Důvodová zpráva

- 226 -
Daň vybíraná srážkou (§ 227 až 230)
K § 227
Odstavec 1 obecně upravuje povinnost plátce daně daň srazit z platby poskytované
poplatníkovi a částku vybranou srážkou odvést správci daně. Podle speciální úpravy procesu
u jednotlivých typů daní z příjmů vzniká v některých případech plátci daně povinnost podat
hlášení o svém postupu v průběhu vybírání nebo srážení daně nebo úhrady na zajištění daně.
Odstavec 2 obecně upravuje povinnost plátce daně v případě, že tato povinnost nebyla
splněna ve stanovené výši nebo lhůtě; plátce daně je povinen zjištěný rozdíl na dani popřípadě
celou daň odvést, a to bez prodlení poté, co zjistil své pochybení. Pokud má uloženu
povinnost podávat hlášení a vyúčtování, tak podle povahy prodlení s odvedením daně podává
následné hlášení a dodatečné vyúčtování.
Plátce daně, který funguje jako prostředník mezi poplatníkem a správcem daně,
odpovídá podle odstavce 3 za řádné plnění svých povinností, přičemž jejich nesplnění má za
následek přenesení platební povinnosti přímo na plátce daně, tzv. předepsání daně k přímé
úhradě.
K § 228
Odstavec 1 odkazuje na speciální právní úpravu v hmotně-právních zákonech, která
podrobně upravuje postup plátce daně podle specifických podmínek jednotlivých daňových
povinností.
Odstavec 2 konkretizuje údaje, které plátce daně zahrnuje do podaného vyúčtování
s tím, že do tohoto daňového tvrzení již není potřeba zahrnout údaje za období, ve kterém
došlo k autoritativnímu zásahu správcem daně z moci úřední, tzn. za období, kde došlo
k dílčímu stanovení daně k přímé úhradě ještě před podáním vyúčtování.
Odstavec 3 řeší případ, kdy plátci daně zanikne jeho povinnost vybírat daň srážkou, tj.
případ, kdy přestane být plátcem této daně.
K § 229
Odstavec 1 upravuje postup správce daně v případě, že dospěje ke zjištění, že částky
tvrzené v podaném vyúčtování odpovídají skutečné daňové povinnosti dané zákonem.
V takovém případě není třeba vydávat platební výměr a správce daně tvrzení daňového
subjektu autoritativně potvrdí úředním razítkem a podpisem oprávněné úřední osoby na
podaném vyúčtování. Takto potvrzené vyúčtování je pak založeno ve spise a je považováno
za rozhodnutí o stanovení daně vůči plátci daně ve věci jeho daňové povinnosti, která byla
předmětem vyúčtování. Ani takové rozhodnutí nezakládá překážku věci rozhodnuté a plátce
daně je povinen, kdykoliv zjistí, že daň měla být sražena a odvedena v jiné výši, podat
dodatečné vyúčtování. V případě, že správce daně v podaném vyúčtování opraví některé
chybné údaje, aniž by to ovlivnilo výši výsledné daně, zašle kopii takto opraveného
vyúčtování daňovému subjektu na vědomí, přičemž den stanovení daně, tj. den, kdy správce
daně vyúčtování autoritativně potvrdil, zůstává stejný.
Odstavec 2 upravuje postup správce daně v případě, že dospěje ke zjištění, že částky
tvrzené v podaném vyúčtování, popřípadě dodatečném vyúčtování, neodpovídají skutečné
daňové povinnosti dané zákonem. V takovém případě správce daně vydá platební výměr, ve
kterém uvede rozdíl mezi oběma částkami, který současně předepíše do evidence. Tímto
rozhodnutím je výsledný rozdíl stanoven k úhradě přímo plátci daně, který nese odpovědnost
za správné sražení a odvedení daně, přičemž tento rozdíl může být kladný i záporný.