Důvodová zpráva

- 130 -
K § 14 -Úřední osoby
Návrh zákona, v souladu se současnou terminologií využívanou např. ve správním řádu,
nahrazuje dnes používaný pojem pracovník správce daně pojmem úřední osoba.
Prostřednictvím úředních osob pak správce daně vykonává svou pravomoc.
Úřední osobou je ve smyslu odstavce 2 třeba rozumět osobu zaměstnance správce daně
nebo jinou osobu, která je výkonem pravomocí správce daně pověřena a která se
bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně.
Odstavec 3 upravuje způsob, kterým úřední osoba prokazuje svá oprávnění k úkonům
při správě daně, odlišujíc případy, kdy je dotyčné osobě zákonem předepsána povinnost
prokazovat se služebním průkazem a kdy nikoliv. Je tak reflektována skutečnost, že správcem
daně nejsou pouze územní finanční orgány, ale i soudy, orgány obcí apod.
Osoby zúčastněné na správě daní musí podle odstavce 4 svoji totožnost prokázat na
požádání úřední osoby. Navrhovaná právní úprava záměrně v tomto ustanovení
nekonkretizuje průkaz totožnosti a připouští tak vedle občanského průkazu či cestovního pasu
i jiné průkazné doklady jako např. řidičský průkaz. Zjištění totožnosti osoby zúčastněné na
správě daní si může správce daně vynutit prostřednictvím Policie ČR nebo Celní správy ČR.
Místní příslušnost (§ 15 až 17)
Vedle věcné příslušnosti, která se odvíjí od příslušné kompetence k výkonu správy daní,
stanoví návrh současně i místní příslušnost, která se primárně řídí obvodem působnosti
příslušného správce daně a bydlištěm fyzických osob, resp. sídlem právnických osob, jsou-li
tyto osoby daňovými subjekty. V odůvodněných případech hospodárnosti správy daní
výjimečně stanoví daňový řád pro správu některých specifických daňových povinností místní
příslušnost odchylně od principu umístění daňového subjektu. Obecně jako dosud návrh
stanoví, že správce daně obvykle provádí úkony při správě daní v obvodu své místní
působnosti. Návrh pak výslovně připouští vykonat úkon i mimo obvod jeho územní
působnosti.
Jedná se o obecná pravidla pro určení místní příslušnosti, která mohou být případně
modifikována v kompetenčních zákonech jednotlivých správců daní. Např. nelze-li podle
obecných pravidel obsažených v tomto ustanovení určit místní příslušnost při správě daní
náležející do působnosti územních finančních orgánů, stanoví zákon č. 531/1990 Sb., o
územních finančních orgánech místní příslušnost ke správě takových daní Finančnímu úřadu
pro Prahu 1.
K § 15
Odstavec 1 stanoví základní kritérium pro určení místní příslušnosti, kterým je u fyzické
osoby bydliště a u právnické osoby její sídlo. Pod pojem bydliště fyzické osoby je zahrnuto
jednak místo trvalého pobytu občana ČR, jednak místo hlášeného místa pobytu cizince, a
pokud takto bydliště nelze určit, pak je to místo, kde se fyzická osoba převážně zdržuje.
Pojem bydliště je tedy pro účely správy daní chápan v širším slova smyslu než pojem místo
trvalého pobytu tak, aby obecná místní příslušnost správce daně dopadala na všechny
kategorie fyzických osob. Pod pojem sídlo právnické osoby je zahrnuta adresa, pod kterou je
tato právnická osoba zapsaná v příslušném veřejném rejstříku (typicky obchodní rejstřík).
Pokud se vznikem právnické osoby není spojen zápis do podobného rejstříku (např. některé
stálé provozovny, organizační složky státu, vysoké školy, Česká televize a Český rozhlas), jde
o adresu, na které právnická osoba skutečně sídlí a kterou je tato osoba povinna ohlásit
správci daně při registraci (§ 124). Důvodem pro odlišné vymezení sídla právnické osoby,
oproti dikci občanského zákoníku, je specifické postavení správy daní a jejího cíle. Pro
funkční, hospodárné a efektivní fungování správy daní není vhodné, aby mohlo docházet k