Důvodová zpráva

- 185 -
rozdílným výkladem některých daňových zákonů. Navrhovaná úprava bude tedy nadále
pokračovat v nastoupené cestě, nikoliv všeobecné editační povinnosti, ale v závazném
posouzení daňových dopadů v hmotně-právním daňovým zákonem vymezených případech a
za podmínek stanovených tímto daňovým zákonem, což odpovídá zkušenostem např.
z Holandska nebo Belgie. Instrument závazného posouzení je zjednodušeně řečeno postavený
na principu, že daňový subjekt ve své žádosti uvede určité „daňově rozhodné skutečnosti“ a
správce daně na základě těchto skutečností deklaruje, jak by postupoval při jejich posouzení.
Správce daně v rozhodnutí o závazném posouzení zavazuje sebe (nebo jiného správce daně,
který bude ve věci rozhodovat), že pokud se údaje uvedené v žádosti shodují s reálnou situací,
bude při stanovení daně postupovat v souladu s tímto rozhodnutím.
K § 129 – Závazné posouzení
V odstavci 1 se daňovému subjektu přiznává oprávnění požádat příslušného (věcně i
místně) správce daně o jeho „vyjádření“ daňových důsledků určité finanční operace a zahájit
tak řízení o závazném posouzení v případech, které vymezuje zvláštní zákon. K tomu, aby
mohl být institut závazného posouzení využit je tedy zapotřebí příslušné úpravy v jiném
zákoně, která vymezí okruh oblastí, na něž se bude vztahovat (v současnosti jde o vymezené
oblasti u daně z příjmů a daně z přidané hodnoty).
Podle odstavce 2 správce daně vydá rozhodnutí, ve kterém předjímá daňové důsledky,
které pro daňový subjekt vyplynou z daňově rozhodných skutečností, které již nastaly, nebo
které daňový subjekt očekává a které pečlivě popsal ve svém návrhu zahajujícím řízení o
závazném posouzení
V odstavci 3 jsou stanoveny formalizované zásady rozhodnutí správce daně o závazném
posouzení. Důležitou součástí tohoto rozhodnutí je zejména ta část jeho odůvodnění, ve které
správce daně precizuje popis podmínek, za kterých bude toto rozhodnutí v průběhu
nalézacího řízení o příslušné dani akceptováno. Tyto podmínky vyplývají z údajů, které
v žádosti daňový subjekt popsal tak, aby byly vyloučeny pochybnosti, zda skutkový stav
v daňovém tvrzení je totožný se stavem deklarovaným daňovým subjektem v jeho žádosti.
Odvolání proti závaznému posouzení se podle odstavce 4 nepředpokládá s tím, že brojit
proti názoru vysloveném v tomto rozhodnutí bude možné v rámci odvolacího řízení proti
rozhodnutí, kterým je stanovena daň. Nejsou však vyloučeny mimořádné opravné a
především dozorčí prostředky. Těch bude moci být využito zejména v případě, že odvolací
orgán v rámci nalézacího řízení dojde k jinému právnímu názoru než deklaroval správce daně,
který vydal rozhodnutí o závazném posouzení. Odvolací orgán pak podnětem k příslušnému
orgánu v souladu s § 119 odst. 3 bude moci iniciovat přezkoumání rozhodnutí o závazném
posouzení.
K § 130
Odstavec 1 stanoví, že závazné posouzení je účinné vůči správci daně, který v dané
věci rozhoduje, přičemž se nutně nemusí jednat o správce daně, který rozhodnutí o závazném
posouzení vydal (např. Ministerstvo financí vydává závazné posouzení pro účely DPH).
Příslušný správce daně se pak v rámci své rozhodovací činnosti v nalézacím řízení musí řídit
právním názorem deklarovaným v rozhodnutí o závazném posouzení. To platí i pro odvolací
orgán, resp. orgán který rozhoduje v rámci řízení o mimořádném opravném či dozorčím
prostředku. Podmínkou akceptace závazného posouzení je neměnnost skutečností, na jejichž
základě bylo rozhodnutí o závazném posouzení vydáno, a skutečností zjištěných při stanovení
daně.
Odstavec 2 automaticky ze zákona ruší účinnost rozhodnutí o závazném posouzení
v případě, že nastane změna právního předpisu obsahující oblast, z níž vycházel popis