grafické metody

Metody řešení tachogramu a výpočtu teoretické jízdní doby
Pro řešení tachogramů existuje mnoho metod, které odpovídají době jejich vzniku a
technickým možnostem. Základní členění metod je:
1. výpočetní;
2. grafické.
Ve výpočetních metodách se používá pro stanovení parametrů základní rovnice pohybu vlaku.
Z grafických metod se u nás používají:
a) Müllerova metoda,
b) Metoda s 0 - V 2 (Loudova metoda),
c) MPS metoda;
d) Unreinnova metoda,
e) metoda přímkového tachogramu.
Müllerova metoda
Tato metoda je charakteristická časovým krokem ΔT. Vlastní konstrukce jako základ používá
zjednodušenou rovnici pohybu vlaku (2.24). Jestliže přírůstek času je konstantní, pak v s 0 -V
diagramu je přírůstek rychlosti ΔV tvořen základnou trojúhelníku o výšce p s . Z Obr. 4.2 je
zřejmé, že pro vrcholový úhel α platí:
α
tg =
2
x
y
=
a ΔV
⋅
b 2
p s
(4.5)
kde:
x = a ⋅ ΔV
y = b ⋅ p s
Pokud do vztahu (4.5) dosadíme z (2.24), dostaneme vztah pro výpočet vrcholového úhlu
krokovacího trojúhelníku:
α
tg =
2
a
⋅ ΔT
b
Obr. 4.2: Princip Müllerovy metody - krokovací
trojúhelník.

Přírůstek rychlosti ΔV pro daný časový krok ΔT je vytčen odvěsnami krokovacího
trojúhelníku na rovnoběžce s rychlostní osou s 0 -V diagramu představující pořadnici sklonu
tratě.
Pro konstrukci dráhového tachogramu je nutné stanovit přírůstek dráhy ΔL při stanoveném
časovém kroku. Podle (4.3) platí:
Vs
Δ L = ⋅ ΔT
[km]
60
Přírůstek dráhy je při konstantním přírůstku času přímo úměrný střední rychlosti daného
kroku ΔV. Z tohoto poznatku vychází i pomocná konstrukce pro stanovení dráhového
přírůstku. Jeho grafickou velikost pak můžeme přímo odečítat v s 0 -V diagramu na přímce,
procházející počátkem souřadného systému (viz Obr. 4.3). Její sklon je závislý na velikosti ΔT
a měřítku dráhy c. Sklon pomocné přímky stanovíme z jednoduché úvahy: Za předpokladu, že
ΔT = 1 min vozidlo při rychlosti V s = 60 km.h -1 ujede dráhu L = 1 km. Pak tato dráha v
měřítku c stanoví sklon přímky při předpokládané rychlosti v s 0 -V diagramu. Tento postup
platí analogicky i pro jiné ΔT.
Obr. 4.3: Stanovení přírůstku dráhy v s 0 -V
diagramu.
Z takto zkonstuovaného tachogramu jízdy nyní můžeme stanovit teoretickou jízdní dobu T j .
Grafické stanovení jízdní doby je umožněno pomocí časového trojúhelníku. Pro jeho
konstrukci platí stejné předpoklady jako pro konstrukci přímky přírůstku dráhy. Pokud tento
časový trojúhelník přikládáme v tachogramu vrcholem na pořadnici dráhy, pak odvěsny
trojúhelníku na průběhu rychlostí vytnou odpovídající časový úsek.
Vlastní postup při konstrukci tachogramu Müllerovou metodou je na obrázku Obr.4.4 a 4.5.

Obr. 4.4. Postup konstrukce Müllerovou metodou.
Obr. 4.5: Grafický odečet času z tachogramu pro ΔT=1 min.
Stejně jako u výpočetní metody i při grafické konstrukci je nutno uplatnit grafickou
interpolaci při překročení hranice sklonového úseku.
Třetí fázi jízdy vozidel představuje brzdění. Při konstrukci tachogramu vycházíme
z předpokladu, že brzdění realizujeme při konstantním brzdném zrychlení b. Brzdnou
křivku pak představuje parabola, jejíž průběh stanovíme ze základních vztahů pro rovnoměrně
zpomalený pohyb.
Metoda s 0 ­ V 2
Tado metoda se uplatňuje při zjišťování průběhu jízdy pžio zjišťování průběhu jízdy dlouhých
vlaků na proměnlivém traťovém profilu. Tatro metoda požívá jako jeden z podkladů náhradní
traťový profil s respektováním délky vlaku.

Náhradní sklon s respoktováním délky vlaku