Důvodová zpráva
Důvodová zpráva
Důvodová zpráva
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
- 174 -<br />
2.7.2 Odvolací řízení<br />
Obecná ustanovení o odvolání (§ 109 až 111)<br />
K § 109<br />
Odstavec 1 opravňuje každého příjemce rozhodnutí (§ 101 odst. 3) podat odvolání proti<br />
rozhodnutí správce daně, pokud daňový řád nebo zvláštní zákon jeho podání nevylučuje. Je<br />
tak zachována zásada dvouinstančního řízení, že odvolávat se lze proti všem rozhodnutím,<br />
pokud není výslovně stanoveno, že to možné není. Samotným odvoláním je nutné rozumět<br />
podání, prostřednictvím kterého příjemce rozhodnutí (nemusí vždy jít pouze o daňový<br />
subjekt) žádá správce daně vyššího stupně o přezkoumání rozhodnutí správce daně nižšího<br />
stupně.<br />
V odstavci 2 se vymezuje okruh rozhodnutí správce daně, která není obecně možné<br />
napadnout odvoláním; další konkrétní typy rozhodnutí, kde není odvolání přípustné, jsou<br />
v jednotlivých ustanoveních tohoto nebo zvláštního zákona. Jde převážně o rozhodnutí<br />
procesní povahy, které zákon označuje termínem výzva (např. výzva k odstranění vad podání,<br />
výzva k podání řádného daňového tvrzení, výzva k podání přihlášky k registraci, výzva<br />
k odstranění pochybností atd.). Pravidlo o nemožnosti odvolat se proti výzvám však není<br />
absolutní a zákon v řadě případů výslovně připouští proti tomuto typu rozhodnutí odvolání<br />
(výzva k úhradě nedoplatku, výzva ručiteli atd.).<br />
V odstavci 3 je určen správce daně, u něhož lze odvolání uplatnit. Odvolání se podává u<br />
správce daně, který napadené rozhodnutí vydal v první instanci, což odpovídá zásadě procesní<br />
ekonomie i rychlosti, neboť tento orgán disponuje příslušným spisovým materiálem, který<br />
může dle potřeby doplnit. Rovněž to odpovídá možnosti vyřešit věc pomocí tzv.<br />
autoremedury (§ 113).<br />
V odstavci 4 je upravena třicetidenní lhůta, ve které lze odvolání uplatnit a počátek<br />
jejího běhu, který je stanoven na stejný den, ve kterém došlo k doručení rozhodnutí, proti<br />
němuž má odvolání směřovat. Při aplikaci ustanovení § 33 odst. 2 počíná běžet lhůta až dnem,<br />
který následuje po dni doručení rozhodnutí. Délka této lhůty, která je pro odvolatele<br />
příznivější než v obecném řízení správním, vyplývá ze skutečnosti, že klíčová rozhodnutí ve<br />
věci správy daní se týkají skutečností, jejichž posouzení vyžaduje dostatek času, často i<br />
odbornou pomoc. Uvedená lhůta je obecná a pro některá řízení je stanovena odvolací lhůta<br />
kratší. Je tomu tak např. u vyloučení zmocněnce ze zastupování, u odvolání proti uložení<br />
záznamní povinnosti, u rozhodnutí o nákladech řízení. Pokud se příjemce rozhodnutí seznámí<br />
s obsahem rozhodnutí jiným způsobem (§ 101 odst. 6), tj. dojde k oznámení rozhodnutí, může<br />
se odvolat, i když mu dosud nebylo doručeno písemné vyhotovení (stejnopis) rozhodnutí.<br />
Přestože dojde k seznámení příjemce s obsahem rozhodnutí jinak než doručením, běh lhůty<br />
pro podání odvolání mu začne běžet až ode dne doručení. Jinými slovy, odvolání je<br />
v dispozici příjemce rozhodnutí od okamžiku, kdy byl s jeho obsahem seznámen. Tyto úkony<br />
jsou perfektní i v případě, že následně k předání rozhodnutí nedojde.<br />
V odstavci 5 je vymezeno důležité pravidlo, jímž je ovládáno odvolací řízení, upravené<br />
návrhem tohoto zákona; jedná se o pravidlo, podle něhož primárně není spojen s podáním<br />
odvolání odkladný účinek vztahující se k vykonatelnosti odvoláním napadeného rozhodnutí.<br />
Důvodem je, že nejčastější a nejtypičtější rozhodnutí vydávaná při správě daní jsou spojena<br />
s povinností uhradit určité peněžité plnění do veřejného rozpočtu. Nepřiznání obecného<br />
odkladného účinku je specifikem daňového procesu a vychází z konstrukce správy daní, při<br />
které daňový subjekt sám první nalézá právo tím, že daň tvrdí a dokazuje. Rovněž to<br />
zohledňuje fakt, že povinnost daň uhradit je dána ke stejnému okamžiku jako povinnost ji<br />
tvrdit (přiznat), což znamená, že v době vydání rozhodnutí je (v ideálním případě) již přiznaná