Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu
Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu
Křivky Z poslední rovnice vypočteme t jako funkci proměnné z. Dostaneme t z c Po dosazení do prvních dvou rovnic dostaneme x = r . cos z c , y = r . sin z c , coţ jsou explicitní rovnice šroubovice. Jednoduchou úpravou dostaneme implicitní rovnice. x - r.cos z c = 0, y - r.sin z c = 0. 5.3 Transformace parametru křivky Pro vlastní výpočet bodů křivky zadané vektorovou rovnicí bývá někdy vhodné pouţít transformaci parametru křivky. Přejdeme tak k jiné vektorové rovnici, která ovšem vyjadřuje tutéţ křivku. Tento přechod se nazývá regulární transformace parametru. Pro tuto operaci musí platit: Zavedeme-li funkci t = t( t ), (5.9) která je definována na otevřeném intervalu J , kde je spojitá i se svou první derivací. Jestliţe v kaţdém bodě této funkce (5.9) platí: dt d t 0, potom funkci (5.9) nazýváme přípustnou funkcí. Na obrázku 5.5 je zobrazena přípustková funkce realizující jednoznačné přiřazení intervalu J interval J, kde kaţdému bodu t 0 J odpovídá právě jeden bod t J. Předpokládejme křivku danou parametrickou rovnicí p = p(t), t J (5.10) Zavedeme vektorovou rovnici p = p[t( t )], t J, (5.11) jejíţ pravá strana vznikla sloţením funkcí (5.9) a (5.10). 52
Křivky Obr. 5.5 Bodům t J a t J , které jsou vázány rovnicí (5.9) , přiřazují vektorové rovnice (5.10) a (5.11) tentýţ vektor. Z uvedeného tedy plyne: Rovnice (5.10) a (5.11) jsou vektorové rovnice téže křivky. Takovéto operaci, kdy přejdeme z jedné vektorové rovnice na jinou, která vyjadřuje tutéţ křivku říkáme regulární transformace parametru na křivce. Příklad 5. Mějme křivku danou vektorovou rovnicí p = ( 2t, sin t ,e t ), pro t (1,2). Zavedením přípustkové funkce t = t 2 , pro t (1,4) provedeme na dané křivce regulární transformaci parametru a vyjádříme danou křivku: p = (2 t ,sin t , e t 2 ), pro t (1,4). 5.4 Délka křivky Oblouk regulární křivky, která je dána vektorovou rovnicí p = p(t), pro t J budeme na intervalu J definovat funkci s(t) = t 2 2 2 t0 dx dt dy dt dz dt . dt, t J. (5.12) 53
- Page 1 and 2: Vysoká škola báňská - Technick
- Page 3: OBSAH 1. Dělící poměr, dvojpom
- Page 6 and 7: Dělící poměr, dvojpoměr Pro x
- Page 8 and 9: Dělící poměr, dvojpoměr Harmon
- Page 10 and 11: Dělící poměr, dvojpoměr Involu
- Page 12 and 13: Dělící poměr, dvojpoměr b) k n
- Page 14 and 15: Kuţelosečky 2. KUŢELOSEČKY Cíl
- Page 16 and 17: Kuţelosečky Protoţe nás nezají
- Page 18 and 19: Kuţelosečky Ať bod A {[12],[56]}
- Page 20 and 21: Kuţelosečky Postup od předešlé
- Page 22 and 23: Vlastnosti kuţeloseček 3. VLASTNO
- Page 24 and 25: Vlastnosti kuţeloseček Klasifikac
- Page 26 and 27: Vlastnosti kuţeloseček Řešení:
- Page 28 and 29: Vlastnosti kuţeloseček Obr. 3.9 S
- Page 30 and 31: Vlastnosti kuţeloseček Příklad
- Page 32 and 33: Vlastnosti kuţeloseček vrcholem a
- Page 34 and 35: Vlastnosti kuţeloseček Obr. 3.17
- Page 36 and 37: Prostor, axiomy, pojmy 4. PROSTOR,
- Page 38 and 39: Prostor, axiomy, pojmy Kolmost Obr
- Page 40 and 41: Prostor, axiomy, pojmy Obr. 4.6 Jeh
- Page 42 and 43: Prostor, axiomy, pojmy Průmětna -
- Page 44 and 45: Prostor, axiomy, pojmy Komplanárno
- Page 46 and 47: Prostor, axiomy, pojmy Obr. 4.14 Ob
- Page 48 and 49: Křivky Přiřadíme kaţdému tako
- Page 50 and 51: Křivky Jestliţe křivku nelze vţ
- Page 54 and 55: Křivky Funkce s(t) je definována
- Page 56 and 57: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 58 and 59: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 60 and 61: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 62 and 63: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 64 and 65: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 66 and 67: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 68 and 69: Oskulační kruţnice p s 1 2 3 1 1
- Page 70 and 71: Oskulační kruţnice 1 1 k r , 2 k
- Page 72 and 73: Oskulační kruţnice dostatečně
- Page 74 and 75: Oskulační kruţnice r 1 y y 2 3
- Page 76 and 77: Křivky. Evolventy, evoluty 8. KŘI
- Page 78 and 79: Křivky. Evolventy, evoluty 1 2 1 a
- Page 80 and 81: Křivky. Evolventy, evoluty Evolven
- Page 82 and 83: Křivky. Evolventy, evoluty Od toho
- Page 84 and 85: Plochy 9. PLOCHY Cíl Po prostudov
- Page 86 and 87: Plochy takto Do bodu X( c, d ) umí
- Page 88 and 89: Plochy x = m + u a + v b . (9.9) Te
- Page 90 and 91: Plochy x v cos u , y v sin u , (9.1
- Page 92 and 93: Plochy Kovariantní souřadnice vek
- Page 94 and 95: Plochy r = r (u, v) (10.1) a u = u(
- Page 96 and 97: Plochy kde X, Y, Z jsou souřadnice
- Page 98 and 99: Plochy a je definována na interval
- Page 100 and 101: Plochy Příklad 2. Mějme rovnici
Křivky<br />
Z poslední rovnice vypočteme t jako funkci proměnné z.<br />
Dostaneme<br />
t<br />
z<br />
c<br />
Po dosazení do prvních dvou rovnic dostaneme x = r . cos z c , y = r . sin z c ,<br />
coţ jsou explicitní rovnice šroubovice. Jednoduchou úpravou dostaneme implicitní rovnice.<br />
x - r.cos z c = 0, y - r.sin z c = 0.<br />
5.3 Transformace parametru křivky<br />
Pro vlastní výpočet bodů křivky zadané vektorovou rovnicí bývá někdy vhodné pouţít<br />
transformaci parametru křivky. Přejdeme tak k jiné vektorové rovnici, která ovšem vyjadřuje<br />
tutéţ křivku. Tento přechod se nazývá regulární transformace parametru. Pro tuto operaci<br />
musí platit:<br />
Zavedeme-li funkci t = t( t ), (5.9)<br />
která je definována na otevřeném intervalu J , kde je spojitá i se svou první derivací. Jestliţe<br />
v kaţdém bodě této funkce (5.9) platí:<br />
dt<br />
d t<br />
0, potom funkci (5.9) nazýváme přípustnou funkcí. Na obrázku 5.5 je zobrazena<br />
přípustková funkce realizující jednoznačné přiřazení intervalu J interval J, kde<br />
kaţdému bodu t 0 J odpovídá právě jeden bod t J. Předpokládejme křivku danou<br />
parametrickou rovnicí<br />
p = p(t), t J (5.10)<br />
Zavedeme vektorovou rovnici<br />
p = p[t( t )], t J, (5.11)<br />
jejíţ pravá strana vznikla sloţením funkcí (5.9) a (5.10).<br />
52