Nový stavební zákon

v zákoně. Stejně může postupovat i v případě,
kdy pro posouzení této otázky není třeba
provést skutková šetření. V ostatních
případech je nutno vycházet z existence
„pochybností“ (§ 28 odst. 1 věta první
správního řádu z roku 2004) a musí být o
tvrzeném účastenství vydáno usnesení.
Postup, kdy o tvrzeném účastenství nebude
vydáno usnesení (a věc bude vyřešena toliko
neformálním sdělením), je třeba omezit na
zcela nesporné situace, a v hraničních
případech postupovat cestou vydání usnesení
ve smyslu ust. § 28 odst. 1 věty druhé
správního řádu z roku 2004, podrobeného
instanční kontrole.
Ţalobce ţádal u stavebního úřadu, aby byl
zahrnut do okruhu účastníků stavebního řízení,
protoţe je nájemcem budovy na sousedícím
pozemku. Tuto jeho ţádost stavební úřad
neakceptoval, ale učinil tak pouhým neformálním
sdělením, nikoliv postupem dle ust. § 28 odst. 1
správního řádu. Neformálně vyřídil stavební úřad i
odvolání. Ţalobce se domáhal, aby nadřízený
orgán (ţalovaný) učinil opatření proti nečinnosti
podle § 80 správního řádu. Ten ţalobci nevyhověl
s poukazem na § 28 odst. 1 správního řádu, který
rozhodování formou usnesení předpokládá pouze
v případech, kdy existují důvodné pochybnosti o
tom, zda osoby tvrdící své účastenství skutečně
účastníkem je. Ţalovaný měl zato, ţe takové
pochybnosti v případě ţalobce nenastaly, neboť
nájemní vztah ţalobce k nemovitosti sousedící
s pozemky na nichţ má být realizována stavba,
nelze podřadit pod pojem „jiné právo“ [§ 59 odst. 1
písm. b) stavebního zákona]. Městský soud
napadené usnesení ţalovaného zrušil a vrátil
k dalšímu řízení. Městský soud povaţoval za
potřebné zabývat se tím, zda byl správní orgán
povinen vydat ve věci rozhodnutí o účastenství
ţalobce, tedy zda byly dány pochyby o
účastenství ţalobce či nikoliv. Pokud jde o slovní
spojení „v pochybnostech“, soud uvedl, ţe toto
slovní spojení nelze interpretovat tak, ţe
posouzení, zda pochybnosti jsou dány, lze zcela
ponechat na uváţení správního orgánu. Ţalovaný
brojil proti rozsudku kasační stíţností, v níţ uvedl,
ţe jím předpokládané usnesení se vydává tehdy,
pokud existují důvodné pochybnosti o tom, zda
osoby, která své účastenství tvrdí, skutečně
účastníkem je. V případech, kdy je zřejmě, ţe
určitá osoba účastníkem není, např. tehdy, kdy je
otázka účastenství řešena přímo v zákonném
ustanovení, nepřipadá postup dle ust. § 28 odst. 1
SŘ v úvahu. NSS kasační stíţnost zamítl. NSS
uvedl, ţe úprava účastníků řízení v § 59
stavebního zákona je lex specialis k obecné
úpravě účastenství ve správním řádu. Správní řád
se pouţije v případě, ţe mezi osobou a správním
orgánem vznikne spor o účastenství, typicky
tehdy, pokud se tato osoba povaţuje za účastníka
řízení, tak jak jsou vymezeni § 59 odst. 1 a 2
stavebního zákona, zatímco stavební úřad tento
názor nesdílí. Ust. § 28 odst. 1 SŘ neobsahuje
vyčerpávající výčet toho, k čemu nebo ke komu
se v něm pouţitý pojem „pochybnosti“ musí
vztahovat. NSS se shoduje se ţalovaným, ţe
dostatečným projevem pochybností nemůţe být
jen podnět či výzva osoby, která se za účastníka
povaţuje a ţádá, aby s ní správní orgán tomu
odpovídajícím způsobem jednal. Pochybnosti
nemohou být dány tam, kde je otázka účastenství
řešena přímo v zákonném ustanovení.
V opačném případě a vţdy, kdy je pro
vyhodnocení předmětné otázky třeba provést
skutkové šetření, jde o odstraňování nejistoty
týkající se okruhu účastníků a v tomto směru zde
existují pochybnosti. NSS konstatoval, ţe je nutno
případy, kdy usnesení nebude vydáváno, váţit
spíše zdrţenlivě; ve sporných případech je lépe
poskytnout větší ochranu potenciálních práv
osoby, která se účastenství domáhá, tedy vydat
usnesení. V daném případě dal ţalobce najevo,
ţe se povaţuje za účastníka řízení s ohledem na
svůj nájemní vztah ke stavbě potenciálně dotčené
stavbou. Výslovně uvedl, ţe není nájemcem bytu
či nebytového prostoru, ale celé budovy. Uvedl,
ţe za této situace je jeho právo nájemce „jiným
právem“ ve smyslu § 59 odst. 1 písm. b) a § 139
odst. 1 písm. f) stavebního zákona. Výraz „jiné
právo“ je neurčitým právním pojmem, který musí
být správním orgánem vyloţen a nelze
konstatovat, ţe ţalobce je vyloučen z důvodů
vyplývajících z ust. § 59 odst. 4 stavebního
zákona.
23.) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze
dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 80/2008-68 (Sbírka
rozhodnutí NSS č. 1787, 3/2009)
Stavební řízení: námitky; účastenství v řízení
k § 114 a § 192 zákona č. 183/2006 Sb., o
územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), k § 27 odst. 2 správního řádu (č.
500/2004 Sb.)
I. Námitky uplatněné účastníky v řízeních dle
stavebního zákona (§ 114 stavebního zákona
z roku 2006) mají dvojí povahu, jednak se
v nich tvrdí skutečnosti, které zakládají dané
osobě postavení účastníka řízení, jednak
představují věcné výtky směřované proti
záměru. Stavební úřad je povinen posoudit
uplatněné námitky nejprve z pohledu, zda
zakládají účastenství v řízení (§ 192 téhož
zákona a § 27 odst. 2 správního řádu z roku
2004). Teprve pokud je odpověď na tuto
otázku kladná, projedná věcné námitky proti
záměru. Oba okruhy námitek přitom mohou
být po obsahové stránce shodné.
II. Podmínkou účastenství v řízení není
vyhovění věcným námitkám uplatněným
účastníkem. Pro úspěšnost námitky vztahující
se k účastenství postačuje potence dotčení
práva (§ 27 odst. 2 správního řádu z roku
2004).
50