Důvodová zpráva

- 232 -
je úrok z nesprávně stanovené daně. Sankční ustanovení stíhající tato porušení povinností se
vyznačují absencí správního uvážení, přičemž výše sekundárně vznikajícího peněžitého
plnění je dána přímo ze zákona. Porušení povinností nepeněžitého charakteru (porušení
povinnosti zachovávat mlčenlivost či ztěžování součinnosti při správě daní) je sankcionováno
v souladu se zásadami právní úpravy přestupků a jiných správních deliktů uložením pokut
v režimu přestupkového zákona, resp. správního řádu a v rámci standardního instrumentu
pořádkové pokuty.
K § 239 – Přestupek za porušení povinnosti mlčenlivosti
V ustanovení se navrhuje upravit skutkovou podstatu protiprávního jednání, jehož
subjektem může být pouze fyzická osoba, tedy přestupek spočívající v porušení povinnosti
zachovávat mlčenlivost uloženou daňovým řádem nebo jiným daňovým zákonem, nejedná-li
se o trestný čin. Dále se určuje rozsah možné sankce za porušení povinnosti zachovávat
mlčenlivost. Porušení povinnosti mlčenlivosti bude stíháno jako přestupek fyzické osoby
v režimu zákona o přestupcích, resp. obecného správního řádu.
Příslušným k projednání přestupku bude ten orgán, který je nejblíže nadřízen správci
daně, o jehož informacích, tedy informacích, které shromažďuje, byla povinnost mlčenlivosti
porušena. V praxi to bude nejčastěji finanční ředitelství, což odpovídá i dosud platné
konstrukci svěřující tuto pravomoc finančním ředitelstvím ve všech případech, tedy i
v situacích, kdy se případ týká správce daně – obce. Navrhovaná úprava v případě, že se
nejedná o územní finanční orgány, svěřuje pravomoc do rukou nadřízenému orgánu, tedy
orgánu řídícímu dotyčný podřízený úřad, což umožní efektivnější výkon dozorčích
pravomocí. V případě, že se porušení mlčenlivosti týká více správců daně, je rozhodující,
který z nich porušení mlčenlivosti zjistil jako první.
Pořádková pokuta (§ 240 až 242)
V případě, kdy se jedná o ztěžování součinnosti při správě daní, je toto jednání
postižitelné pořádkovou pokutou, která zahrnuje prvek donucení směřující k odstranění
protiprávního stavu.
K § 240
V odstavci 1 se upravuje možnost pro správce daně uložit pořádkovou pokutu jak
daňovému subjektu, tak i jiné osobě zúčastněné na správě daní, jestliže ztěžuje průběh
jednání, které vede správce daně. Jsou zde taxativně uvedeny důvody vedoucí k uložení
pořádkové pokuty a její výše. Jedná se o standardní prostředek ochrany řádného průběhu
jednání.
Vzhledem k tomu, že daňové zákony stanoví osobám zúčastněným na správě daní řadu
povinností nepeněžitého charakteru, jejichž nesplnění je nutno nějak sankcionovat, resp. pod
hrozbou sankce je donutit k jejich splnění, zachovává odstavec 2 tradiční pravidlo, podle nějž
lze pořádkové pokuty použít i na tyto případy. Správci daně se zde umožňuje, aby uložil
pořádkovou pokutu každému, kdo neplní své povinnosti uložené daňovým řádem nebo jinými
daňovými zákony, popřípadě rozhodnutím správce daně. To platí pouze v případě, že
s nesplněním procesní povinnosti nespojuje zákon jiný důsledek; např. porušení platební
povinnosti zakládá vznik úroku ex lege, při nepodání daňového přiznání vzniká ze zákona
pokuta za opožděné tvrzení daně. Správci daně je tak přiznán prostředek k naplnění základní
zásady správy daní, která ukládá osobám zúčastněným na řízení spolupracovat se správcem
daně tak, aby mohl být naplněn základní cíl správy daní.