Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu
Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu
Plochy takto Do bodu X( c, d ) umístíme počáteční body vektorů x 1 a x 2 , které budeme definovat x x 1 2 dx~ du ~ dx dv x u x v x y z , , u u u x y z , , v v v , . (9.5) Potom dle vztahů (9.4), (9.5) plyne, ţe vektory x 1 a x 2 jsou tečnými vektory křivek u a v, které bodem X procházejí. (Obr. 9.1) Obr. 9.1 Explicitní a implicitní rovnice plochy Parametrické vyjádření plochy je jeden způsob zadání plochy. Dalším způsobem vyjádření plochy jsou tzv. explicitní a implicitní rovnice plochy. Explicitní : Je dána funkce z = f ( x , y) , (9.6) která je definována na nějaké oblasti a která je ve všech bodech této oblasti spojitá i se svými parciálními derivacemi aţ do třetího řádu. Potom mnoţina všech bodů, které leţí v prostoru E 3 a které můţeme zapsat ve tvaru [x, y, f(x,y)], nazýváme regulární plochou danou explicitně. Rovnice (9.6) je její explicitní rovnice. Jestliţe v rovnici (9.6) provedeme cyklickou záměnu proměnných, dostaneme opět regulární plochy dané explicitně. Jejich rovnice budou x = f(y, z) , y = f(x, z) . (9.7) 86
Plochy Často je potřeba přejít od explicitního vyjádření plochy k parametrickému a naopak. Ne vţdy lze vyhovět tomuto poţadavku. Z explicitního vyjádření lze přejít na parametrické na příklad takto: x = u, y = v, z = f(u, v), kde [u, v] . Opačný postup nelze vţdy provádět. Z parametrického vyjádření lze k explicitnímu přejít mnohdy pouze v dostatečně malém okolí zkoumaného bodu. Implicitní vyjádření předpokládá, ţe je dána funkce w = g(x, y, z), (9.8) která je definována na nějaké trojrozměrné oblasti E 3 a která je ve všech bodech této oblasti spojitá i se svými parciálními derivacemi aţ do třetího řádu. Nechť mnoţina bodů [x, y, z], které jsou v oblasti určeny rovnicí g(x , y, z) = 0, je neprázdná, a nechť v ţádném bodě této mnoţiny nejsou všechny parciální derivace funkce (9.8) současně rovny nule. Potom tuto mnoţinu nazýváme regulární plochou definovanou (vyjádřenou) implicitně. Jestliţe budeme uvaţovat opět o vyjádření explicitním, potom i zde platí : Jestliţe je regulární plocha vyjádřena parametricky, explicitně nebo implicitně, potom můţeme v dostatečně malém okolí jejího bodu vyjádřit tuto plochu i zbývajícími dvěma způsoby. Příklady zadání ploch. Příklad 1. Rovina je určena bodem M a vektory a a b, které jsou nekolineární a leţí v dané rovině. Budeme hledat vyjádření pro obecný bod X zadané roviny . (Obr. 9.2) Nutnou a postačující podmínkou, aby vektor MX leţel v rovině je aby byl lineární kombinací vektorů a a b. Tedy musí existovat taková čísla u a v pro které platí : MX = u a + v b . Označíme-li m průvodní vektor bodu M a x průvodní vektor bodu X roviny, můţeme psát: MX = x - m . Odtud a z předcházející rovnice plyne 87
- Page 36 and 37: Prostor, axiomy, pojmy 4. PROSTOR,
- Page 38 and 39: Prostor, axiomy, pojmy Kolmost Obr
- Page 40 and 41: Prostor, axiomy, pojmy Obr. 4.6 Jeh
- Page 42 and 43: Prostor, axiomy, pojmy Průmětna -
- Page 44 and 45: Prostor, axiomy, pojmy Komplanárno
- Page 46 and 47: Prostor, axiomy, pojmy Obr. 4.14 Ob
- Page 48 and 49: Křivky Přiřadíme kaţdému tako
- Page 50 and 51: Křivky Jestliţe křivku nelze vţ
- Page 52 and 53: Křivky Z poslední rovnice vypočt
- Page 54 and 55: Křivky Funkce s(t) je definována
- Page 56 and 57: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 58 and 59: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 60 and 61: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 62 and 63: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 64 and 65: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 66 and 67: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 68 and 69: Oskulační kruţnice p s 1 2 3 1 1
- Page 70 and 71: Oskulační kruţnice 1 1 k r , 2 k
- Page 72 and 73: Oskulační kruţnice dostatečně
- Page 74 and 75: Oskulační kruţnice r 1 y y 2 3
- Page 76 and 77: Křivky. Evolventy, evoluty 8. KŘI
- Page 78 and 79: Křivky. Evolventy, evoluty 1 2 1 a
- Page 80 and 81: Křivky. Evolventy, evoluty Evolven
- Page 82 and 83: Křivky. Evolventy, evoluty Od toho
- Page 84 and 85: Plochy 9. PLOCHY Cíl Po prostudov
- Page 88 and 89: Plochy x = m + u a + v b . (9.9) Te
- Page 90 and 91: Plochy x v cos u , y v sin u , (9.1
- Page 92 and 93: Plochy Kovariantní souřadnice vek
- Page 94 and 95: Plochy r = r (u, v) (10.1) a u = u(
- Page 96 and 97: Plochy kde X, Y, Z jsou souřadnice
- Page 98 and 99: Plochy a je definována na interval
- Page 100 and 101: Plochy Příklad 2. Mějme rovnici
- Page 102 and 103: Plochy 3. Pro kaţdé je determinan
- Page 104 and 105: Plochy 10. PRVNÍ A DRUHÁ FORMA PL
- Page 106 and 107: Plochy Poznámka 3. Pro plochu z =
- Page 108 and 109: Plochy Na obrázcích 10.3, 10.4, 1
Plochy<br />
Často je potřeba přejít od explicitního vyjádření plochy k parametrickému a naopak. Ne vţdy<br />
lze vyhovět tomuto poţadavku.<br />
Z explicitního vyjádření lze přejít na parametrické na příklad takto:<br />
x = u,<br />
y = v,<br />
z = f(u, v), kde [u, v] .<br />
Opačný postup nelze vţdy provádět. Z parametrického vyjádření lze k explicitnímu přejít<br />
mnohdy pouze v dostatečně malém okolí zkoumaného bodu.<br />
Implicitní vyjádření předpokládá, ţe je dána funkce<br />
w = g(x, y, z), (9.8)<br />
která je definována na nějaké trojrozměrné oblasti E 3 a která je ve všech bodech této<br />
oblasti spojitá i se svými parciálními derivacemi aţ do třetího řádu. Nechť mnoţina bodů [x,<br />
y, z], které jsou v oblasti určeny rovnicí<br />
g(x , y, z) = 0,<br />
je neprázdná, a nechť v ţádném bodě této mnoţiny nejsou všechny parciální derivace funkce<br />
(9.8) současně rovny nule. Potom tuto mnoţinu nazýváme regulární plochou definovanou<br />
(vyjádřenou) implicitně.<br />
Jestliţe budeme uvaţovat opět o vyjádření explicitním, potom i zde platí :<br />
Jestliţe je regulární plocha vyjádřena parametricky, explicitně nebo implicitně, potom<br />
můţeme v dostatečně malém okolí jejího bodu vyjádřit tuto plochu i zbývajícími dvěma<br />
způsoby.<br />
Příklady zadání ploch.<br />
Příklad 1.<br />
Rovina je určena bodem M a vektory a a b, které jsou nekolineární a leţí v dané rovině.<br />
Budeme hledat vyjádření pro obecný bod X zadané roviny . (Obr. 9.2)<br />
Nutnou a postačující podmínkou, aby vektor MX leţel v rovině je aby byl lineární<br />
kombinací vektorů a a b. Tedy musí existovat taková čísla u a v pro které platí :<br />
MX = u a + v b .<br />
Označíme-li m průvodní vektor bodu M a x průvodní vektor bodu X roviny, můţeme psát:<br />
MX = x - m .<br />
Odtud a z předcházející rovnice plyne<br />
87