Důvodová zpráva

- 128 -
mají svůj samostatný smysl, tu, která je pro něho daňově nejvýhodnější, což je legitimní,
právem aprobovaný postup (tzv. daňová optimalizace), od situace, kdy právě jediným
smyslem dané činnosti či transakce je získání nelegitimního daňového zvýhodnění.
K § 10
Ustanovení odstavce 1 zakotvuje zásadu neveřejnosti správy daní, což odpovídá další
úpravě, kterou odstavec obsahuje, a to je povinnost osob zúčastněných na správě daní a
úředních osob zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly.
Důvodem ke strohé mlčenlivosti o informacích získaných při správě daní je především
důkazní břemeno spočívající na daňovém subjektu, které mu ukládá povinnost seznámit
správce daně se vším, co může ovlivnit výši daně. Má-li daňový subjekt na rozdíl od
obviněného v trestním právu, kde důkazní břemeno nese stát, tuto povinnost, musí mu berní
správa garantovat, že informace, které získá, nebudou, pokud to nedovolí zákon, využity
k jiným účelům. Jedná se tedy o prostředek právní ochrany daňových subjektů proti zneužití
poskytnutých informací nepovolanými osobami. Obdobným způsobem je upravena
mlčenlivost i v dalších zemích jak EU, tak v členských zemích OECD a česká berní správa se
zavazuje, že zachová mlčenlivost o informacích získaných od zahraniční berní správy na
stejné úrovni, jakou jsou chráněny v zemi původu.
V odstavci 2 se stanoví zásada oficiality, podle které je správce daně povinen zahájit
řízení z moci úřední, pokud nebyly povinnosti ze strany daňového subjektu splněny vůbec,
nebo pokud nebyly tyto splněny řádně. Dále se pro činnost správce daně uplatní zásada
vyhledávací, tzn. nutnost soustavně sledovat a zjišťovat možnost splnění zákonných
podmínek pro vznik a existenci daňové povinnosti. Pokud dojde ke zjištění existence takové
skutečnosti, s níž je spojen vznik daňové povinnosti, pak je správce daně povinen činit
nezbytné úkony ve správě daní. K dosažení těchto zásad je nutná zásada spolupráce, která
z hlediska správy daní spočívá v součinnosti jednotlivých správců daně mezi sebou i s jinými
orgány veřejné moci v rozsahu prolomené mlčenlivosti.
Odstavec 3 obecně upravuje rozsah oprávnění správce daně ke shromažďování údajů
používaných při správě daní, neboť vzhledem k různorodosti daňových povinností a obecnosti
procesu nelze v zákoně uvádět taxativní výčty shromažďovaných informací. Shromažďování
informací při správě daní má striktně stanovené hranice, dané využitelností těchto informací
při správě daní, a to jen v nezbytném rozsahu. Odkaz ozřejmuje vztah mezi zákonem č.
101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých předpisů, a postupem podle
daňového řádu tak, že daňový řád se pokládá za zvláštní komplexní úpravu této otázky
s vysokou mírou vlastní ochrany veškerých informací získaných při správě daní.
K § 11
V navrženém ustanovení je obsaženo obecné pravidlo o tom, jak by se mělo postupovat
v případě, kdy při aplikaci navržené právní normy nastane situace, která není zákonem
dostatečně jasně řešena a nelze ji překlenout ani pomocí zde navržených interpretačních
zásad. V takovýchto případech je třeba vycházet z obecných právních principů a zásad, které
lze dovodit zejména z ústavního pořádku. Nelze takto ovšem založit správci daně zákonem
nepředvídanou pravomoc.