Důvodová zpráva

- 170 -
Odstavce 5 a 6 stanoví, že se rozhodnutí oznamuje všem jeho příjemcům. Dále je zde
stanoven okamžik účinnosti takového rozhodnutí, tj. doručením tohoto rozhodnutí či
okamžikem, kdy je s ním příjemce seznámen jiným způsobem, o němž je pořízen protokol
(např. při nahlížení do spisu). Tyto dva způsoby seznámení se s písemností se označují
společným pojmem oznámení, přičemž v určitých případech navrhovaná právní úprava
používá užší pojem doručení (např. určení počátku běhu lhůty pro odvolání), který příjemci
rozhodnutí zaručuje dostatečnou právní jistotu, že bude s obsahem rozhodnutí seznámen.
K § 102
Prostřednictvím taxativního výčtu jsou vymezeny v odstavci 1 základní náležitosti
rozhodnutí. Ve výroku na rozdíl od správního řádu není zapotřebí odkaz na konkrétní
ustanovení zákonů, na jejichž základě je rozhodnutí vydáváno. Jedná se o tradici a věcně se
jedná o četnost ustanovení, která se k výpočtu jedné částky využijí. Důsledné naplnění
požadavku na citaci všech použitých ustanovení by vedlo k nepřehlednému výčtu procesních
a hmotně-právních ustanovení. Která ustanovení budou ve výroku uvedena, návrh ponechává
praxi v konkrétních případech s tím, že tato by měla ctít právo na právní pomoc zakotvené
v čl. 37 odst. 2 LZPS.
Výraznou koncepční novinku představuje obecný požadavek obsažený v odstavci 2 na
odůvodnění rozhodnutí, což je posun oproti dosavadnímu stavu, kdy se rozhodnutí
odůvodňovala jen v případech, kdy to bylo zákonem výslovně stanoveno. Návrh pak
v určitých případech, zejména tam, kde je navrhovateli plně vyhověno, nebo odůvodnění
vyplývá z jiného dokumentu (např. zpráva o daňové kontrole), může stanovit výjimku
z tohoto pravidla.
V odstavci 3 se podrobně rozvádí, jak má vypadat kvalitní odůvodnění rozhodnutí a
které informace z něj mají být patrné. Podrobnější odůvodnění bude obsaženo v těch
rozhodnutích, která byla vydána na základě provedeného dokazování. Z odůvodnění pak musí
být patrné, jakými úvahami se správce daně řídil při hodnocení důkazních prostředků a
důkazů z nich vzešlých, ale i správné právní posouzení věci, vypořádání se s návrhy a
námitkami daňových subjektů atd. Důvodem je nejen zajištění informovanosti příjemce
rozhodnutí, ale i možnost případného přezkumu rozhodnutí nadřízeným orgánem či soudem.
Vyšší nároky na kvalitu odůvodnění pak budou kladeny před procesními rozhodnutími na
meritorní rozhodnutí.
K § 103
Právní moc rozhodnutí vydaného správcem daně při správě daní nastává podle
ustanovení odstavce 1 tehdy, pokud je rozhodnutí účinné a nelze proti němu podat odvolání, a
to jak z důvodů vyloučení tohoto opravného prostředku zákonem, nebo z důvodu vzdání se či
zpětvzetí odvolání. Zde je třeba podotknout, že ve většině případů, tj. zejména u platebních
výměrů, se jedná o právní moc ve formálním smyslu tohoto slova, neboť k narovnání práv a
povinností mezi daňovým subjektem a správcem daně (resp. veřejným rozpočtem)
v materiálním slova smyslu dochází až uplynutím prekluzívní lhůty pro stanovení daně (§
144).
Vykonatelnost rozhodnutí podle odstavce 2 nastává tehdy, jestliže je rozhodnutí účinné
a když proti němu nelze uplatnit odvolání, nebo pokud jeho podání nemá odkladný účinek
(tzn. že vykonatelné může být i nepravomocné rozhodnutí), a pokud zároveň uplynula lhůta
stanovená správcem daně ke splnění povinnosti uložené tímto rozhodnutím, jestliže byla
stanovena.