Důvodová zpráva

- 199 -
nebo jeho část vrátil. Správce daně je povinen tento vratitelný přeplatek, požádá-li o to
daňový subjekt, vrátit ve lhůtě 30 dnů ode dne uplatnění požadavku. Vratitelný přeplatek bez
žádosti vrací správce daně v tom případě, že tak stanoví daňový řád nebo jiný zákon (např.
zákon o dani z přidané hodnoty) nebo pokud vratitelný přeplatek zavinil svým rozhodnutím
správce daně sám. Z důvodů hospodárnosti správy daní je výše částek, které lze daňovým
subjektům vracet, omezena limitem 100 Kč. Současně je zde ošetřena i situace, kdy daňový
subjekt uplatní žádost nejdéle 60 dní před vznikem vratitelného přeplatku. V tomto případě se
považuje žádost za podanou dnem vzniku přeplatku a od tohoto dne běží třicetidenní lhůta pro
jeho vrácení.
Odstavec 4 stanoví, že k žádosti daňového subjektu podle odstavce 1 a 2 vydává
správce daně rozhodnutí, proti němuž se lze do 15 dnů odvolat, pokud nebylo žádosti plně
vyhověno. I v případě, že správce daně žádosti plně vyhoví a není povinen ve věci vydat
samostatné rozhodnutí, je daňový subjekt oprávněn o vydání tohoto rozhodnutí požádat.
Odstavec 5 zajišťuje ochranu prostředků daňového subjektu tak, že nevyhoví-li správce
daně žádosti o vratitelný přeplatek ve stanovené lhůtě (tzn. ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení
žádosti o vrácení přeplatku), jsou tyto prostředky úročeny ve výši repo sazby stanovené
Českou národní bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů, platné pro první den příslušného
kalendářního pololetí. Tento úrok náleží daňovému subjektu ze zákona ode dne, kdy došlo
k překročení lhůty pro vrácení přeplatku a je poukazován současně s přeplatkem.
Podle odstavce 6 se stanoví den úhrady provedené správcem daně tak, že za tento den se
považuje den, kdy došlo k odpisu příslušné částky z účtu, na který byly vracené prostředky
přijaty.
Odstavec 7 upravuje zánik vratitelného přeplatku pro případ, že daňový subjekt
nepožádá o jeho vrácení do šesti let od konce roku, ve kterém uplynula poslední lhůta pro
stanovení jakékoliv daně, o které vede správce daně osobní daňové účty tohoto subjektu.
K § 152 - Posečkání
Zachovává se tradiční instrument umožňující úhradu daně a příslušenství posečkat
stanovením náhradní lhůty splatnosti nebo jejím rozložením do splátek. Důvody pro
posečkání zohledňují především sociální a hospodářské aspekty, přičemž rozhodující bude
vždy správní uvážení v konkrétním případě. Podmínkou vyhovění žádosti o posečkání je, že
by neprodlená úhrada byla spojena pro daňový subjekt s vážnou újmou nebo že by nebylo
možné vybrat od daňového subjektu celý nedoplatek najednou z jiných důvodů; posečkání lze
také povolit v případě, že lze předpokládat, že povinnost platit daň částečně či úplně zanikne.
Správce daně je ve svém rozhodování o žádosti o posečkání vázán návrhem daňového
subjektu.
Rozhodnutí o žádosti správce daně v souladu se zásadou rychlosti vyřídí do 30 dnů.
Proti rozhodnutí o žádosti o posečkání nejsou opravné prostředky připuštěny, neboť na
posečkání není právní nárok. Spolu s povolením posečkání může správce daně stanovit i další
podmínky, zejména úhradu z případně vzniklého nároku na nadměrný odpočet, neboť na
posečkaný nedoplatek se přeplatky z jiných účtů nepřevádí a úhrada daně na osobním účtu
provedená na pozdější daňovou povinnost se neprovádí. Přepokládá se také, že při posečkání
využije správce daně zástavní právo.
Nová procedura správy daní umožňuje podle odstavce 3 z relevantních důvodů posečkat
daňovému subjektu úhradu jeho nedoplatku i zpětně. Změna platebních podmínek, kterou
posečkání nebo splátkování představuje, nesmí překročit lhůtu pro placení daně (§ 155).
Při posečkání dochází ve smyslu odstavce 4 ke změně úroku z prodlení na úrok
z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou,
zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.