Důvodová zpráva

- 235 -
pololetí. Výše úroku se tedy mění maximálně dvakrát v průběhu roku i v případě, že by repo
sazba podléhala častějším změnám. Takto se úročí nedoplatky, které jsou v prodlení nejdéle 5
let. Vzhledem k tomu, že úrok z prodlení vzniká na základě skutečností přesně vymezených
zákonem, není daňový subjekt o aktuální výši úroku z prodlení pravidelně vyrozumíván. Má
však možnost nahlédnout na stav svého osobního daňového účtu.
V odstavci 3 se stanoví, že úrok z prodlení je splatný dnem, v němž jsou splněny
zákonné podmínky pro jeho vznik, a současně se stanoví také lhůta, ve které se úrok
z prodlení nejpozději předepisuje do evidence daní. Dále se zde předpokládá předpis úroku
z prodlení před stanovenou lhůtou, a to zejména v případě, jestliže byl úrok z prodlení již
zcela uhrazen, nebo nedoplatek, na jehož základě úrok z prodlení vzniká, je vymáhán, nebo
pro potřebu zjištění vratitelnosti přeplatku.
Odstavec 4 stanoví dobu, po kterou vzniká úrok z prodlení v důsledku nesplnění
povinnosti platit zálohu.
V odstavci 5 je řešen postup správce daně v případě, že platba, kterou správce daně
přijal, nebyla daňovým subjektem dostatečně označena, a je evidována správcem daně na účtu
nejasných plateb.
V odstavci 6 je správci daně umožněno vyrozumět daňový subjekt o výši úroku
vzniklého na základě zákona v případě, že to vyžaduje stav jeho osobního daňového účtu.
Musí při tom ctít zásadu přiměřenosti a hospodárnosti.
K § 246
Z důvodu přiměřenosti a hospodárnosti se v odstavci 1 navrhuje zavedení limitní částky
ve výši 200 Kč, která by vytvořila hranici, kterou musí překročit úrok z prodlení, aby mohl
být správcem daně předepsán na osobní účet daňového subjektu. Tento limit by se vztahoval
na každý druh daně u daného správce daně zvlášť. K předepsání úroku z prodlení by došlo
v případě, kdy v daném zdaňovacím období úhrnná částka za tento úrok přesáhne limitní
hranici. Cílem je liberovat daňové subjekty z placení drobných částek na úrocích z prodlení,
ke kterým v praxi hojně dochází při menších zpožděních s platbou daně. Administrativa
kolem těchto podlimitních částek navíc z hlediska hospodárnosti přináší náklady, které jsou
často vyšší než dlužná částka.
V odstavci 2 je obsažena liberace z úročení po dobu běhu lhůty pro podání daňového
přiznání dědicem. Je tak reflektována skutečnost, že přechod práv a povinností zůstavitele na
dědice vyžaduje určitý časový prostor a bylo by nespravedlivé přičítat úrok z prodlení za tuto
dobu k tíži právního nástupce.
V odstavci 3 jsou vymezeny případy, kdy úrok z prodlení nevzniká. Je zde jednoznačně
stanoveno, že se neúročí příslušenství daně, což odpovídá obecnému principu, že úrok z úroku
(tzv. anatocismus) není přípustný. Stejně tak se neúročí ani platby spravované v režimu
dělené správy, pokud takový úrok není stanoven přímo daňovým zákonem, který peněžité
plnění zakládá. Speciální pravidlo ve vztahu k úroku z prodlení je obsaženo v ustanoveních o
vztahu k insolvenčnímu řízení (§ 237 odst. 5) a v případě ručitele (§ 168 odst. 4).
K § 247 – Úrok z neoprávněného jednání správce daně
Odstavec 1 přiznává daňovému subjektu, vůči němuž bylo správcem daně vydáno
rozhodnutí v nalézacím řízení, které bylo později zrušeno pro nezákonnost či nesprávný
úřední postup nebo prohlášeno za nicotné, nárok na tzv. úrok z nesprávně stanovené daně.
K tomu, aby byla naplněna podmínka, podle níž daňovému subjektu tento úrok náleží, zde
musí být naplněna podmínka „zavinění“ ze strany správce daně. To znamená, že pouze ta
nezákonnost rozhodnutí, která je způsobena pochybením na straně správce daně (ať už
konáním, či nekonáním), zakládá nárok na úrok z nesprávně stanovené daně. Tento úrok