Důvodová zpráva

- 167 -
Příjemcem rozhodnutí je v souladu s odstavcem 2 znalec a daňovému subjektu je
rozhodnutí zasíláno na vědomí, z čehož vyplývá, že odvolání proti svému ustanovení přísluší
pouze dotčenému znalci.
Odstavec 3 stanoví daňovým subjektům povinnost spolupracovat s ustanoveným
znalcem a správci daně povinnost je o tom vyrozumět. Jde o konkretizaci obecné zásady
součinnosti (§ 6 odst. 2). Ostatním osobám, jejichž součinnost je při vypracování znaleckého
posudku potřeba, povinnost spolupracovat ukládá správce daně rozhodnutím, proti kterému
lze uplatnit odvolání s odkladným účinkem.
Odstavec 4 nově výslovně zakotvuje právo daňového subjektu být přítomen výslechu
znalce a klást mu otázky, podobně jako u svědecké výpovědi, kde je tato skutečnost
vyplývající z principů spravedlivého procesu konkretizována ve vztahu k povinnosti zaslat
daňovému subjektu včas vyrozumění o konané výpovědi.
K § 96 – Svědci
V ustanovení odstavce 1 je obecně stanovena povinnost každému vypovídat jako svědek
o důležitých okolnostech při správě daní, týkajících se jiné osoby za podmínky, že jsou mu
známy. Bezdůvodné odmítnutí výpovědi je možné postihnout pořádkovou pokutou (§ 240 a
násl.). O těchto okolnostech musí vypovídat pravdivě a nic nesmí zamlčet. Jako svědek tak
bude povolána fyzická osoba, která svými smysly vnímala skutečnosti, které by mohly být
důležité pro správné posouzení věci v souladu s cílem správy daní (§ 1 odst. 2). Na rozdíl od
znalce je tedy důležitá jeho znalost fakticky existující situace, nikoliv jeho odborné znalosti.
Předpokládá se, že svědek by neměl mít zájem na jakémkoli zkreslování skutečností, o nichž
vypovídá, avšak tento ideální stav v praxi nemusí vždy nastat, proto by správce daně v rámci
hodnocení získaných důkazů měl zohlednit i objektivitu podané svědecké výpovědi.
Postavení svědka nebude mít daňový subjekt, kterého se daňové řízení přímo dotýká; jeho
tvrzení (ústní i písemná) je pak nutno posuzovat jako jiný typ důkazního prostředku (§ 93
odst. 1).
Vyslechnuty nesmějí být osoby, jejichž okruh je vymezen v odstavci 3 a odstavec 2
umožňuje odmítnutí výpovědi za standardních podmínek obvyklých v jiných procesních
předpisech vyplývajících z čl. 37 odst. 1 LZPS.
Správce daně má podle odstavce 4 povinnost poučit předem svědka o možnosti odepřít
výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích
nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Na křivou svědeckou výpověď je nutné pohlížet jako na
napomáhání spáchání trestného činu spočívajícího v neodvedení nebo zkrácení daně, poplatku
a podobné povinné platby, které je správce daně povinen oznámit; na tuto skutečnost bude
v rámci poučení svědek upozorněn.
V odstavci 5 je výslovně zakotveno právo daňového subjektu aktivně se účastnit
prováděného výslechu svědka, tedy i možnost klást mu otázky. Podmínkou je, že skutečnosti,
které mají být svědeckou výpovědí dokázány, mají vztah k povinnostem při správě daní, které
stíhají daný daňový subjekt. Toto právo daňového subjektu může být omezeno, pokud by
došlo účastí daňového subjektu k ohrožení účelu této výpovědi, nebo hrozí-li časová tíseň,
která by měla negativní dopad na existenci svědecké výpovědi. Pokud nejsou naplněny tyto
omezující podmínky, je správce daně povinen daňový subjekt zavčas vyrozumět o chystaném
výslechu svědka.
Odstavec 6 konkretizuje obsah vyrozumění o chystaném provádění svědecké výpovědi
tak, že v něm musí být uvedeno, pro které řízení má být tento důkazní prostředek využit.