Důvodová zpráva

- 134 -
K § 24 – Způsobilost k jednání
Odstavec 1 upravuje způsobilost fyzických osob k jednání při správě daní. Fyzická
osoba může jednat v rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát
na sebe povinnosti (viz ustanovení § 8 až 10 občanského zákoníku). Pojem jednání zahrnuje
nejen ústní interakci s pracovníky správce daně, ale též možnost činit při správě daní příslušné
právní úkony.
Způsobilost právnických osob k jednání se správcem daně je upravena v odstavci 2. Jde
o standardní vymezení jednání jménem právnické osoby obvyklé v jiných procesních řádech.
Primární úlohu zde sehrává statutární orgán, přičemž je pamatováno i na právnické osoby,
které tento orgán nemají a u nichž zvláštní právní úprava stanoví, kdo je oprávněn jednat
jménem právnické osoby.
Odstavec 3 reflektuje tu skutečnost, že jménem právnické osoby jedná převážně
odborník, kterého osoby podle odstavce 2 určí z řad zaměstnanců nebo z jiných osob, které
činnosti právnické osoby vykonávají. Tyto osoby mohou jménem právnické osoby jednat při
správě daní na základě písemného pověření a v jeho rozsahu. Půjde zejména o pověřeného
zaměstnance, člena, či jinou osobu, která na základě smlouvy o výkonu některé činnosti
zajišťuje vnitřní provoz právnické osoby (např. externí účetní). Od tohoto způsobu jednání
jménem právnické osoby, tj. na základě písemného pověření, je nutné odlišit jednání na
základě udělené plné moci (§ 28). Obdobná situace může nastat i u podnikajících fyzických
osob, za něž mohou v určitých situacích jednat jiné fyzické osoby, aniž by k tomu byla
vyžadována existence plné moci, resp. dohody o plné moci. Příkladem takového jednání je
pověření na základě § 15 odst. 1 obchodního zákoníku, kdy podnikatel pověřuje určitou osobu
ke všem úkonům při činnosti, ke které obvykle dochází při provozování podniku. Toto
pověření může vyplývat i z vnitřních předpisů podniku nebo může být uděleno samostatně.
Se správcem daně by měla jednat pouze osoba způsobilá k příslušnému jednání. V
odstavci 4 je proto právnické osobě uložena povinnost určit jednu osobu, která bude
v konkrétní daňové věci jednat jejím jménem. Mělo by se tím předejít možným rozporuplným
úkonům činěným v rámci daňového řízení. Výjimku tvoří případy, kdy je k jednání za
právnickou osobu zapotřebí společný úkon dvou či více osob. Pokud ani na výzvu nedojde
k určení příslušné osoby, umožňuje se správci daně tuto osobu z moci úřední ustanovit (§ 27).
Odstavec 5 umožňuje podnikající fyzické nebo právnické osobě, aby v rozsahu udělené
prokury jednal v jejím zastoupení prokurista, a to v rozsahu udělené prokury. Prokurista je tak
oprávněn jednat ve věcech těch povinností při správě daní, které mají vztah k podnikání,
kterého se prokura týká. Vychází se z principu, že postavení prokuristy při správě daní nemá
povahu postavení zmocněnce působícího na základě udělené plné moci s důsledky z toho
vyplývajícími (např. možnost prokuristy zvolit si dalšího zmocněnce či možnost zastupovat u
jednoho správce daně více osob). Existenci prokury, vzhledem ke konstitutivním účinkům
jejího zápisu do obchodního rejstříku, nebude zapotřebí správci daně dokazovat. Postačí, když
dotyčná osoba prokázáním své totožnosti potvrdí své oprávnění.
Odstavec 6 pro potřeby navrhovaného zákona určuje, že v případě, jestliže byla
jakémukoliv subjektu přiznána daňovým zákonem procesní způsobilost k jednání při správě
daní, a to i když takový subjekt nemá právní subjektivitu v pravém slova smyslu, bude s ním
procesně jednáno podle pravidel pro správu daní právnických osob. Zatímco v případě
organizační složky státu či organizační složky zahraniční právnické osoby jde o věc
v procesních předpisech obvyklou, specifikem správy daní je to, že zde samostatně jednají i
jiné složky, kterým to daňový zákon umožňuje (např. stálá provozovna, s jistými výjimkami i
plátcova pokladna).