Důvodová zpráva

- 238 -
V daňovém řádu by pak měla být obsažena pouze procesní pravidla normující, jak postupovat
v případě promíjení. Návrh oproti současné úpravě opouští instrument prominutí nedoplatku,
čímž odstraňuje zbytečnou dualitu mezi prominutím daně, prominutím nedoplatku a
posečkáním.
Instrument prominutí daně lze uplatnit ve smyslu odstavce 2 od vzniku daňové
povinnosti až do jejího zániku. Převážně se bude jednat o prominutí daně v průběhu konání
daňového řízení. Mohou však nastat případy, že důvody pro prominutí daně, resp. jejího
příslušenství, budou dány již před zahájením daňového řízení (např. pro živelné události). Lze
tedy promíjet i daň, která nebyla dosud stanovena. Možnost prominout daň je časově omezena
zánikem daňové povinnosti, tj. uplynutím objektivní lhůty pro placení daní (§ 155), tedy
okamžikem, kdy končí možnost vstoupit do daňového řízení ohledně platebních povinností.
Postup při podání opětovné žádosti je upraven v odstavci 3. Podat novou žádost pro
případ, že původní žádost o prominutí daně byla zamítnuta, bude možné nejdříve po uplynutí
60 dnů ode dne doručení zamítavého rozhodnutí, přičemž opětovná žádost musí obsahovat
důvody odlišné od těch, které byly uplatněny v žádosti původní. Důsledkem setrvání na
původních důvodech bude odložení nové žádosti, o čemž bude žadatel vyrozuměn.
Institut promíjení daně není dalším opravným prostředkem, což vyplývá i z jeho
systematického zařazení mimo část věnovanou opravným a dozorčím prostředkům, jakož i
z důvodů, pro které je tento institut uplatňován. Na prominutí daně není právní nárok. Oproti
současné právní úpravě se v návrhu předpokládá povinnost odůvodnit rozhodnutí ve věci
prominutí daně. Proti tomuto rozhodnutí však není možné uplatnit řádné ani mimořádné
opravné prostředky. Je však umožněno revidovat rozhodovací činnost správce daně v rámci
dozorčích prostředků.
K § 253 – Stížnost
Do společných ustanovení se, obdobně jako je tomu u správního řádu, navrhuje zařadit
institut stížnosti, tj. obecného prostředku ochrany osob zúčastněných na správě daní, setkají-li
se v úředním styku s nevhodným postupem správce daně či nevhodným chováním jeho
zaměstnanců. Navrhovaný zákon, který je z hlediska subsidiarity nezávislý na správním řádu
(§ 254), tak poskytuje osobám zúčastněným na správě daní podobný prostředek ochrany jako
správní řád v ustanovení § 175, na který odkazuje i současná úprava zákona o správě daní a
poplatků.
Podmínkou pro využití stížnosti je nutnost předchozího vyčerpání všech prostředků
ochrany, které daňový zákon obsahuje. Půjde především o využití řádných a mimořádných
opravných prostředků, o možnost domáhat se ochrany před nečinností (§ 36), o uplatnění
námitky proti úkonu správce daně při placení daní (§ 152) či stížnost na postup plátce daně (§
231). Z uvedeného je patrné, že stěžejní využití institutu stížnosti se bude týkat naplnění
zásady, spočívající v nutnosti vyvarovat se na všech stupních řízení nezdvořilému chování,
zakotvené již v ustanovení § 6 odst. 4.
Podání stížnosti nesmí být pro stěžovatele spojeno s žádnou újmou, s výjimkou
odpovědnosti za spáchání trestného činu či správního deliktu
Lhůta pro vyřízení stížnosti je 60 dnů s tím, že počíná běžet ode dne, kdy byla doručena
příslušnému správci daně. Speciální případ představuje stížnost proti excesům ze strany
správce daně při daňové kontrole, která musí být vyřízena nejpozději do ukončení daňové
kontroly. Tímto obecným prostředkem ochrany práv je tak nahrazen institut námitky proti
postupu pracovníka správce daně podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. d) zákona o správě daní
a poplatků.
V rámci vyřízení stížnosti správce daně provede nezbytná šetření. O vyřízení stížnosti,
bez ohledu na to zda byla shledána oprávněnou či nikoliv, vyrozumí stěžovatele. Pokud