Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu
Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu Studijnà text [pdf] - Personalizace výuky prostÅednictvÃm e-learningu
Křivky Přiřadíme kaţdému takovému bodu tzv. průvodič p(t). Je tím dán vektor, který je počátkem umístěn v počátku souřadnic a koncový bod průvodiče je právě v bodě P(t). Průvodič p(t) má stejné souřadnice jako jeho koncový bod P(t), který není ve zkoumané křivce pevný. Mění se na hodnotách parametru t v intervalu J. Průvodič p je vektorovou funkcí parametru t. Tuto vektorovou funkci můţeme zapsat ve tvaru p = (x 1 (t ), x 2 (t ), x 3 (t)) (5.3) stručně p = p(t). (5.4) Rovnici (5.4) nazýváme vektorovou rovnicí dané křivky. Tuto rovnici lze upravit do tvaru: p = x 1 (t).(1,0,0) + x 2 (t).(0,1,0) + x 3 (t).(0,0,1). Ve vektorovém označení: p = x 1 (t).e 1 + x 2 (t).e 2 + x 3 (t).e 3 . Obr. 5.1 Příklad 1. Mějme parametrické rovnice x 1 = r.cos t, x 2 = r.sin t, x 3 = c.t, kde t (- , + ) a r, c jsou dané nenulové konstanty. Pro r > 0 jde o šroubovici. Lze vyjádřit také p = ( r. cos t, r.sin t, c.t) resp. p = r.cos t.e 1 + r.sin t.e 2 + c.t.e 3 . 48
Křivky Příklad 2. Mějme parametrické rovnice x 1 = t 2 , x 2 = t 2 , x 3 = 0, kde t (- , + ), je popsána přímka v rovině x = 0. Pro parametr t = 0 není splněna podmínka (5.2). To znamená, ţe křivka není regulární křivkou podle uvedené definice. Body, pro které podmínka (5.2) je splněna nazveme regulární body křivky. Ostatní body křivky, nazveme singulárními body křivky. Křivka, která obsahuje singulární body není křivkou regulární, ale pouze křivkou. Na obrázku 5.2 je zobrazen příklad křivky, která "prochází" singulárním bodem P vícekrát. Tedy pro více hodnot parametru t je splněna podmínka (5.2). Bod P potom nazýváme vícenásobným bodem křivky. Obr. 5.2 5.2. Explicitní a implicitní rovnice křivky Vyjdeme z parametrického vyjádření křivky. Předpokládejme, ţe máme dvě funkce x 3 = f (x 1 ), x 2 = g (x 1 ), (5.5) které jsou definovány na společném otevřeném intervalu J a jsou spojité i se svými prvními derivacemi. Potom mnoţinu všech bodů, které leţí v prostoru E 2 a které můţeme napsat ve tvaru [x 1 ,f(x 1 ),g(x 1 )], nazýváme regulární křivkou definovanou explicitně. Rovnice (5.5) jsou tzv. explicitní rovnice křivky. Zavedeme-li parametr t pro proměnou x, dostaneme: x 1 = t x 2 = f(t), x 3 = g(t), (5.6) tedy parametrické vyjádření téţe křivky pro t (- , + ) a ţe rovnice (5.6) splňují podmínky a), b), c) a d). 49
- Page 1 and 2: Vysoká škola báňská - Technick
- Page 3: OBSAH 1. Dělící poměr, dvojpom
- Page 6 and 7: Dělící poměr, dvojpoměr Pro x
- Page 8 and 9: Dělící poměr, dvojpoměr Harmon
- Page 10 and 11: Dělící poměr, dvojpoměr Involu
- Page 12 and 13: Dělící poměr, dvojpoměr b) k n
- Page 14 and 15: Kuţelosečky 2. KUŢELOSEČKY Cíl
- Page 16 and 17: Kuţelosečky Protoţe nás nezají
- Page 18 and 19: Kuţelosečky Ať bod A {[12],[56]}
- Page 20 and 21: Kuţelosečky Postup od předešlé
- Page 22 and 23: Vlastnosti kuţeloseček 3. VLASTNO
- Page 24 and 25: Vlastnosti kuţeloseček Klasifikac
- Page 26 and 27: Vlastnosti kuţeloseček Řešení:
- Page 28 and 29: Vlastnosti kuţeloseček Obr. 3.9 S
- Page 30 and 31: Vlastnosti kuţeloseček Příklad
- Page 32 and 33: Vlastnosti kuţeloseček vrcholem a
- Page 34 and 35: Vlastnosti kuţeloseček Obr. 3.17
- Page 36 and 37: Prostor, axiomy, pojmy 4. PROSTOR,
- Page 38 and 39: Prostor, axiomy, pojmy Kolmost Obr
- Page 40 and 41: Prostor, axiomy, pojmy Obr. 4.6 Jeh
- Page 42 and 43: Prostor, axiomy, pojmy Průmětna -
- Page 44 and 45: Prostor, axiomy, pojmy Komplanárno
- Page 46 and 47: Prostor, axiomy, pojmy Obr. 4.14 Ob
- Page 50 and 51: Křivky Jestliţe křivku nelze vţ
- Page 52 and 53: Křivky Z poslední rovnice vypočt
- Page 54 and 55: Křivky Funkce s(t) je definována
- Page 56 and 57: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 58 and 59: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 60 and 61: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 62 and 63: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 64 and 65: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 66 and 67: Křivky. Tečná a oskulační rovi
- Page 68 and 69: Oskulační kruţnice p s 1 2 3 1 1
- Page 70 and 71: Oskulační kruţnice 1 1 k r , 2 k
- Page 72 and 73: Oskulační kruţnice dostatečně
- Page 74 and 75: Oskulační kruţnice r 1 y y 2 3
- Page 76 and 77: Křivky. Evolventy, evoluty 8. KŘI
- Page 78 and 79: Křivky. Evolventy, evoluty 1 2 1 a
- Page 80 and 81: Křivky. Evolventy, evoluty Evolven
- Page 82 and 83: Křivky. Evolventy, evoluty Od toho
- Page 84 and 85: Plochy 9. PLOCHY Cíl Po prostudov
- Page 86 and 87: Plochy takto Do bodu X( c, d ) umí
- Page 88 and 89: Plochy x = m + u a + v b . (9.9) Te
- Page 90 and 91: Plochy x v cos u , y v sin u , (9.1
- Page 92 and 93: Plochy Kovariantní souřadnice vek
- Page 94 and 95: Plochy r = r (u, v) (10.1) a u = u(
- Page 96 and 97: Plochy kde X, Y, Z jsou souřadnice
Křivky<br />
Příklad 2. Mějme parametrické rovnice<br />
x 1 = t 2 , x 2 = t 2 , x 3 = 0,<br />
kde t (- , + ), je popsána přímka v rovině x = 0.<br />
Pro parametr t = 0 není splněna podmínka (5.2). To znamená, ţe křivka není regulární křivkou<br />
podle uvedené definice. Body, pro které podmínka (5.2) je splněna nazveme regulární body<br />
křivky. Ostatní body křivky, nazveme singulárními body křivky. Křivka, která obsahuje<br />
singulární body není křivkou regulární, ale pouze křivkou. Na obrázku 5.2 je zobrazen<br />
příklad křivky, která "prochází" singulárním bodem P vícekrát. Tedy pro více hodnot<br />
parametru t je splněna podmínka (5.2).<br />
Bod P potom nazýváme vícenásobným bodem křivky.<br />
Obr. 5.2<br />
5.2. Explicitní a implicitní rovnice křivky<br />
Vyjdeme z parametrického vyjádření křivky. Předpokládejme, ţe máme dvě funkce<br />
x 3 = f (x 1 ), x 2 = g (x 1 ), (5.5)<br />
které jsou definovány na společném otevřeném intervalu J a jsou spojité i se svými prvními<br />
derivacemi. Potom mnoţinu všech bodů, které leţí v prostoru E 2 a které můţeme napsat ve<br />
tvaru [x 1 ,f(x 1 ),g(x 1 )], nazýváme regulární křivkou definovanou explicitně. Rovnice (5.5) jsou<br />
tzv. explicitní rovnice křivky.<br />
Zavedeme-li parametr t pro proměnou x, dostaneme:<br />
x 1 = t x 2 = f(t), x 3 = g(t), (5.6)<br />
tedy parametrické vyjádření téţe křivky pro t (- , + ) a ţe rovnice (5.6) splňují<br />
podmínky a), b), c) a d).<br />
49