Důvodová zpráva

- 193 -
Odstavec 7 stanoví náhradní lhůtu pro zaplacení rozdílu mezi daní dodatečně tvrzenou
daňovým subjektem a daní doměřenou správcem daně, popřípadě pro úhradu daně doměřené
z moci úřední (dále viz k § 137 odst. 2).
3.4.3. Společná ustanovení pro nalézací řízení
Tato část návrhu upravuje postup společný pro vyměřovací i doměřovací řízení.
K § 141 – Postup při nepodání řádného nebo dodatečného daňového tvrzení
Odstavec 1 vymezuje postup správce daně pro případ, že daňový subjekt nepodal řádné
daňové tvrzení včas. Pokud taková situace nastane, je správce daně povinen daňový subjekt
vyzvat k jeho podání, přičemž v této výzvě stanoví náhradní lhůtu, čímž de facto zahajuje
vyměření daně z moci úřední; v případě, že daňový subjekt povinnost uvedenou ve výzvě
správce daně nesplní, je tento oprávněn stanovit daň podle pomůcek, popřípadě může
předpokládat, že daňový subjekt přiznal v řádném daňovém tvrzení daň ve výši nula.
Obdobný postup se uplatní podle odstavce 2 v případě, že správce daně důvodně
předpokládá doměření daně s tím rozdílem, že pro podání dodatečného tvrzení není stanovena
objektivní lhůta, ale pouze lhůta subjektivní, jejíž počátek je pro daňový subjekt určen
okamžikem zjištění důvodů pro podání dodatečného tvrzení. Správce daně je povinen
postupovat při zjištění důvodů k podání takových tvrzení v souladu se zásadou rychlosti.
Tento způsob opět respektuje primární povinnost tvrzení daňového subjektu a vytváří
analogické podmínky v doměřovacím řízení k podmínkám původního (řádného) vyměření. Je
tedy na vůli daňového subjektu, zda učiní i v tomto stádiu nalézacího řízení o své daňové
povinnosti tvrzení, čímž otevře možnost postupu k odstranění pochybností a tedy k zahájení
dokazovacího postupu, nebo zda umožní správci daně doměřit daň z moci úřední buď na
základě jím získaných důkazů nebo podle pomůcek. Správce daně proto ve výzvě daňovému
subjektu sdělí důvody, pro které ho k podání tvrzení vyzývá.
K § 142 - Zaokrouhlování
Ustanovení upravuje pravidla pro zaokrouhlování čísel, jimiž jsou vyjádřeny: přiznaná,
vyměřená i doměřená daň, příslušenství daně, záloha na daň, daňové sazby, koeficienty,
ukazatele a výsledky přepočtu měny. V tomto ustanovení je zároveň stanoveno, jak se obecně
vypočítá výše úroku připadajícího na jeden den v případě, že je tento úrok odvozován od repo
sazby stanovené Českou národní bankou. To platí, pokud není ve zvláštním daňovém zákonu
zaokrouhlování upraveno odlišně.
Stejně jako je návrh daňového řádu obecnou procesní normou pro jednotlivé hmotněprávní
daňové zákony, je obecným předpisem i pro zaokrouhlování. Tzn. speciální úprava ve
zvláštních zákonech má přednost. Zaokrouhlování daně či obecně způsob jejího výpočtu je
totiž současně upraven i dalšími daňovými zákony (viz např. § 36 zákona č. 586/1992 Sb., o
daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).
K § 143 – Rozhodnutí o stanovení daně
Ustanovení odstavce 1 reflektuje skutečnost, že rozhodnutí o stanovení daně (v rámci
vyměřovacího či doměřovacího řízení) je tradičně nazýváno platební výměr, resp. dodatečný
platební výměr nebo hromadný předpisný seznam a současně obecně stanoví, že za dále
stanovených podmínek se tato rozhodnutí neodůvodňují. Tato úprava vychází z předpokladu,
že ve většině případů je tvrzení daňového subjektu správné a správce daně při vyměření
shledá ten samý výsledek a tedy není důvod, aby správce daně daňovému subjektu
odůvodňoval jeho vlastní tvrzení. Současně správce daně ve většině případů předpokládá, že