Důvodová zpráva

- 188 -
3.4.1. Vyměřovací řízení
Řádné daňové tvrzení (§ 133 až 135)
K § 133
Ustanovení odstavce 1 obecně vymezuje povinnost každému daňovému subjektu podat
řádné daňové tvrzení poté, co jsou splněny daňovým zákonem stanovené předpoklady pro
takový právní úkon, popřípadě poté, co je k tomuto úkonu správcem daně vyzván.
Odstavec 2 dále konkretizuje skutečnost, že daňový subjekt nese břemeno tvrzení
ohledně své daňové povinnosti. To znamená, že má povinnost si svou daň sám vypočítat a
vyčíslit a tento výsledek spolu s dalšími potřebnými údaji, které vyplývají z jednotlivých
daňových zákonů a které jsou předvídány v jednotlivých tiskopisech, uvede v příslušném
řádném daňovém tvrzení.
Odstavec 3 určuje den splatnosti přiznané daně, přičemž splatnost je obecně stanovena
na poslední den lhůty, ve které je daňový subjekt povinen podat daňové přiznání nebo hlášení.
Zároveň je zde stanovena obecná lhůta splatnosti pro vratky.
K § 134
Podle odstavce 1 jsou daňové subjekty povinny podat daňové přiznání k dani
stanovované za roční zdaňovací období v tradiční lhůtě tří měsíců po uplynutí zdaňovacího
období.
Pokud se jedná o daňový subjekt, který má mít na základě povinnosti uložené mu přímo
zákonem účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává daňový
poradce a splnil podmínku uložení plné moci před uplynutím prvního termínu pro podání
daňového přiznání a také daňové přiznání podává, je v odstavci 2 stanovena lhůta, v níž je
daňový subjekt povinen daňové přiznání podat, na šest měsíců po skončení zdaňovacího
období. Dále je zde upraveno, že tato šestiměsíční lhůta je daňovému subjektu zachována i
v případě, že daňový poradce zemře nebo zanikne. Typickým příkladem daně vyměřované za
zdaňovací období je daň z příjmů.
V odstavci 3 se vymezuje lhůta pro splnění povinnosti uložené daňovému subjektu pro
případ, že se jedná o daně vyměřované na roční zdaňovací období. Tento způsob vyměřování
je uplatněn u daně z nemovitostí.
Ustanovení odstavce 4 určuje postup a lhůtu pro splnění povinnosti uložené daňovému
subjektu pro případ, že příslušné zdaňovací období je kratší než jeden rok. Nepřímé daně jsou
většinou vyměřovány za kratší období, než je jeden rok.
V odstavci 5 se všem daňovým subjektům, které podávají daňové přiznání a v určitém
zdaňovacím období jim nevznikla daňová povinnost, ukládá povinnost sdělit tuto okolnost
správci daně. Týká se to pouze daňových povinností, ke kterým je daňový subjekt registrován
a správce daně tedy oprávněně očekává daňové přiznání a vyzýval by zbytečně daňový
subjekt k jeho podání.
K § 135
V odstavci 1 se upravují obecné podmínky pro podávání hlášení všem plátcům daní.
Jedná se o procesní základ pro evidování povinností plátců daní v evidenci správce daně na
základě hlášení. Rozsah této povinnosti je však regulován zvláštním zákonem. V tomto
případě zejména zákonem o daních z příjmů. Lze předpokládat, že evidence vedená u správce
daně se bude postupně rozšiřovat, zejména v důsledku spolupráce se zahraničními berními
správami. Jedním z takových příkladů je souhrnné hlášení zakotvené v zákonu o dani
z přidané hodnoty.