Důvodová zpráva

- 220 -
K § 204
V odstavcích 1 až 3 je upraven postup daňového exekutora při výkonu soupisu věcí
a kritéria, která se uplatňují při výběru movitých věcí, jež jsou předmětem soupisu; i při tomto
způsobu daňové exekuce platí obecná úprava o nezabavitelných věcech. Při soupisu věcí musí
daňový exekutor přihlédnout především k tomu, které věci může dlužník nejspíše postrádat
a také k tomu, které věci se nejlépe zpeněží. Vychází se tak ze zásady přiměřenosti
(proporcionality) výkonu správy daní. Věci, které se rychle kazí, zahrne daňový exekutor do
soupisu věcí pouze v případě, že je možné tyto věci rychle prodat a zároveň nejsou pro účely
daňové exekuce jiné vhodné věci k dispozici. Nelze sepsat movité věci, které tvoří
příslušenství nemovitosti.
Odstavec 4 vyjmenovává věci zvláštní povahy, tj. vkladní knížky, listinné cenné papíry
nebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění vlastnického práva a další věci jako
jsou ceniny, peníze, další platební prostředky, platební karty, drahé kovy, polodrahokamy
a drahokamy. Tyto věci musí daňový exekutor vždy sepsat a zároveň je dlužníkovi odebrat.
Dle odstavce 5 je správce daně rovněž oprávněn sepsat i věci, které jsou v držení osoby
odlišné od dlužníka s tím, že budou tyto bezprostředně vydány daňovému exekutorovi.
Odstavec 6 stanoví, že pokud výtěžek prodeje v rámci daňové exekuce nestačí k úhradě
vymáhaných nedoplatků, doplní se soupis o další věci.
K § 205
Ustanovení vymezuje způsoby, jakými správce daně může zajistit sepsané věci za tím
účelem, aby daňová exekuce nebyla mařena, tj. aby se sepsanými věcmi nebylo nakládáno
v rozporu se sledovaným cílem daňové exekuce či aby sepsané věci zůstaly pro její účely
zachovány.
Dle odstavce 1 správce daně odejme sepsané věci zejména z obavy, že tyto věci budou
poškozeny, zničeny, pozměněny, ukryty nebo odcizeny; tyto věci může správce daně
odejmout i dodatečně. V případě, že správce daně zvolí tento postup, postará se o vhodné
zajištění odejmutých věcí.
Podle odstavce 2 může daňový exekutor se souhlasem dlužníka uložit sepsané věci do
dlužníkem vyhrazené místnosti, která se uzamkne a opatří úřední uzávěrou.
Dále mohou být sepsané věci podle odstavce 3 ponechány na místě, kde byly sepsány.
V tomto případě se viditelně označí, přičemž z tohoto označení musí vyplývat, který správce
daně soupis provedl a kdy byly sepsány.
Skutečnost, že byly věci sepsány, může daňový exekutor dle odstavce 4 též vyznačit
v listině, která je potřebná k nakládání s věcí či osvědčuje vlastnické právo nebo držbu věci.
Pokud se nepodaří sepsat dostatek věcí alespoň pro úhradu exekučních nákladů, daňová
exekuce bude správcem daně podle odstavce 5 zastavena.
K § 206
Tato část upravuje náležitosti, které musí obsahovat protokol o soupisu věcí, a to jak
je-li protokolace prováděna za přítomnosti dlužníka, tak i v případě jeho nepřítomnosti.
Stejnopis protokolu se doručuje dlužníkovi, jeho manželovi, popřípadě spoluvlastníkovi
sepsaných věcí; dlužníkovi, který nebyl soupisu přítomen, se protokol doručí dodatečně.
K § 207
Zde se určuje, jakým způsobem se zjišťuje cena jednotlivých sepsaných věcí. Podle
odstavce 1 v jednoduchých případech odhadne cenu po nabytí právní moci exekučního
příkazu správce daně. Postup pro odhad cen je odvozen od ceny obvyklé, zjištěné v souladu s