Důvodová zpráva

- 147 -
K § 52
Rozsah možností správce daně disponovat s informacemi majícími původ ve
správě daní ve vztahu k jiným orgánům veřejné moci je taxativně vymezen v ustanovení
odstavce 1. Tyto průlomy do povinnosti mlčenlivosti musí být výjimečné, přičemž každý
takový průlom do povinnosti mlčenlivosti musí být náležitě ospravedlněn. Vždy půjde o střet
dvou protichůdných oblastí veřejného zájmu. Na jedné straně zájem daňového subjektu na
ochraně důvěrných informací, které je povinován poskytnout správci daně; a na druhé straně
ten který zájem subjektu, který chce tyto informace dále využít pro jiné než-li daňové účely.
Speciální skupinu případů tvoří průlom do povinnosti mlčenlivosti vůči orgánům
činným v trestním řízení. Tento průlom normovaný v odstavci 2 vychází z předpokladu, že
informace získané při správě daní lze pro trestní řízení použít v případech obecně a závažně
ohrožujících obyvatelstvo, území, stát a jeho hospodářství, jakož i ohledně případů
narušujících a ohrožujících naplnění cíle správy daní. Tyto důvody lze nadřadit vzájemnému
protipůsobení důkazních břemen obou řízení z důvodů veřejného zájmu, neboť ohrožují
samotnou podstatu společnosti. Obecně pak platí, že v daňovém řízení stíhá daňový subjekt
břemeno tvrzení a důkazní břemeno, tudíž má povinnost o sobě sdělit veškeré údaje relevantní
pro správné stanovení daně, byť by se jednalo o skutečnosti, ze kterých lze dovodit
trestněprávní konsekvence. Daňový subjekt tak správci daně musí na sebe vyzradit i to, co
orgánům činným v trestním řízení vyzradit nemusí (právo fyzické osoby na odepření
výpovědi, která by mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání jí nebo osobě blízké, stanovené
v čl. 37 LZPS), přičemž motivací k tomu, aby tak činil není pouze hrozba sankce v podobě
kontumačního stanovení daně podle pomůcek, ale také garance mlčenlivosti. Terminologie i
pořadí jednotlivých trestných činů vychází z úpravy nově navrhovaného trestního zákoníku,
přičemž trestné činy daňové jsou z hlediska významu i četnosti na prvním místě a závažné
trestné činy, s nimiž je spojena povinnost je oznámit či překazit, na místě druhém.
V odstavci 3 je v návaznosti na obecné ustanovení § 8 trestního řádu stanoven okruh
případů, kdy správce daně podléhá v citovaném ustanovení stanovené oznamovací povinnosti
vůči orgánům činným v trestním řízení. Tento okruh odpovídá případům vymezeným
v předchozím odstavci, tj. případům, kdy veřejný zájem na poskytnutí informací chráněných
daňovým tajemstvím orgánům činným v trestním řízení převyšuje zájem tyto informace
chránit.
K § 53
V odstavci 1 je upravena forma poskytování informací získaných správcem daně při
správě daní. Správce daně takovou informaci poskytne buďto na základě individuální žádosti
oprávněného orgánu veřejné moci (oprávněné zdravotní pojišťovny) s uvedením účelu a
rozsahu, formou pravidelného, případně nepravidelného, předávání podle písemného ujednání
mezi příslušným správcem daně a určitým orgánem veřejné moci (zdravotní pojišťovnou),
nebo z vlastního podnětu správce daně. Přesná forma a specifikace tohoto pravidelného
předávání bude záviset na vzájemné dohodě obou stran. O rozsahu a průběhu předávání pořídí
správce daně protokol nebo úřední záznam.
Odstavec 2 předjímá rozšíření možnosti poskytování informací dohodou mezi správcem
daně a příslušným orgánem nebo zdravotní pojišťovnou, které jsou informace předávány.
Odstavec 3 dává správci daně možnost upravení postupu poskytování změn v údajích,
které již byly předány příslušným orgánům nebo zdravotním pojišťovnám.
K § 54
Rozsah možného porušení povinnosti mlčenlivosti je v odstavci 1 vztažen i na případy,
kdy dojde k využívání informací majících původ ve správě daní k činnosti, z níž vzniká