Evropský měnový systém (EMS)

N_MF_AMezinárodní finance A10. Evropská měnová afinanční integraceEvropský měnový systémHospodářská a měnová unieMaastrichtská kriteriaNový mechanismus měnovýchkursů ERM II1

Historie1947 – dohoda o mnohostranném měnovémclearingu1949 – dohoda o mnohostranném platebnímstyku1950 Evropská platební unie1957 – Evropské hospodářské společenství1972 – systém měnového hada1979 – Evropský měnový systém

Evropský měnový systém (EMS)vyhlášen se zpětnou platností od 1.1. dne 7. dubna1979, v Brémáchopíral se o tři pilíře1. Systém pevných devizových kursů ERM / ExchangeRate Mechanism/ mezi měnami členských zemínavzájem, v pásmech oscilace +/- 2,25% a později +/-1% .Postupem času se ukázalo, ţe toto rozmezí je provětšinu zemí úzké, v roce 1993 se zavedlo novéfluktuační pásmo +/- 15 %.2. společná měnová jednotka ECU /European CurrencyUnit/ odvozená košovou metodou3. Evropský měnový fond / záměrem nahradit Evropskýfond pro měnovou spolupráci/

ECUuměle vytvořená měnová jednotkakonstruovaná jako koš členských měn.váhy jednotlivých měn v koši odráželyekonomickou sílu členských států a upravoványbyly v pětiletých intervalechplnila funkci zúčtovací jednotky Společenství asloužila jako rezervní měna, kterou používalycentrální banky v případe intervencí nadevizovém trhuVedle tohoto oficiálního ECU existovalo takétzv. privátní ECU. Takto se nazývaly četnéfinanční instrumenty (bankovní vklady, obligace,aj.), které kopírovaly košovou strukturuoficiálního ECU.

ERM, systém pevných devizových kursůZa jádro Evropského měnového systému lze označitintervenční mechanizmus.Každá členská země ERM měla stanovenu centrálníparitu vůči ECU. Z těchto parit byly vypočítányvzájemné parity všech měnových párů, které bylyuspořádány do tabulky nazývané paritní mřížka.Vzájemné kurzy se mohly pohybovat uvnitř pásmavytyčeného okolo centrální parity. Fluktuační pásmaměla standardní šířku ± 2,25 %, jako dočasná výjimkabyla povolena šířka ± 6 %.Pokud nějaký měnový kurz dosáhl okrajů pásmapovolených fluktuací, centrální banky daných dvou zemíměly automatickou povinnost zahájit devizové intervences cílem udržet kurz uvnitř pásma.Měnit centrální paritu bylo možné pouze se souhlasemvšech členů ERM.

Ukazatel divergenceEvropský měnový sytém byl vybaven téžindikátory divergence, které mělyupozorňovat na nadměrné vychylováníkurzů od svých centrálních parit.Smyslem těchto indikátorů bylo vyslatvčasný signál o nutnosti přijmout účinnáopatření, která by zamezila dalšídivergenci a tím i minimalizovala potřebudevizových intervencí.

Evropský měnový systém - vývojprodělal několik vývojových etap.Počáteční období se vyznačovalo poměrně častýmpřestavováním parit, které reagovalo na odlišnýmakroekonomický vývoj v členských zemíchod roku 1983 do září 1992 se neuskutečnilo žádnépřestavení parity. V té době se také rozšířil počet měnzapojených do ERM. Toto neobvykle dlouhé obdobíkurzové stability bylo ukončeno měnovými turbulencemia masivními spekulačními ataky.Nápor spekulace si nakonec vynutil rozšířenífluktuačních pásem v rozsahu ± 15 % od centrální parity.Jako hlavní příčiny hluboké krize jsou uváděny vysokéněmecké sazby po sjednocení Německa a odmítnutíMaastrichtské smlouvy v dánském referendu.1992 vystoupila z ERM řada zemí /UK, Itálie/,1998 , rok před zavedením Eura se zúčastnilo v ERM 19zemí, k 1.1.1999 zanikla spolu s ECU a ERM nahradilERM II

Hospodářská a měnová unieEvropská rada v červnu 1988 potvrdila záměr postupnězavést Hospodářskou a měnovou unii (HMU) a pověřilavýbor, jemuž předsedal Jacques Delors, v té doběpředseda Evropské komise, aby navrhl konkrétní etapysměřující k této unii.Výbor sestával z guvernérů národních centrálních bankES a jeho členy dále byli Alexandre Lamfalussy, v tédobě generální ředitel Banky pro mezinárodní platby(BIS), Niels Thygesen, profesor ekonomie z Dánska,a Miguel Boyer, tehdejší prezident Banco Exterior deEspaña.Výsledná zpráva, tzv. Delorsova zpráva, , navrhla, abybylo Hospodářské a měnové unie dosaženo ve třechsamostatných avšak na sebe navazujících krocích.

Hospodářská a měnová unie (HMU)je proces harmonizace hospodářských aměnových politik členských států Unievčetně zavedení jednotné měny, eura.Byla tématem jedné ze dvou mezivládníchkonferencí, které uzavřely svá jednánív Maastrichtu v prosinci 1991.Smlouva zakotvila diferencovaný přístup kintegraci a stanovila, že HMU buderealizována ve třech etapách

Hospodářská a měnová unie (HMU)Etapy realizace:1. (1. červenec 1990 až 31. prosinec 1993): volnýpohyb kapitálu mezi členskými státy, užšíspolupráce hospodářských politik a užšíspolupráce mezi centrálními bankami;2. (1. leden 1994 až 31. prosinec 1998):konvergence hospodářských a měnových politikčlenských států (k zajištění cenové stability azdravých veřejných financí) a vytvořeníEvropského měnového institutu (EMI) aEvropské centrální banky v roce 1998;3. (od 1. ledna 1999): nevratné zafixovánísměnných kursů a zavedení jednotné měny nazahraničních trzích a pro elektronické platby,následované zavedením bankovek a mincí eura1. ledna 2002.

Hospodářská a měnová unie (HMU)III. Etapa – přijetí společné měny EuroTřetí etapa HMU – zavedení společné měny EURO -byla zahájena v jedenácti členských státech, dne1.1.1999 a ukončena v roce 2002 podle plánu.Tři členské státy jednotnou měnu nepřijaly: VelkáBritánie a Dánsko proto, že se tak rozhodly v rámciprotokolů přičleněných ke Smlouvě o založeníEvropského společenství, které jim tuto možnostposkytují, a Švédsko, které nesplňovalo všechnakritéria nezávislosti své centrální banky.1. ledna 2002 byly ve dvanácti členských státecheurozóny zavedeny eurobankovky a mince a postupněnahradily národní měny. 1. července 2002 skončiloobdobí souběžné platnosti eura a národních měn.

Historie Eurozony1. ledna 1999: 11 zemí Evropskéunie (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko,Německo,Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) vstoupilo do třetí fáze EMU; euro zavedeno vbezhotovostní podobě; Evropská centrální banka začalaprovádět jednotnou měnovou politiku pro země eurozóny1. ledna 2001: Řecko se zapojilo do třetí fáze EMU1. ledna 2002: euro zavedeno v hotovostní podobě – dooběhu dány euromince a eurobankovky1. ledna 2007: Slovinsko se zapojilo do třetí fáze EMU1. ledna 2008: Kypr a Malta se zapojily do třetí fáze EMU1. ledna 2009: Slovensko se zapojilo do třetí fáze EMU1. ledna 2011, se 17. členem eurozony stalo Estonsko.Ţádný jiný stát EU mimo eurozónu zatím nestanovilkonkrétní datum přijetí eura na svém území.

Maastrichtská kriteriaSplnění těchto kritérií je nezbytné pro přijetíspolečné měny euro.Základní kritéria jsou“A.v měnové oblasti :1. úroveň inflace nesmí o více než 1,5% překročit inflaci měřenou jakoprůměr tří zemí Evropské unie snejnižší inflací,2. dlouhodobé úrokové sazby nesmějío více než 2 % překročit sazby vestejných zemích,

Maastrichtská kriteriaB.v oblasti fiskální3. schodek veřejných rozpočtů nesmív běžném roce přesáhnout 3 % HDP4. veřejný dluh nesmí přesáhnout 60% HDP)

Maastrichtská kriteriaC.požadavek kursové stabilitynejméně dvouletá bezproblémováúčast v systému směnných kurzůERM II , se stanovenou centrálníparitou měny na euro, uvnitřfluktuačního pásma +- 15 %).

Základní charakteristické rysy mechanismu ERM II(a) centrální parita a fluktuační pásmo měn zúčastněnýchzemí vůči euru jsou stanoveny na základě standardníprocedury za účasti ministrů financí, ECB, guvernérůnárodních centrálních bank a Evropské komise;(b) standardní fluktuační pásmo je ± 15 %, což nevylučujemožnost stanovení užšího pásma;(c) intervenční podpora ECB národní centrální bance(NCB) je automatická na hraně stanoveného pásma (tzv.marginal interventions); případné intervence uvnitřpásma (tzv. intramarginal interventions) ECB nemusí,ale může, podpořit;(d) ECB a NCB mají právo zdržet se intervencí v případěohrožení cíle cenové stability;(e) změna centrální parity je prováděna na základěstandardní procedury, kterou mají právo vyvolat jakECB, tak členská země.

Kurzový mechanismus ERM II a kurzovékonvergenční kritériumKurzové konvergenční kritérium je oproti tomujedním z kritérií pro přijetí jednotné měny euro.Plnění kritéria vyžaduje zapojení do ERM II azachování kurzové stability.Měna se pro splnění kurzového konvergenčníhokritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užšímintervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15%.Zachování kurzové stability s ERM II úzcesouvisí, oba pojmy nelze zaměňovat.Země se může účastnit v ERM II a přitomneplnit nebo dokonce ani nemířit na plněníkurzového konvergenčního kritéria

Legenda k přehledu zemí ve vztahu k ERM IIDánsko nemusí na svém území zavést euro(trvalá výjimka na zavedení eura, tzv. opt-out,odvolatelná referendem), provázanost koruny aeura je dobrovolný závazek Dánska.Maďarsko v minulosti dobrovolně dodrţovalofluktuační pásmo ± 15 % pro pohyb své měny vůčistanovenému střednímu kurzu k euru (ten od4.5.2001 do 4.6.2003 činil 276,1 HUF = 1 EUR, od5.6.2003 do 25.2.2008 potom 282,36 HUF = 1EUR), od 26. února 2008 pak přešlo k plovoucímukurzu.Švédsko by teoreticky jiţ mohlo zavést euro, alechybí politická vůle. Švédsko nemávyjednaný opt-outout status pro zavedení eura.Velká Británie získala opt-outout status, a protonemusí zavést euro.

Pakt stability a růstuEvropská ráda v rámci doplnění a bliţšíhovymezení ustanovení Smlouvy, která se týkalaHMU, přijala v červnu 1997 Pakt stabilitya růstu. . Smyslem je zajistit rozpočtovoudisciplínu ve vztahu k HMU. Pakt i příslušnézávazky byly doplněny prohlášením Radyv květnu 1998.První účastníciDne 2. května 1998 Rada Evropské unierozhodla, ţe jedenáct členských států splnilopodmínky nezbytné pro účast ve třetí etapěHMU a pro přijetí jednotné měny 1. ledna 1999.Počátečními účastníky byly Belgie, Německo,Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko,Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko.

Pakt stability a růstuje dohoda mezi členy eurozóny ohledně koordinacejejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokýmischodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnýmidluhy neohroţovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci veurozóně.Současné zásady:• schodek veřejných financí nesmí překročit 3 %HDP• veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo semusí snižovatPokud hrozí, ţe nějaká země nedodrţí tyto podmínky,můţe být Evropskou komisí napomenuta. Pokud tytopodmínky ani poté nedodrţí, musí vypracovat plán,jakým způsobem je chce v budoucnu zase dosáhnout.Jestliţe ani poté nepostupuje podle tohoto plánu, mohouz toho vyplývat následující sankce:

Pakt stability a růstusankce:peněţní sankce ve výši 0,2–0,70,7 % HDP země vzávislosti na závaţnosti porušení dohodyRada můţe poţadovat sloţení určité peněţníčástky, která se zemi vrátí, aţ bude zasesplňovat kritéria Paktu stabilityzemě můţe být vyzvána, aby před vydánímdluhopisů zveřejnila veškeré údaje o této emisiEIB můţe být vyzvána, aby změnila svojívýpůjční politiku vůči této zemiTyto sankce se neuplatňují v případěmimořádné události (např. přírodní katastrofa)nebo dlouhotrvající hospodářské krize.

Pakt stability - kritikanerespektuje přirozené hospodářské cykly.Později se ukázalo, ţe Pakt je v podstatěnepouţitelný proti schodkům velkých zemíjako Francie, Německo,.na popud Francie a Německa, které dlouhodoběporušovaly tříprocentní pravidlo, se v březnu2005 dohodla Rada na nových pravidlech Paktustability:zvětšil se počet moţností, kdy lze překročittříprocentní deficit veřejných financí a obdobíneţ EU přistoupí k sankcím se prodlouţilo.Výrazně kritizován menšími státy, které sesnaţily udrţet schodky svých rozpočtů vestanovených mezích za cenu velkých obětí.

Smlouva o stabilitě, koordinaci asprávě v hospodářské a měnové unii• byla dojednána 30. ledna 2012 nazasedání neformální Evropské radyv Bruselu. Hlavy států a předsedové vlád25 členských států EU ji podepsali nanásledujícím zasedání Evropské radyv Bruselu 2. března 2012. . V signatářskýchstátech nyní probíhají ratifikační procesy.• Mimo smlouvu zůstala Velká Británie aČR

Smlouva o stabilitě, koordinaci asprávě v hospodářské a měnové unii• Treaty on Stability, Coordination andGovernance in the Economic andMonetary Union (TSCG)• cílem je stabilizace veřejných rozpočtůčlenských států EU, resp. eurozóny.• Stejně jako předchozí iniciativa - Pakt proeuro plus - předpokládá tato smlouvahlubší koordinaci hospodářských politikjejich smluvních stran.

Rozpočtový paktSmlouva vyžaduje, aby vnitrostátnírozpočty byly vyrovnané nebo v přebytku.Pravidlo se bude považovat za dodržené,pokud bude splněn střednědobý cíl prodanou zemi ve smyslu revidovanéhoPaktu o stabilitě a růstu, s tím, že spodnílimit strukturálního schodku činí 0,5 %hrubého domácího produktu.

Rozpočtový paktBudou-li zjištěna závažná odchýlení odtohoto cíle nebo od cesty k jehopostupnému dosažení, bude automatickyaktivován mechanismus nápravy. Tentomechanismus zahrnuje povinnost provéstběhem určitého období odpovídajícíopatření.

Koordinace hospodářských politik akonvergenceSmlouva obsahuje ustanovení týkající sekoordinace hospodářských politik akonvergence: smluvní strany jsou povinnyohlašovat své plány emisí veřejnýchdluhopisů a zajistit, aby zásadní reformyhospodářské politiky byly předemprojednány a případně vzájemněkoordinovány.

Koordinace hospodářských politik akonvergenceSpráva eurozónyV souladu s touto smlouvou se budou konatneformální vrcholné schůzky eurozóny, , tzv.eurosummity, , na nichž se budou scházet hlavy států apředsedové vlád zemí eurozóny. Hlavy států apředsedové vlád smluvních stran, jejichž měnou neníeuro, se budou účastnit jednání eurosummitutýkajících se např. konkurenceschopnosti čizákladních pravidel, která se budou na eurozónuvztahovat. Představitelé těchto smluvních stran sebudou podle potřeby a alespoň jednou za rok účastnitrovněž jednání o konkrétních otázkách týkajících seplnění této smlouvy.