Důvodová zpráva

- 166 -
Odstavec 1 obecně vymezuje rozsah důkazních prostředků, které lze použít jako důkaz
v řízení vedeném při správě daní. K získání důkazu v rámci daňového řízení je možné použít
všech důkazních prostředků, které umožní buď zjištění nebo ověření skutečností rozhodných
pro správné stanovení daňové povinnosti, přičemž prostředky užité v daňovém řízení jako
důkazy nesmějí být získány za účelem jejich provedení v důkazním řízení nezákonným
způsobem. Není přitom rozhodné, zda důkazní prostředky byly získány před zahájením řízení
nebo až v jeho průběhu. Dále se zde uvádí demonstrativní výčet obvykle používaných
důkazních prostředků. Jedná se zejména o výpověď svědka, znalce či daňového subjektu
v rámci ústního jednání, dále o listiny (např. daňová přiznání, hlášení, vyúčtování, účetní
záznamy apod.), nebo ohledání určité věci movité či nemovité, při němž úřední osoba
konstatuje určitý stav ohledávané věci. Připuštěny jsou rovněž obrazové a zvukové záznamy
o průběhu jednotlivých úkonů při správě daní apod.
Odstavec 2 vymezuje jako důkazní prostředky v řízení i veškeré prostředky, které byly
správci daně předané jinými orgány veřejné moci, a které tyto orgány získaly v jimi vedených
řízeních, včetně poznatků získaných z trestního řízení. Zde je třeba podotknout, že
mezinárodní spolupráce předpokládá i poskytování informací z daňových řízení vedených
zahraničními berními správami.
Odstavec 3 upravuje postup pro využití protokolu o svědecké výpovědi získaného
z jiného řízení. Pokud se bude jednat o řízení nedaňové nebo daňové řízení vedené s jiným
daňovým subjektem, má daňový subjekt právo navrhnout provedení svědecké výpovědi,
přičemž správce daně musí tomuto návrhu vyhovět, pokud je provedení svědecké výpovědi
reálně možné (nikoliv tedy při úmrtí svědka či jeho reálné nedosažitelnosti). Pokud byl
protokol získán v daňovém řízení vedeném s tím samým subjektem, povinnost opakovat
výslech svědka v příslušném daňovém řízení za podmínek § 96 nevzniká.
Odstavec 4 v rámci naplnění zásady součinnosti ukládá v obecné rovině orgánům
veřejné moci, ale i fyzickým a právnickým osobám, poskytnout správci daně důkazní
prostředky hmotného charakteru (zejména listinné povahy). Musí při tom ctít povinnosti
těchto orgánů a osob spojené s ochranou utajovaných informací, obdobně jako je tomu při
vyžadování svědecké výpovědi.
K § 94 – Listina
Odstavec 1 vymezuje pojem veřejné listiny pro potřebu správy daní. Za veřejnou listinu
je považován jak protokol pořízený při ústním jednání (§ 59 odst. 1), tak např. i zpráva o
daňové kontrole.
Odstavec 2 dále umožňuje správci daně žádat o legalizaci úředního razítka a podpisu na
listině vydané orgánem cizího státu. Učiní tak prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí,
pokud nevyplývá z mezinárodní smlouvy něco jiného. Jedná se o možnost, neboť v současné
praxi aplikace smluv o zamezení dvojímu zdanění se běžně uznávají např. potvrzení berních
správ smluvních států bez dalšího. Totéž se předpokládá i při dožadování spolupráce při
vymáhání pohledávek.
K § 95 – Znalecký posudek
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba specifických odborných
znalostí, provede se obvykle důkaz znaleckým posudkem. V některých případech zákon
přímo ukládá daňovému subjektu znalecký posudek předložit, popřípadě si může takový
důkazní prostředek i daňový subjekt zvolit. Pokud nesplní daňový subjekt zákonnou
povinnost předložit takový posudek, nebo je-li nutné prokázat další skutečnosti tímto
způsobem, je správce daně podle odstavce 1 oprávněn k ustanovení znalce.