebezpečí pro jakékoliv investice, jako
v případě zápisného kunětickohorského panství (bývalý majetek
opatovického a sezemického kláštera). Tam musel Vilém
z Pernštejna čelit riziku, že by při nějaké zásadní změně poměrů,
např. změně na královském trůnu, mohl někdo získat oprávnění
toto panství vyplatit a tím by mohly být jeho zamýšlené investice
ohroženy. Vilém proto také vynaložil nemalé úsilí, aby
s využitím svého vlivu na krále Vladislava Jagellonského získal
záruky, že k tomu nedojde. V případě Pardubic hned od počátku
Voda tekla před Zelenou bránou a kolem města až do r. 1910 nic takového nehrozilo. Při rozhodování o volbě místa budoucí
(Fotoarchiv VČM).
rezidence asi v úvahách pana Viléma hrála roli i poloha Pardubic.
Ležely u důležitého brodu přes Labe střeženého hradem, nacházejícího se u soutoku Labe s Chrudimkou a na pomyslné spojnici
mezi královskými městy Chrudimí a Hradcem Králové. Překonání Labe v místech, kde měnilo směr svého toku ze severu na západ
a řečiště tam mělo mnoho zátočin a slepých ramen, bylo velice důležité. Hrad střežící tento brod představoval sám o sobě spolu s Kunětickou
horou pro Viléma jistě vítanou akvizici. Snad padalo na váhu i to, že z Pardubic to bylo do Prahy tak dva dny cesty a dva až
tři dny do moravských center Olomouce a Brna. Tam všude pan Vilém často zajížděl. Konečně snad také padala na váhu skutečnost,
že do té doby málo rozvinuté poddanské městečko nebránilo v ničem, aby je mohl důkladně přetvořit podle svých představ. Takový
ambiciózní podnik si on mohl dovolit.
Ať už to ve skutečnosti bylo jakkoliv, když Vilém z Pernštejna zavítal do Čech na své východočeské panství, už od r. 1492 pobýval ponejvíce
právě v Pardubicích místo Kunětické hory. V Pardubicích také sídlil jeho „úředník“ (hejtman panství), který jej po dobu nepřítomnosti
zastupoval, spolu s dalšími nižšími úředníky vznikajícího správního aparátu dynamicky se rozvíjejícího panství. Ti většinou
pocházeli z řad nižší šlechty a objevovali se mezi nimi jak zkušení správci šlechtických statků, rybnikářští odborníci, finančníci aj., ale
také začínající mladíci, z nichž leckteří se službou u pernštejnského dvora spojili svou životní kariéru. Věrnost, poctivost a vytrvalost
při plnění povinností dokázal pan Vilém ocenit.
V samotných Pardubicích se začalo intenzivně stavět, upravoval se terén i vodní toky. Všechno šlo ruku v ruce s výstavbou
rybníků a souvisejících vodních staveb na panství. Celý kraj a zvláště Pardubice ožily do té doby nebývalým ruchem. Námezdní
pracovní síly, řemeslníci i vesničané v rámci svých poddanských povinností přepravili s tehdejšími skromnými dopravními prostředky
za nějakých 15let, avšak nejvíc asi v prvních pěti až deseti letech, nepředstavitelný objem zeminy a množství stavebního
materiálu. Stavební kámen se do Pardubic vozil hlavně z Kunětické hory, když už byl blízký lom u Hůrek (Spojilská žíla) víceméně
vytěžen. Písku bylo kolem dost, stejně jako dřeva. Pískovec se vozil ponejvíce z lomů na Chrudimsku a odtud asi i vápno. Nároky
na přepravu několikanásobně vzrostly. Pardubice přitom obklopovala ze všech stran voda, a tak jednou z prvních a naléhavých
potřeb se staly solidní mosty na hlavních přístupových cestách. Šlo jistě o důkladný most přes Chrudimku na konci dnešního Bělobranského
náměstí, kudy vedla cesta na Sezemice i Dašice a potom ve směru na Vysoké Mýto. Jiný důkladný most musel stát před
městskou bránou (později tu vyrostla Zelená brána) a překlenout vodní tok (rameno Chrudimky), který od jihu a západu obepínal
hradby a zesiloval obranu města. Od tohoto mostu vedla cesta přes „předměstí dlouhé“ (dnešní třídu Míru) ve směru na Přelouč
a Kutnou Horu do Prahy, ale také do Chrudimě, když na konci předměstí odbočovala přibližně ve směru dnešní třídy 17. listopadu.
Vilém z Pernštejna nechal ovšem postavit především důkladný dřevěný most přes Labe místo dosavadního brodu za hradem
(zámkem). Protože u brodu se odedávna vybíralo clo za plavení dřeva, na což měli někdejší majitelé Pardubic privilegium od krále,
nechal si Vilém z Pernštejna v r. 1494 stavbu mostu povolit králem Vladislavem Jagellonským a zároveň s tím si nechal legalizovat
právo vybírat tu mýtné, které se vedle původních poplatků od vorařů začalo u brodu vybírat z povozů a koní asi již za Vilémových
předchůdců, aniž jim to kdy panovník povolil. Labský most spojoval Pardubice s Bohdančí a četnými vesnicemi panství na pravém
břehu, zvláště také s Kunětickou horou a Hradcem Králové.
Město se rok od roku rozrůstalo, ale o tom zas příště.
František Šebek
strana 8