Důvodová zpráva

- 151 -
daňovému subjektu. Skládá se proto z mnoha částí, z nichž každá představuje dané daňové
řízení (§ 132), popřípadě jeho dílčí část. Je tak zohledněn kontinuální charakter daňové
povinnosti, která se ve většině případů opakuje s příchodem dalšího zdaňovacího období.
Odstavec 1 tohoto ustanovení demonstrativně uvádí, co lze za písemnost, která se
zakládá do spisu, považovat. Základními dokumenty, které budou tvořit spis, proto budou
písemnosti obsahující podání, rozhodnutí, protokoly či úřední záznamy.
V odstavci 2 se klade rovnítko mezi datovou zprávu, tak jak je vymezena v zákoně
č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a „klasickou“ písemnost, která bývá v dikci jiných
zákonů chápána pouze jako listina, tj. listinná zpráva. Jinými slovy, písemností při správě
daní bude chápána listinná i datová zpráva. Jedná se pouze o zjednodušení textu, kde by za
každým slovem písemnost muselo být uvedeno, že lze využít i datovou zprávu. Přesto některá
ustanovení se i nadále dotýkají pouze písemností chápaných v tradičním slova smyslu tam,
kde je použití elektronické formy z povahy věci vyloučeno.
Ustanovení odstavce 3 rozšiřuje obsah spisu i o případné obrazové či zvukové záznamy
pořízené správcem daně, např. při ohledání nemovitosti, při protokolování ústního jednání
apod.
Odstavec 4 stanoví členění spisu do jednotlivých částí. Každé dani a daňovému řízení,
které je o ní vedeno, je věnována ve spise samostatná část. Výjimku tvoří úsek daňového
řízení týkající se vymáhání (tj. exekuční řízení), který je řazen do samostatné části společné
pro více daňových řízení, což odpovídá skutečnosti, že vymáhání může probíhat společně pro
více různých nedoplatků. Přesto musí být zachována určitá provázanost s částmi o
jednotlivých daňových řízeních. Další část pak tvoří písemnosti týkající se řízení
o pořádkových pokutách normovaných daňovými zákony (zejména dle § 240 a násl.). Tato
úprava by měla odstranit řadu sporných momentů při nahlížení do spisu za současné právní
úpravy.
Součástí každé části spisu je podle odstavce 5 i soupis písemností uložených v dané
části spisu. Tento soupis by měl být veden chronologicky, a měl by z něj být zjistitelný obsah
části spisu k určitému datu (např. příslušnými orgány veřejné moci v dalším stupni řízení).
Jednotlivé písemnosti ve spisu se označují jednotlivými pořadovými čísly a vedou se pod
společnou spisovou značkou.
K § 64
Specifickou kategorii tvoří tzv. vyhledávací část spisu, která zahrnuje podklady a údaje,
které vyplývají zejména z vnitřní řídící činnosti jednotlivých úřadů. Pro tuto část pak platí
speciální režim zacházení v případě nahlížení do spisu. Text odstavce 1 uvádí taxativní výčet
možných materiálů, které se do této části zařazují. Na prvním místě jsou to písemnosti
sloužící jako důkazní prostředek, avšak pouze za předpokladu, že by jejich zpřístupnění
daňovému subjektu zmařilo nebo ohrozilo cíl správy daní, popřípadě účel úkonu, nebo
ohrozilo objektivnost důkazu. Možnost udržovat tyto písemnosti ve vyhledávací části spisu,
ke které má daňový subjekt omezený přístup, je však možná jenom po určitou dobu. Další
okruh písemností, které je správce daně oprávněn shromažďovat ve vyhledávací části spisu
tvoří pomůcky použité pro stanovení daně podle pomůcek, jejichž zpřístupnění daňovému
subjektu by mohlo ohrozit či znevýhodnit jiné osoby. Půjde zejména o údaje o jiných
srovnatelných daňových subjektech. Dále budou ve vyhledávací části spisu obsaženy úřední
záznamy z podaných vysvětleních (§ 78), které nemohou sloužit jako důkazní prostředek a
které slouží správci daně jako vodítko při vyhledávací činnosti a obstarávání případných
důkazních prostředků. Poslední skupinu tvoří písemnosti sloužící pouze pro vnitřní potřeby
správce daně.