Důvodová zpráva

- 168 -
K § 97 – Záznamní povinnost
Daňovému subjektu, který přijímá nebo vydává platby v hotovosti v rámci své
podnikatelské činnosti, je v odstavci 1 obecně uložena povinnost vést průběžně evidenci
o jednotlivých platbách. Tato povinnost stíhá daňový subjekt pouze v případě, že mu
záznamní povinnost o těchto údajích nevyplývá z jiného právního předpisu (např. pro oblast
účetnictví).
Na základě odstavců 2 a 3 je správce daně oprávněn uložit daňovému subjektu
povinnost, aby kromě evidence, kterou je povinen vést podle ustanovení zvláštních právních
předpisů, vedl evidenci zvláštní, a to za předpokladu, že je taková další evidence potřebná pro
správné stanovení daně. Takovou povinnost může správce daně uložit pouze prostřednictvím
rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat ve zkrácené lhůtě 15 dnů a odvolání má
odkladný účinek. Období vedení takové evidence je vázáno na existenci skutečnosti, které
správce daně vedly k uložení této povinnosti, tzn. pokud tyto důvody pominou, měl by
správce daně takto uloženou povinnost buďto zrušit, a to za předpokladu, že skutečnosti, na
jejichž základě byla uložena, pominuly, nebo tuto povinnost změnit, pokud došlo ke změně
rozhodných skutečností.
Podle odstavce 4 se může správce daně přesvědčit o plnění uložené záznamní
povinnosti a případně rozhodnutím, proti kterému se lze odvolat s odkladným účinkem, uložit
odstranění zjištěných závad.
V odstavci 5 je stanovena lhůta, po kterou je daňový subjekt povinen uchovávat
příslušné doklady, což odpovídá skutečnosti, že daňový subjekt nese důkazní břemeno.
Nutnost uchovávat údaje, které obsahují informace potřebné pro správné určení daňové
povinnosti, jakož i ověření výše stanovené daně je tak nutné uchovávat po dobu, kdy může
být tato výše měněna, tj. ve lhůtě pro stanovení daně podle § 144.
K § 98 – Pomůcky a sjednání daně
Odstavec 1 stanoví postup, který umožní stanovit daň v případě, že daňový subjekt
nesplní svoji zákonem stanovenou povinnost, tj. neunese důkazní břemeno, v důsledku čehož
je zmařena možnost stanovení daně dokazováním. Pokud taková situace nastane, je správce
daně oprávněn stanovit výši daně s využitím pomůcek, jimiž disponuje, nebo které si sám
obstará. Takový postup není závislý na případné součinnosti (či nesoučinnosti) daňového
subjektu, což však nevylučuje, aby správce daně využil důkazní prostředky předložené
daňovým subjektem jako případné pomůcky.
Podle odstavce 2 musí správce daně přihlédnout i k výhodám pro daňový subjekt, i
když je tento neuplatnil. Jedná se např. o odečitatelné položky daně z příjmů, kde je jejich
uplatnění základní podmínkou.
Ustanovení odstavce 3 obsahuje demonstrativní výčet obvykle používaných pomůcek
při stanovení daně kontumačně, přičemž na prvním místě by měl správce daně využít dosud
získané důkazní prostředky.
Odstavec 4 umožňuje sjednání výše daně mezi daňovým subjektem a příslušným
správcem daně, a to pouze v případě, že daňový subjekt neprokázal své údaje ohledně své
daně prostřednictvím dokazování, a správce daně nemá potřebné pomůcky. Dohoda, která je
dvoustranným právním úkonem, bude obsahem písemného protokolu a současně musí mít
i náležitosti rozhodnutí obsaženého v tomto protokolu, tedy platebního výměru, proti němuž
není odvolání přípustné.