Nový stavební zákon

odst. 5 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb. vykonávají
působnost silničního správního úřadu ve věcech
místních a veřejně přístupných účelových
komunikací obce. Soud k věci dále uvedl, ţe
stavební úřad disponuje odbornou znalostí pouze
v části stanovených hledisek. Zbylou škálu
odborných kompetencí přestavují dotčené orgány,
které stavební úřad doplňují – hájí zájmy, které
jsou svěřeny do jejich působnosti a vydávají
stanoviska, závazná stanoviska, rozhodnutí aj.,
jimiţ se vyjadřují k umístění stavby do území.
Stavební úřad je jejich stanovisky vázán. Námitce
ţalobce, ţe přes jeho pozemek nevede účelová
komunikace, ale právo chůze a jízdy ve prospěch
ţadatele o ÚR toliko na základě věcného
břemene, nebylo vyhověno. Svojí povahou se
v případě námitky ţalobce ohledně neexistence
účelové komunikace vedoucí přes jeho pozemek
jedná o námitku, o níţ má pravomoc rozhodnout
stavební úřad, neboť spadá do oblasti působnosti
stavebního úřadu či dotčených orgánů. V daném
případě jde o námitku z oblasti působnosti
silničního orgánu, o níţ lze rozhodnout jen
v součinnosti s tímto dotčeným orgánem, od
něhoţ si měl správní orgán I., případě ţalovaný
vyţádat stanovisko k námitkám ţalobce.
Rozhodnutí o námitkách ţalobce, které náleţí do
věcné působnosti dotčeného orgánu nelze opřít
toliko o konstatování, ţe tento dotčený orgán na
základě místního šetření rozhodl o tom, ţe se
jedná o účelovou komunikaci, aniţ by zároveň
vydal odborné stanovisko ve věci námitek
ţalobce. Dotčený správní orgán se měl zabývat
námitkami ţalobce v tom smyslu, zda cestu přes
jeho pozemek lze povaţovat za účelovou
komunikaci (KS odkazuje na rozsudek NSS ze
dne 20. 3. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1911/2000,
rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004 sp. zn. 5 As
20/2003, rozsudek NSS č.j. 22 Cdo 1868/2000), tj.
zejména tím, zda byl dán jeho souhlas jako
vlastníka pozemku. Teprve po takto provedeném
posouzení silničním správním úřadem můţe SÚ
rozhodnout o připojení stavby na pozemní
komunikaci. Jelikoţ námitka ţalobce je svým
obsahem námitkou zásadní, jejíţ posouzení můţe
mít vliv na zákonnost samotného ÚR, rozhodl
soud o zrušení rozhodnutí ţalovaného a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.
12. 2008 č.j. 31 Ca 84/2007-67, následný
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 7. 2009 č.j. 1 As 37/2009-93 a následný
rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca
84/2007-122 ze dne 27. 10. 2009 týkající se
posuzování odstupových vzdáleností
Stavební úřad vydal ve sloučeném územním a
stavebním řízení rozhodnutí o umístění a povolení
přístavby a stavebních úprav RD. Odvolací orgán
toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí odvolacího
neodůvodnil. Takové pochybení SÚ je obvykle
důvodem ke zrušení odvoláním napadeného
rozhodnutí, avšak vzhledem ke zjištění, ţe řádné
58
orgánu bylo napadeno ţalobou, v níţ ţalobce
namítal, ţe stavba byla povolena v rozporu s ust.
§ 8 odst. 2 vyhl. č. 137/1998 Sb. Odvolací orgán
k této námitce uvedl, ţe tímto ustanovením jsou
stanoveny minimální vzájemné odstupy pouze u
rodinných domů navzájem, pokud mezi sebou
vytvářejí volný prostor. Není-li sousední pozemek
pozemkem se stavbou RD, poţadavek na odstup
od hranice se neuplatňuje. KS přezkoumal
napadené rozhodnutí a rozsudkem ze dne 9. 12.
2008 jej zrušil s tím, ţe dospěl k závěru, ţe
v souzené věci bylo nutno aplikovat ustanovení §
8 odst. 2 OTP a vycházel především
z gramatického a teleologického výkladu tohoto
ustanovení. Dle názoru KS jsou vzájemné
odstupy staveb řešeny větou první cit. ustanovení.
Věta druhá se pak specificky dotýká vzdálenosti
domů od společných hranic pozemků. V případě,
ţe věta ustanovení je zakončena tečkou, je
samostatným právním pravidlem, tedy skladební
součástí systému práva. Samostatným právním
pravidlem je tedy i ustanovení o odstupové
vzdálenosti, která musí být dodrţena v případě
domu a hranice sousedního pozemku. Větu
druhou cit. ustanovení je tudíţ nutné aplikovat na
řešení odstupové vzdálenosti kaţdého rodinného
domu a sousedního pozemku, na kterém se
ţádný rodinný dům nenachází, bez ohledu na
jeho charakter. Toto rozhodnutí napadl KUZK
kasační stíţností. NSS se neztotoţnil s názorem
KS a naopak v souzené věci uzavřel, ţe pokud na
sousedním pozemku stavba RD není, ani
v daném čase neběţí územní řízení týkající se
budoucího zastavění sousedního pozemku,
stavební úřad při svém rozhodování není vázán
odstupovými vzdálenostmi vyplývajícími z ust. § 8
odst. 1 a 2 OTP. V daném případě byl pozemek
ţalobce evidován jako zahrada, nenachází se na
něm ţádná stavba, pro ţádnou stavbu nebylo
vydáno SP ani ÚR. Tyto závěry nezpochybnil ani
ţalobce. S ohledem na rozsudek NSS vydal KS
dne 27. 10. 2009 rozsudek, jímţ předmětnou
ţalobu zamítl.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8.
10. 2009 sp. zn. 29 Ca 173/2007-76 týkající se
povinnosti správního orgánu umožnit
účastníkům řízení seznámit se s podklady
před vydáním rozhodnutí
Stavební úřad zamítl návrh na vydání rozhodnutí
o umístění zemědělské účelové stavby. Odvolací
správní orgán rozhodnutí stavebního úřadu
potvrdil, přičemţ v odůvodnění rozhodnutí mimo
jiné uvedl, ţe stavební úřad vydal napadené
rozhodnutí, aniţ by dal účastníkům řízení
moţnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli
vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu zjištění popř.
navrhnout jeho doplnění a při stanovení okruhu
účastníků řízení nepostupoval v souladu s ust. §
34 starého SZ. Okruh účastníků řízení nijak
projednání se všemi účastníky řízení by nevedlo
k jinému výroku rozhodnutí (navrhované umístění
stavby je v rozporu s územním plánem)