Důvodová zpráva

- 236 -
vzniká daňovému subjektu z částky, kterou na základě nezákonného rozhodnutí uhradil, a to
za dobu od jejího uhrazení až do jejího vrácení. Výjimkou je případ, kdy daňový subjekt
provede úhradu daně přede dnem splatnosti této daně; zde se uhrazená částka začne úročit až
dnem následujícím po dni splatnosti daně. Výše úroku z nesprávně stanovené daně je stejná
jako výše úroku z prodlení. Pro posouzení vzniku nároku na úrok podle tohoto ustanovení se
analogicky použije úprava zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Podle odstavce 2 náleží tomu, vůči němuž byla vedena neoprávněná exekuce, nárok na
úrok ve dvojnásobné výši, než je tomu v případech podle odstavce 1. Možnost této sankce,
která stíhá správce daně, který exekuci sám prováděl, nebo ji nechal provést jiným orgánem
(soud, soudní exekutor), by měla zajistit ochranu před neoprávněným zásahem do
vlastnického práva, který vymáhání představuje. Tato sankce se neuplatní v případě, že je
exekuce provedena neoprávněně z důvodu, že bylo vyhověno žádosti o vyslovení neúčinnosti
doručení (§ 47) či žádosti o navrácení v předešlý stav (§ 35). V takovém případě dojde pouze
k vrácení částky vymožené bez právního titulu. Správce daně by však před tím, než provede
exekuci, měl zohlednit existenci případných žádostí tohoto druhu.
Správce daně podle odstavce 3 provede příslušné změny v evidenci do 15 dnů ode dne,
kdy se zrušovací rozhodnutí (nadřízeného správce daně či soudu) stalo účinným, resp. byla
prohlášena neoprávněnost vymáhání.
V případě, že daňový subjekt nemá u správce daně jiné nedoplatky převyšující částku,
k jejíž úhradě došlo na základě nezákonného rozhodnutí, je podle odstavce 4 správce daně
povinen daňovému subjektu vrátit do 15 dnů vzniklý vratitelný přeplatek bez ohledu na to,
zda o to daňový subjekt požádal či nikoliv. Uplatní se zde však ustanovení § 151 odst. 2,
podle něhož se částky nižší než 100 Kč vrací jen ve výjimečných případech.
Daňovému subjektu je v odstavci 5 přiznáno právo brojit námitkou podle § 154, kterou
lze obecně uplatnit pouze na úkony správce daně související s placením daní proti postupu
správce daně při přiznání, resp. nepřiznání nároku na úrok z nesprávně stanovené daně.
V odstavci 6 je vymezen vzájemný vztah institutu náhrady škody způsobené nezákonným
rozhodnutím či nesprávným úředním postupem k úroku z nesprávně stanovené daně.
Smyslem tohoto úroku je předejít komplikovaným řízením o náhradu škody tím, že
způsobenou majetkovou újmu dostatečně pokrývá jeho výše. V případě, že se daňový subjekt
i přesto rozhodne požadovat náhradu škody, bude případná náhrada škody umenšena o již
vyplacený úrok z nesprávně stanovené daně.
5. Ustanovení společná, zmocňovací, přechodná a závěrečná
K § 248 Zvláštní ustanovení o ochraně mlčenlivosti uložené advokátovi
Ustanovení zohledňuje specifické postavení advokátů, jakožto osob disponujících
množstvím citlivých informací vzhledem ke svému postavení v trestním, civilním i daňovém
řízení, ve vztahu k vyhledávací činnosti a dokazování. Důvodem pro zařazení této
problematiky do závěrečné části návrhu je zejména snaha udržet jednotnou systematiku
tohoto zákona a vyvarovat se textům, které svou povahou nemají charakter obecné procesní
normy. Text zároveň reaguje na nesystematickou úpravu v platném zákoně o správě daní a
poplatků, kde byl v rámci novelizace v roce 2006 uplatněn obdobný text pouze pro
advokátskou profesi, avšak toliko na daňovou kontrolu (nikoliv tedy např. místní šetření).
Z hlediska provázanosti a jednoty právního řádu si lze přestavit zařazení tohoto speciálního
ustanovení do příslušného komorového zákona (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů), avšak vzhledem k tomu, že analogická ustanovení již byla