Důvodová zpráva

- 231 -
tímto vyrozuměním insolvenčním správcem bude mít správce daně za prokázané, že daňový
subjekt ve věci dosud nepřiznaných nebo nestanovených daňových povinností neunese
důkazní břemeno.
V souladu s ustanovením odstavce 2 zůstávají lhůty pro podání daňového tvrzení, tj.
daňového přiznání, hlášení, nebo vyúčtování a dodatečných podání v průběhu insolvenčního
řízení, zachovány. Jde tedy o podání v daňových řízeních, která se týkají daňových povinností
vzniklých po účinnosti rozhodnutí o úpadku, tj. daňové pohledávky z nich vznikají za
majetkovou podstatou. Vychází se z toho, že daňový subjekt v úpadku dále hospodářsky
funguje a plní daňové povinnosti standardním způsobem.
Odstavec 3 reflektuje nutnost neomezovat daňové řízení zahájená po dni účinnosti
rozhodnutí o úpadku, s výjimkou exekuce, kterou lze pouze zahájit, ale nelze v ní pokračovat
již od účinnosti zahájení insolvenčního řízení. Daňový subjekt v úpadku je tak chráněn před
případnou exekucí z titulu přihlášených pohledávek, ale i pohledávek za majetkovou
podstatou.
Odstavec 4 stanoví daňovému subjektu (de facto místo daňového subjektu bude plnit
jeho povinnosti insolvenční správce) povinnost podat daňové přiznání, hlášení, popřípadě
vyúčtování ke dni předložení konečné zprávy, ke dni podání návrhu na zrušení konkursu a ke
dni zrušení konkursu nebo ke dni jiného způsobu řešení úpadku, a to za podmínek v tomto
ustanovení vymezených. V těchto případech totiž správce daně potřebuje potřebné informace
ze strany daňového subjektu mimo standardní lhůty dané zdaňovacími obdobími, aby jako
věřitel mohl adekvátně reagovat na dění v insolvenčním řízení.
Odstavec 5 obsahuje pravidlo, podle kterého se úrok z prodlení, v průběhu
insolvenčního řízení neuplatní u přihlášených pohledávek. Nadále však budou úročeny
případné nedoplatky, které vzniknou jako pohledávky za majetkovou podstatou. Obdobně
jako úrok z prodlení se neuplatní ani úrok z posečkané částky, neboť ve smyslu § 152 odst. 5
pozbývá rozhodnutí o posečkání okamžikem zahájení insolvenčního řízení účinnosti.
Odstavec 6 řeší situaci, kdy v průběhu insolvenčního řízení, vzhledem k prolínání
různých druhů řešení insolvence, dojde k předání dispozice s majetkem a s doklady např. zpět
daňovému subjektu. V takovém případě je zde založena povinnost podat daňové tvrzení.
Vzhledem k tomu, že k přechodu oprávnění nakládat s majetkem dochází i v případě
rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, jehož účinnost může splývat s účinností rozhodnutí o
úpadku, je oproti současné právní úpravě jednoznačně stanoveno, že v takovém případě platí
režim podle odstavce 1, tedy povinnost podat daňové tvrzení do 30 dnů, nikoliv „k tomto
dni“.
K § 238 – Sjednocení lhůt
Toto ustanovení zakládá povinnost podat v mezních situacích, kdy se podává speciální
přiznání, hlášení a vyúčtování, ve stejných lhůtách i všechna dosud nepodaná přiznání,
hlášení a vyúčtování. Tato povinnost se uplatní i na případná dodatečná přiznání, následná
hlášení a dodatečná vyúčtování.
4. Následky porušení povinností při správě daní
Návrh předpokládá koncentraci ustanovení upravujících sankční následky porušení
povinností při správě daní v ucelené části zákona. Jsou zde obsažena především ustanovení
postihující deliktní jednání ryze daňového charakteru. Jde jednak o úrok z prodlení vznikající
jako sankce za porušení povinností daňového subjektu v rovině platební, a za druhé o penále a
pokutu za opožděné tvrzení daně vznikající jako sankce za porušení povinností daňového
subjektu v rovině tvrzení; speciální případ stíhající porušení povinnosti na straně správce daně