Nový stavební zákon

ţalobce proti rozhodnutí MÚ Šternberk, kterým byl
zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení ve
věci umístění a povolení stavby čerpací stanice a
rozhodnutí potvrdil. KÚ dospěl k závěru, ţe
ţalobci v původním řízení svědčilo postavení
účastníka řízení jako vlastníku sousedního
pozemku, ale skutečnost, ţe s ním SÚ nejedna,
nemohla mít podstatný vliv na rozhodnutí.
Napojení stavby dešťové kanalizace bylo
povoleno tak, aby nijak neomezovalo vlastnická
práva k nemovitostem ve vlastnictví ţalobce.
Důvod pro obnovu řízení dle ust. § 62 odst. 1
písm. c) SŘ ţalovaný neshledal.
Ţalobce v odůvodnění ţaloby uvedl, ţe měl být
účastníkem stavebního řízení z titulu vlastnictví
sousedního pozemku a vlastnictví výtlačného
kanalizačního řádu. Pokud s ním jako
s účastníkem jednáno nebylo, došlo k porušení
ust. § 59 odst. 1 SZ z roku 1976.
Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí
zrušil a vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění
uvedl, ţe za důvod obnovy řízení podle ust. § 62
odst. 1 písm. c) SŘ je třeba rozumět situaci, kdy
správní orgán existujícímu účastníku řízení
odejme moţnost účastnit se jeho průběhu buď
zcela, nebo v jeho části (např. nepřizve účastníka
řízení k místnímu ohledání atd.). O obnově řízení
lze však uvaţovat pouze za předpokladu, ţe
napadené rozhodnutí je pravomocné ve smyslu
ust. § 52 odst. 1 správního řádu tzn. rozhodnutí je
oznámeno všem účastníkům řízení a nelze se
proti němu odvolat. Rozhodnutí, které nebylo
oznámeno některému ze známých účastníků
řízení, nemůţe být v právní moci. Za důvod
obnovy ve smyslu ust. § 62 odst. 1 písm. c) SŘ
nelze povaţovat případ, kdy správní orgán
existenci účastníka řízení opomenul, ačkoliv o
jeho existenci vědět měl a mohl, a tomuto
účastníkovi rozhodnutí neoznámil. Jeho opravný
prostředek proti rozhodnutí je pak nutno dle
obsahu posoudit jako odvolání a nikoliv jako návrh
na obnovu řízení. Dle názoru právní teorie lze
totiţ obnovu řízení provést pouze tehdy, pokud
vady postupu správního orgánu nejsou natolik
závaţné, ţe znemoţnily, aby rozhodnutí nabylo
právní moci.
V daném případě byl ţalobce účastníkem řízení
přinejmenším z důvodu jeho vlastnického práva
k sousednímu pozemku a SÚ měl a mohl o
existenci ţalobce jako jednoho z účastníků řízení
vědět z údajů obsaţených v katastru nemovitostí.
Přesto s ním jako s účastníkem nejednal a
rozhodnutí o umístění a povolení stavby mu
zákonem stanoveným způsobem neoznámil,
nemohlo toto rozhodnutí nabýt právní moci.
Písemné podání ţalobce nazvané „návrh na
obnovu řízení“, měl proto správní orgán podle
jeho obsahu ve smyslu ust. § 19 odst. 2 SŘ
posoudit jako odvolání ve smyslu ust. § 54 SŘ.
Pokud tak neučinil, zatíţil správní řízení vadou,
která můţe mít za následek nezákonnost
rozhodnutí. Ţalovaný pak měl zjištěnou vadu
řízení před orgánem i. stupně v odvolacím řízení
odstranit (§ 59 SŘ).
4) Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 19. 4. 2006, čj. 15 Ca 99/2005-34
(Sbírka rozhodnutí NSS č. 1298, 9/2007)
Stavební řízení: lhůta k dokončení stavby k §
106 odst. 3 písm. a) stavebního zákona z roku
1976
Jednou z podmínek stavebního povolení je i
dokončení stavby ve stanovené lhůtě. Pokud
stavebník tuto podmínku nesplnil, prováděl
stavbu v rozporu se stavebním povolením, a
tím naplnil skutkovou podstatu správního
deliktu podle § 106 odst. 3 písm. a) stavebního
zákona z roku 1976.
V tomto případu Magistrát města Mostu uloţil
ţalobci pokutu ve výši 100.000 Kč pro naplnění
skutkové podstaty správní deliktu dle ust. § 106
odst. 3 písm. a) SZ z roku 1976, ţalobce prováděl
stavbu obchodního domu v rozporu se stavebním
povolením. Ţalobce podal proti rozhodnutí
odvolání, které ţalovaný (KÚ Ústeckého kraje)
zamítl.
Ţalobce brojil proti rozhodnutí ţalobou, ve které
namítal, ţe stavební zákon neupravuje oblast
lhůty k výstavbě ani vztah platného stavebního
povolení a nedodrţení lhůty k dokončení stavby.
Danou oblast upravuje nedostatečně vyhl. č.
132/1998 Sb., která navíc, dle názoru ţalobce, v §
20) podmínky stavebního povolení) a v § 22 odst.
4 (stanoví přiměřenost postupu při povolování
změn stavby) postrádá zákonné zmocnění a
dostává se do rozporu se zákonem, jelikoţ za
existence platného stavebního povolení a
exspiraci lhůty k dokončení stavby není moţné
dále pokračovat ve stavbě, aniţ by stavebník
neporušil zákonné ustanovení. Tato ustanovení
vyhlášky jsou v rozporu se zákonem také
Soud se neztotoţnil s tvrzením ţalobce, ţe
stavební předpisy neupravují problematiku lhůty
k výstavbě a nedodrţení lhůty k dokončení
stavby. Stavební úřad ve stavebním povolení
stanoví závazné podmínky pro provedení stavby.
Na ţádost stavebníka můţe v odůvodněných
případech povolit změnu stavby ještě před jejím
dokončením (ust. § 68 odst. 1 SZ z roku 1976).
Podle ust. § 143 odst. 1 písm. d) SZ má prováděcí
předpis podrobněji upravit i náleţitosti
Stavební předpisy neznají institut změny
podmínek stavebního povolení, a v něm
stanovené podmínky lze proto změnit výhradně
v rámci řízení o povolení změny stavby před jejím
dokončením. Vyuţití tohoto ustanovení při
rozhodování o změnách podmínek neznamená
pouţití analogie ani extenzivního výkladu
právního předpisu. Lhůta k dokončení stavby je
jednou z podmínek stavebního povolení, takţe se
o jejím prodlouţení rozhoduje v řízení podle § 68
stavebního zákona. I kdyţ stavební úřad lhůtu
k dokončení stavby neprodlouţí, nebrání to
stavebníkovi v pokračování stavebních prací,
38