Důvodová zpráva

- 139 -
zejména lhůty pro uplatnění opravných prostředků, ale rovněž lhůta pro stanovení daně (§
144) a lhůta pro placení daně (§ 155).
V odstavci 6 je stanoveno, že proti rozhodnutí o prodloužení lhůty nejsou připuštěny
opravné prostředky. Případnou revizi rozhodovací činnosti je tak možné provést v rámci
dozorčích prostředků.
K § 35 – Navrácení v předešlý stav
Ustanovení odstavce 1 upravuje možnost správce daně ze zvlášť závažných důvodů
lhůtu, která již uplynula před řádným podáním žádosti, znovu otevřít. Restitucí lhůty, tzn.
jejím navrácením v předešlý stav, je myšleno obnovení jejího běhu a stanovení nového dne
skončení běhu lhůty.
Žádost o navrácení v předešlý stav je podle odstavce 2 nutné podat v subjektivní lhůtě
30 dnů, která se počítá ode dne, kdy pominuly důvody zmeškání lhůty. Objektivní lhůta je
upravena v následujícím odstavci v délce 1 roku tak, aby případná restituce (zejména u lhůt
pro podání opravných prostředků) neznamenala kolizi s lhůtou, ve které je možné měnit výši
daně.
Podmínky pro podání žádosti o navrácení lhůty v předešlý stav stanoví odstavec 3. Od
posledního dne této lhůty nesmí uplynout 1 rok a nesmí jít o lhůtu pro stanovení daně (§ 144)
nebo lhůtu pro placení daně (§ 155). Jako význačná změna ve prospěch daňových subjektů se
navrhuje rozšíření aplikace instrumentu navrácení v předešlý stav oproti současné úpravě i na
prodloužené lhůty a na prekluzívní lhůty procesního charakteru – zejména lhůtu pro podání
odvolání atd. Aby při navrácení lhůty pro odvolání (např. až po jednom roce) nedošlo
k situaci, že správce daně nebude mít dostatečný prostor pro odvolací řízení ve vztahu k lhůtě
pro stanovení daně, je v § 144 odst. 4 řešeno stavění lhůty pro stanovení daně.
V odstavci 4 je stanoveno, že rozhodnutí o navrácení lhůty v předešlý stav nemusí být
odůvodněno v případě, že žádosti je plně vyhověno. Oproti rozhodování ve věcech
prodloužení lhůty zde návrh připouští (nezakazuje) využití opravných prostředků.
Ochrana před nečinností (§ 36 a § 37)
K § 36
Odstavec 1 upravuje oprávnění daňového subjektu při porušení zásady postupovat
v řízení bez zbytečných průtahů (§ 7 odst. 1) domoci se nápravy tím, že upozorní na porušení
této zásady správce daně nejblíže nadřízeného správci daně, který výše uvedenou zásadu
porušil. Obdobně jsou stanoveny podmínky, za kterých se bude moci daňový subjekt tohoto
oprávnění domáhat.
Posílením možnosti pro uplatnění tohoto ochranného prostředku je v odstavci 2 zkrácení
obecné lhůty pro nečinnost správců daně ze šesti měsíců podle současné právní úpravy na tři
měsíce. Rovněž je jednoznačně deklarováno, že tato obecná tříměsíční lhůta se uplatní
subsidiárně v případech, že nejsou splněna předchozí kritéria stanovená odstavcem 1 pro
možnost brojit proti nečinnosti správce daně.
Ustanovení odstavce 3 řeší postup vyřizování podnětu, kterým se daňový subjekt bude
domáhat ochrany před nečinností. Na základě upozornění je nadřízený správce daně v rámci
své řídící pravomoci povinen podnět prověřit, nařídit podřízenému orgánu, aby porušení
zásady neprodleně odstranil ve lhůtě třiceti dnů. Zároveň se stanoví postup v případě, že
podřízený správce daně neuposlechne příkazu nadřízeného správce, a to v rámci atrakce s tím,
že nově stanoví nadřízenému správci daně pevnou lhůtu pro prověření podnětu. Tato
navrhovaná úprava klade důraz na racionální a efektivní řízení uplatňované nadřízenými
správci daně. Stejně jako v případě odložení podnětu podle odstavce 4 musí správce daně