Důvodová zpráva

- 206 -
nezákonnostem či vadám řízení, jakož i předkládat nové důkazy a poukazovat na nové
skutečnosti, které mohou ovlivnit výši daně, za kterou ručí v jeho prospěch.
K § 167
V odstavci 1 je vypořádáno procesní postavení zákonného ručitele, které vzniká na
základě jiných zákonů (v oblasti daňové to je daň z převodu nemovitostí a daň dědická).
Navrhovaná úprava tak vychází z toho, že ručitelský vztah zakládá úprava příslušného
zákona, která určuje i jeho rozsah, tzn. zda ručitel ručí za daň včetně příslušenství (zákonné
ručení podle obchodního zákoníku) nebo zda ručí pouze za nedoplatek na dani (daň z převodu
nemovitosti a daň dědická). Procesní postavení ručitele je aktivováno výzvou správce daně,
ve které deklaruje výši daně, ke které se ručitelský závazek váže, spolu s aktuální výší
nedoplatku na této dani. K jeho úhradě je pak ručitel touto výzvou povolán. K zajištění
dostatečné informovanosti ručitele správce daně k výzvě připojí i kopii rozhodnutí, kterým
stanovil daň daňovému subjektu.
Správce daně může dle odstavce 2 uplatňovat nárok vůči ručiteli pouze, pokud daňový
subjekt nedoplatek neuhradil, ačkoli byl bezvýsledně upomenut a nedoplatek nebyl (nebo
nemohl být) uhrazen ani při vymáhání. Je tak zakotvena sekundární povaha ručení tak, aby k
zásahu do práv ručitele došlo až v případě selhání daňového dlužníka coby primárního
dlužníka.
Podle odstavce 3 se ručitel může proti výzvě správce daně odvolat a včas podané
odvolání má v tomto případě odkladný účinek.
V odstavci 4 se upravují demonstrativním způsobem skutečnosti, které může ručitel
namítat v odvolání proti výzvě správce daně, kterou je na ručiteli požadováno splnění jeho
ručitelské povinnosti. Vedle tradičních námitek proti existenci ručitelského vztahu může
ručitel brojit i proti důvodům, které se kryjí s důvody, pro které lze využít obnovu řízení, nebo
namítat rozpor s právním předpisem či existenci podstatných vad řízení.
Správci daně je v odstavci 5 umožněno v rámci odvolacího řízení zohlednit důvody,
které ve svém odvolání ručitel uvedl. Může tak učinit dvěma způsoby, buď příslušným
dozorčím prostředkem opraví daň daňovému subjektu, tím akcesoricky upraví i ručitelský
závazek, nebo pouze sníží povinnost platby ručiteli a zachová původní rozhodnutí vůči
daňovému subjektu; tento případ nastane spíše výjimečně, např. pokud již uplyne lhůta pro
stanovení daně, ve které lze měnit výši stanovené daně vůči daňovému subjektu.
K § 168
Pokud bylo vůči ručiteli uplatněno správcem daně ručení, získává ručitel dle odstavce 1
obdobné procesní postavení jako má daňový subjekt. Nutno připomenout, že daňové řízení
probíhá ve dvou fázích. Cílem první fáze je daň zjistit a stanovit (fáze nalézací). V druhé fázi
je nutné zajistit zaplacení stanovené daně (fáze platební). Ve fázi nalézací je daňové řízení
vztahem mezi daňovým subjektem a správcem daně. Ručitel v tomto případě nemá postavení
dalšího účastníka řízení, což odpovídá zejména zásadě procesní ekonomie i zásadě
přiměřenosti, neboť opačný přístup by vedl k tomu, že by se veškerá komunikace musela vést
jak s daňovým subjektem, tak s ručitelem, přičemž ručitele se výsledek tohoto řízení bude
přímo týkat pouze v nepatrném procentu případů (tehdy, kdy daňový subjekt nesplní svou
platební povinnost). To by ve svých důsledcích vedlo k nehospodárnému zatěžování ručitelů,
kterým by tak byly zasílány písemnosti ze strany finančních úřadů, které se jich přímo
netýkají. Ručitele se tak přímo dotýká až fáze platební, a to pouze v případě, kdy nastanou
podmínky uvedené v § 167. Znamená to, že při aplikaci daňově-procesních pravidel se na
ručitele budou vztahovat ustanovení přiznávající práva či povinnosti daňovému subjektu