Důvodová zpráva
Důvodová zpráva
Důvodová zpráva
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
- 169 -<br />
K § 99 – Předběžná otázka<br />
Podle odstavce 1 je nutné za předběžnou otázku v řízení považovat otázku, o níž bylo<br />
již pravomocně rozhodnuto příslušným orgánem veřejné moci a správce daně je výrokem<br />
vysloveným v tomto rozhodnutí vázán; předběžná otázka se může v daňovém řízení také<br />
vyskytnout v podobě otázky, o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto příslušným<br />
orgánem veřejné moci, za této situace si může správce daně o takové otázce sám učinit<br />
úsudek, popřípadě může dát, z úřední povinnosti, příslušnému orgánu veřejné moci podnět<br />
k zahájení takového řízení, které by nalezlo řešení předběžné otázky.<br />
Odstavec 2 vymezuje případy, o nichž si správce daně učinit úsudek nemůže, což je<br />
standardně trestněprávní oblast a otázky osobního stavu.<br />
K § 100 – Předvolání a předvedení<br />
Pokud je v řízení nutná osobní účast osoby zúčastněné na správě daní, správce daně<br />
osobu předvolá. V předvolání uvede kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit,<br />
a současně tuto osobu upozorní na případné právní důsledky nesplnění uložené povinnosti.<br />
Poté, co by předvolaná osoba nesplnila výše uvedenou povinnost, a to ani na opakované<br />
předvolání, může dát správce daně tuto osobu předvést, přičemž rozhodnutí o předvedení, na<br />
jehož základě je tento úkon realizován, a proti kterému se nelze odvolat, je doručováno úřední<br />
osobou realizující předvedení. Výčet orgánů veřejné moci, které lze při správě daní požádat o<br />
předvedení, předpokládá další možné zákonné úpravy. Jedná se zejména o obecní polici, která<br />
je oprávněna provést předvedení v případech, kdy je o to požádána správcem daně-obcí.<br />
V případě, že je předvolávána právnická osoba, protože se nedostaví k jednání, tedy nedostaví<br />
se osoba, která jedná jejím jménem, a tato osoba je následně předváděna, lze uložit<br />
pořádkovou pokutu pouze právnické osobě.<br />
Rozhodnutí (§ 101 až 103)<br />
K § 101<br />
Navržená právní úprava problematiky související s institutem rozhodnutí se sice<br />
v základních rysech shoduje s dosavadní úpravou, nicméně přináší také množství podstatných<br />
změn. Odstavec 1 chápe rozhodnutí jako individuální akt, kterým správce daně ukládá<br />
povinnosti a přiznává práva, popřípadě osvědčuje již existující práva a povinností.<br />
V souvislosti s tím pak odstavec 2 vymezuje okamžik vydání rozhodnutí, k němuž<br />
dochází podpisem rozhodnutí úřední osobou. Tato konstrukce je kromě upřesnění úředního<br />
postupu i vhodná pro správu daní s ohledem na finanční dopad většiny rozhodnutí.<br />
Vymezení v odstavci 3 se dočkal rovněž v současném zákoně používaný pojem<br />
příjemce rozhodnutí. Ačkoli samotný název tohoto pojmu navozuje dojem, že se jedná pouze<br />
o adresáta, kterému se rozhodnutí doručuje, má tento pojem odlišný význam, neboť jsou tak<br />
označeni všichni, kterým je rozhodnutím konstitutivně ukládána povinnost či přiznáváno<br />
právo, popřípadě jsou jim tyto deklaratorně osvědčovány. Příjemcem rozhodnutí se tak stává<br />
každá osoba zúčastněná na správě daní poté, co je vůči ní učiněno rozhodnutí (popřípadě<br />
výzva mající jeho charakter). Nabytí procesního postavení – příjemce rozhodnutí, zakládá<br />
osobám zúčastněným na správě daní nová procesní práva, jako je např. možnost podat<br />
odvolání, návrh na povolení obnovy řízení tam, kde to zákon nevylučuje, či právo býti o tom<br />
poučen.<br />
Podle odstavce 4 lze přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost z téhož důvodu<br />
témuž příjemci rozhodnutí pouze jednou. Výslovně je tak zakotvena standardní zásada ne bis<br />
in idem.