Nový stavební zákon

Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca
82/2008-61 ze dne 6. 5. 2009 a následný
rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6
As 35/2009-96 ze dne 4. 11. 2009 týkající se
doručování správního rozhodnutí
Stavebním úřadem bylo nařízeno odstranění
nepovolených terénních úprav. Řízení bylo
vedeno podle stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a
správního řádu č. 71/1967 Sb. Proti rozhodnutí
podal vlastník provedených terénních úprav
odvolání, které odvolací orgán posoudil jako
odvolání opoţděné. Při posuzování, zda bylo
odvolání podáno včas, vycházel odvolací orgán
z ust. § 24 odst. 2 starého správního řádu
(nevyzvedne-li si adresát písemnost do 3 dnů od
uloţení, povaţuje se tato za doručenou).
Rozhodnutí odvolacího orgánu napadl ţalobce
ţalobou a namítal, ţe výrok o zamítnutí odvolání
je nezákonný, neboť nebyl správně poučen a
v důsledku toho podal své odvolání včas. KS
soud ţalobu zamítl s odůvodněním, ţe námitka,
ţe byl ţalobce nesprávně poučen není důvodná,
neboť prvostupňové správní rozhodnutí
obsahovalo poučení o právu podat odvolání do 15
dnů ode jeho oznámení. Ţalobce napadl rozsudek
KS kasační stíţností a NSS následně rozsudek
KS zrušil a věc mu vrátil s odůvodněním, ţe
z předloţených podkladů je zřejmé, ţe ačkoli
stavební úřad rozhodoval za účinnosti starého
správního řádu, předmětné rozhodnutí doručil
v obálce, na níţ je mimo jiné uvedeno poučení
adresáta: „tato zásilka je doručována dle zákona
č. 500/2004 Sb. Správní řád. Věnujte pozornost
tomuto poučení. Nevyzvednete-li si zásilku ve
lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena
k vyzvednutí, písemnost se povaţuje za
doručenou posledním dnem této lhůty“. NSS
v odůvodnění svého rozsudku dále uvedl, ţe KS
nikterak k tomuto důkazu nepřihlédl a
v odůvodnění svého rozhodnutí se s ním nijak
nevypořádal, ačkoli se jednalo o zásadní ţalobní
námitku stěţovatele. Správní řízení ve věci
napadeného rozhodnutí bylo vedeno podle
starého správního řádu, který ve svém ust. § 54
uvádí, ţe „pokud účastník řízení v důsledku
nesprávného poučení podal opravný prostředek
po lhůtě, má se za to, ţe jej podal včas, jestliţe
tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne
oznámení rozhodnutí.“ V otázce poučení
účastníka řízení o okolnostech podání odvolání a
lhůtě pro jeho podání vychází NSS z materiálního
pojmu poučení; obsahem poučení o odvolání tedy
není jen text uvedený v závěru správního
rozhodnutí, ale i případné poučení, nacházející se
na doručence a doručovací obálce. Dále je
třeba vycházet z konstantní judikatury Ústavního
soudu ČR, která chyby v poučování účastníka
vykládá vţdy k tíţi orgánu veřejné moci, neboť
není moţno pro špatné poučení ze strany orgánu
veřejné moci jednotlivci odmítnout spravedlnost.
V případě, ţe sám správní orgán pouţije obálku,
na níţ je uvedeno, ţe se písemnost povaţuje za
doručenou posledním dnem desetidenní lhůty, a
56
účastník řízení se tímto poučením řídí, není
moţno přičíst mu jeho postup k tíţi.
Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 29 Ca
168/2007-67 ze dne 8. 9. 2009 týkající se
povinnosti správního orgánu ve správním
rozhodnutí odůvodnit neprovedení
navrhovaného důkazu.
Stavební úřad dodatečně povolil přístavbu RD.
Rozhodnutí napadl ţalobce odvoláním, v němţ
mimo jiné namítal, ţe zeď přístavby spočívá min.
v délce 1 m na jeho zdi, přičemţ došlo k zastavění
dvou stupňů schodiště a za tímto účelem mělo být
provedeno šetření na místě samém. Odvolací
správní orgán rozhodnutí stavebního úřadu
potvrdil a k námitce ţalobkyně uvedl, ţe se
předmětná stavba nachází v řadové zástavbě RD
a není tedy zřejmé „jak je část stavby opřena“ o
nemovitost ţalobce, neboť u řadové zástavby na
sebe jednotlivé domy navazují. K neprovedení
místního šetření uvedl, ţe v předmětném
správním řízení není provedení místního šetření
povinné a je tudíţ pouze na zváţení správního
orgánu, zda je nařídí či nikoliv a konstatoval, ţe
provedl obhlídku místa stavby za účelem zjištění
skutečného stavu, aby vydané rozhodnutí
vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
Rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo
napadeno ţalobou a KS toto rozhodnutí následně
pro vady řízení zrušil. V odůvodnění rozsudku
uvedl, ţe z napadeného rozhodnutí není dle
názoru KS vůbec zřejmé, z jakých podkladů
dospěl správní orgán k závěru, ţe předmětná
stavba nespočívá na stavbě ţalobce a ţe část
stavby není opřena o jeho nemovitost. Dle KS lze
souhlasit s názorem ţalovaného, ţe místní šetření
za účasti všech účastníků řízení není obligatorní
náleţitostí řízení o dodatečném povolení stavby,
jestliţe však ţalobce poţadoval provedení
místního šetření tak, aby mohl uplatňovat svoje
účastnická práva, bylo povinností ţalovaného
uvést důvody, kterého vedly k neprovedení
takového úkonu. Ţalovaný sice uvedl, ţe provedl
obhlídku místa stavby za účelem zjištění
skutečného stavu věci na místě samém, avšak
jaká zjištění z této obhlídky vyplynula a jaké
závěry na podkladě takových zjištění učinil
z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé. Povinností
ţalovaného bylo v odůvodnění ţalobou
napadeného rozhodnutí mimo jiné uvést, jak se
vypořádal s návrhy ţalobce. Ve smyslu ust. § 52
věta druhá správního řádu není správní orgán
sice návrhy účastníků vázán, vţdy však provede
důkazy, které jsou potřebné ke zjištění
skutečného stavu věci, přičemţ v odůvodnění
rozhodnutí musí být přezkoumatelným způsobem
seznatelné, jak se správní orgán vypořádal
s námitkami účastníků a s jejich důkazními
návrhy; tzn. ţe pokud některé z nabízených
důkazů neprovede, je třeba konkrétně
v odůvodnění rozhodnutí sdělit, z jakého důvodu
k takovému kroku nebylo přistoupeno. Zjištěná
vada způsobuje nepřezkoumatelnost ţalobou