ČOS 100008 - Odbor obranné standardizace

ČOS 100008
1. vydání
Příloha D
2. návrh ČOS
e) V případě silných čelních větrů a vysokém náměru střelby by mohlo být palebné
postavení ohroženo zpětně letícími střepinami.
f) Vzdušný cíl není stacionární; jedná se o pohyblivý cíl. Takže zaměřovací chyba může
být větší, což vede k většímu polovičnímu úhlu rozevření α (doporučuje se minimálně
4° ) vějíře EB. Při střelbě na cíle v malé výšce se mohou vyskytnout odrazy. Délka
odrazu je zahrnuta v maximální dálce. Nízký úhel střelby je méně citlivý na vliv
povětrnostních podmínek, takže boční rozložení odrazu již může být pokryto plochou
WIA (viz b)).
g) Při střelbě na vzdušné cíle musí být provedena speciální bezpečnostní opatření (např.
pro obsluhu, vlečný letoun), která jsou uvedena v bezpečnostních předpisech.
2.3 Vývoj tvaru WDA
2.3.1 Na obrázku č. 32 je uveden příklad výsledku simulace bočního rozložení a
maximálního dostřelu střely ráže 12,7 mm. Čára, která začíná na počátku, značí úhel β d (v
tomto příkladu je to 25°). Vnější čára vějíře EB je osa grafické polohy ve směru výstřelné. Pro
každý směr větru jsou dopady na zem vztažené k volbě náměru propojeny mnohoúhelníkem.
Je zde znázorněno ukončení konečných doletů při 60°. Navíc ještě stranové rozložení
obsahuje odchylku rotace.
2.3.2 Na obrázku č. 33 je znázorněn typický tvar WDA pro zbraně protivzdušné obrany.
Délka náčrtu l je maximální dálka (včetně meteo podmínek). RDA a FDA nemusí být
vyžadovány z důvodu uvedeného v Příloze D, kapitole 3 (tyto plochy by měly být pokryty
plochou WIA).
68