Důvodová zpráva

- 205 -
vymáhání zachovány. Nebude tedy nutné, jako je tomu dosud, započaté úkony provádět
opakovaně, což odpovídá zásadě rychlosti, hospodárnosti a procesní ekonomie.
K § 165 – Zajišťovací exekuce
Správci daně je podle tohoto ustanovení umožněno použít k plnění povinností
stanovených v zajišťovacím příkazu zajišťovací exekuci. Pro zajišťovací exekuci, kterou
provádí výlučně správce daně, se použijí přiměřeně ustanovení, která upravují daňovou
exekuci, včetně úhrady hotových výdajů. Dále jsou zde upraveny právní následky úkonů
učiněných správcem daně v průběhu zajišťovací exekuce poté, co zajišťovací příkaz pozbyl
účinnosti. Není-li zajišťovacímu příkazu vyhověno do skončení jeho účinnosti, převede
správce daně rozhodnutím zajišťovací exekuci na exekuci daňovou.
K § 166 – Zástavní právo
Návrh předpokládá racionální úpravu institutu zástavního práva ve správě daní, která by
nahradila současnou nedostačující a kritizovanou úpravu. Zástavní právo je podle odstavce 1
založeno na bázi občanského zákoníku; odchylně se v odstavci 3 upravuje pouze okamžik
vzniku zástavního práva, kdy zástavní právo, konstituované rozhodnutím správce daně,
vzniká okamžikem doručení tohoto rozhodnutí daňovému subjektu, a kdy zástavní právo,
zřízené rozhodnutím správce daně k zajištění nedoplatku na nemovitosti, vzniká okamžikem
doručení vykonatelného rozhodnutí o zřízení tohoto zástavního práva příslušnému
katastrálnímu úřadu. Důvodem pro toto zpřísnění vůči obecné úpravě občanským zákoníkem,
kde je vznik zástavního práva odvozován až od právní moci rozhodnutí, je fakt, že smyslem
tohoto institutu je snaha poskytnout dlužníkovi šetrnější způsob, kterým bude vypořádán jeho
nedoplatek. Nemůže se tak ovšem dít za cenu toho, že by nekorektní dlužník před nabytím
právní moci rozhodnutí mohl zastavený majetek zcizit a tak znemožnit případnou exekuci,
která je alternativním postupem při řešení úhrady nedoplatku a rozhodování o zřízení
zástavního práva, samozřejmě za dodržení podmínek přiměřenosti; navržená úprava chce
takovéto situaci předejít.
Odstavec 2 rozšiřuje základní náležitosti rozhodnutí stanovené v § 102 o další nutné
údaje, které správce daně musí v rozhodnutí uvést. Vedle výše zajištěné daně je to i označení
majetku, který se stává předmětem zástavního práva.
Správci daně se v odstavci 4 nově umožňuje na základě písemného souhlasu vlastníka
založit zástavní právo i k věcem tohoto vlastníka odlišného od daňového subjektu. Jedná se o
dobrovolnou garanci nedoplatků daňového subjektu, která vychází z klientského přístupu
v rámci správy daní.
Kromě důvodů zániku zástavního práva, které upravuje občanský zákoník, zaniká
zástavní právo podle odstavce 5 také právní mocí rozhodnutí, kterým správce daně rozhodl
(např. i za trvání nedoplatku) o jeho zrušení.
Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k věcem, o nichž to stanoví občanský zákoník, se
podle odstavce 6 posílá pouze pro evidenční potřeby Rejstříku zástav vedeného Notářskou
komorou.
Ručení (§ 167 a § 168)
Návrh vymezuje procesní postavení ručitele ať už se jedná o ručení zákonné z titulu
založeného jiným zákonem nebo ručení dobrovolné (§ 169). Pokud je proti ručiteli uplatněno
správcem daně ručení, získává obdobné procesní postavení, jako má daňový subjekt v rámci
platební roviny daňového řízení a při nahlížení do spisu. Návrh však nepředpokládá, že by
ručiteli bylo přiznáno právo účastnit se nalézací roviny daňového řízení, tedy fáze stanovení
daně, vedle daňového subjektu. Je mu však nově přiznán účinný prostředek, jak brojit proti